Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro ‘grafický design’ kategorii

Type O Negative — October Rust

29. 5. 2014 | jeden komentář

Type O Negative logo

Zvukový bonbónek pro vaše uši. Jestli mě paměť nešálí, byla těmito slovy nadepsaná recenze na desku October Rust od brooklynských Type O Negative, publikovaná někdy v roce 1996 v jakémsi rockovém časopise, nejspíš asi ve Sparku. Pak jsem viděl v televizi videoklip My girlfriend’s girlfriend, a to v nezapomenutelném hudebním pořadu Eso, moderovaném afektovanou Terezou „Čágobelo“ Pergnerovou. Muselo to být ještě v době, kdy brala jen piko, ještě chvíli před tím, než nafotila lechtivé fotky pro erotický magazín a těžce vydělané miliony pak rychle projela v heroinu. Vzpomínám si, že klip mě tehdy moc nebavil, přestože v něm byly psychedelické barvy a docela pěkné lesby, a muzika mi přišla primitivní a vcelku bezduchá. Kdybych jen tušil!

Až teprve o rok nebo o dva později se ke mně dostalo celé album v iksté kopii na audiokazetě. A byl jsem lapen, téměř okamžitě a v podstatě navždy. Těžká, depresivní, pomalá, ale extrémně melodická hudba, plná lásky, násilí, hudebních i skutečných orgasmů, dekadence, tlení a umírání. Temné klávesové vyhrávky, podladěné kytary, záhrobní basa… a nad tím vším čněl hlas. HLAS!

Peter Steele — třímetrový orangutan na steroidech, s uhrančivýma očima, do mramoru vysekanými lícními kostmi, havraními vlasy až na zem a basovou kytarou zavěšenou na tlustém řetězu. Be my drrrrruidess, volá čtyřmetrový Steele ve stejnojmenné skladbě a nechává si záležet na obzvlášť brutálním a neamerickém R. I’ll do anything to make you cum. I’ll do anything to make you…, mručí o kousek dál spasitel Steele a docela mu to věříte, třebaže jste třeba hetero. Am I good enough for you?, ptá se — nejspíš jenom řečnicky — barbar Steele a chce se vám křičet, že ano, že je úplně boží a nikdo mu to už nevezme. Osmimetrový basák Steele pravidelně střídá čistý mužný hlas se záhrobním šepotem i brutálním mručením. Desetimetrový Steele se vznáší nad kytarami… a když potom zavelí Die with me, máte nezvladatelnou chuť nechat se přemluvit.

S každým dalším poslechem se mi to album víc a víc zarývalo pod kůži, až se z něj nakonec stala jedna z nejdůležitějších a taky nejposlouchanějších desek mého života. Dopřávám si ho v plných doušcích a na plné koule přesně v takové večery, jaký je dnes. Když za oknem padají dlouhé špagáty vody a pokrývají ulice čpavým vlhkem. Nejsem fanatik a mám samozřejmě rád i spoustu jiné muziky, ale k October Rust se stejně vracím pořád dokola. Patří mezi těch několib alb, která jsem slyšel asi tisíckrát, pamatuji si jednotlivé skladby podle názvů a většinu z nich poznám už po několika prvních tónech, akordech, skřecích či zasténání. Což se o drtivé většině hudby, kterou jsem si později pořídil digitálně, říct rozhodně nedá. Dokonce i zvuk toho alba, vlastně zvuk celé kapely, je nezaměnitelný a neopakovatelný. Zatímco na koncertech hrávali TON většinou docela strašlivě, studiová alba v sobě mají cosi magického, nepopsatelného. Typický zvuk, jedinečné vstvení nástrojů, hromový vokál, dunivé bicí a skoro nekonečné, někdy i patnáctiminutové balady. Je to ještě metal? Doom metal, gotický rock, nebo snad dokonce pop? Všechno dohromady a možná právě nic z toho… Zvukový bonbónek pro vaše uši.

S kapelou vzácné krevní skupiny se pojí jedna grafickodesignérská zajímavost. Je to první kapela, u které jsem si všiml jednotného vizuálního stylu. Má svoji korporátní barvu — zelenou — která se objevuje na všech albech, na fotkách, na oblečení, dokonce i na hudebních nástrojích. A i všechny obaly řadových desek dodržují jednotnou typografickou úpravu, totiž písmo úhledně poskládané do protějších rohů.

Type O Negative

Stejně důsledně působí „logo“ kapely, zcela nemetalové. Chytré, jednoduché, moderní a v kontextu temně rockových žánrů podobně progresivní jako celá hudební tvorba skupiny. Značka vynikne především v kontrastu se všemi těmi death/doom/blackmetalovými zrůdnostmi.

Hned od chvíle, co jsem si pořídil gramofon, měl jsem October Rust na seznamu věcí, které mi rozhodně ve sbírce nesmí chybět. Ale vinyl byl dlouho nedostupný, tak jsem si ho pořídil až dnes, po dlouhém čekání. Konečně se teď deska vyjímá vedle podobně brilantního staršího brášky pod názvem Bloody Kisses, vydaného v roce 1993. A taky vedle posledního alba Dead Again (2007), které svým názvem předznamenalo konec kapely. O tři roky později totiž Peter Steele zemřel na srdeční příhodu.

Typografická značka pro Adama

21. 3. 2014 | jeden komentář

V pondělí se na mě obrátil Adam Schorcht, kolega z dýmkařského klubu a majitel nejkrásnějšího pěstěného kníru široko daleko, že jede v sobotu někam do zahraničí na soutěž nebo veletrh a chce tam prodávat pár dýmek, které vyrobil. Prý k tomu potřebuje nějaké logo se svým jménem, značku, raznici, potisk na pytlík a tak.

Adam 100 Bold

Adam 100 Bold

Adam 100 UltraBold

Adam 100 UltraBold

Adam 100 Black

Adam 100 Black

Já už v posledních letech prakticky žádná loga, značky ani vizuální styly nedělám. Zoufale mě nebaví vysvětlovat lidem, proč by měli zaplatit padesát nebo pět set tisíc za logo a vizuální styl, který často fakt nepotřebují, ale masáž markeťáků a grafiků je pořád přesvědčuje o opaku. Pro živnostníka jsou to obrovské náklady a po pravdě řečeno ani lecjaká menší firma není ochotná zaplatit za značku to, co bez mrknutí oka vysolí v obchodu s elektronikou za jeden nebo dva počítače. Stejně jim nakonec stačí dobré písmo, materiál, dobře zvolené barvy. Nepsal jsem to už někam? Nejspíš ano, ale některé věci je asi potřeba do zblbnutí opakovat.

Ale tohle je trochu jiný případ. Adam má pěkný koníček, vyrábí dýmky. Je to evidentně práce za fajfku, ne za peníze, ale o to zábavnější. Téma ideální, termín šibeniční, tak to máme rádi. Žádné velké sraní, všechno se musí udělat rychle a dobře. Původně chtěl Adam pracovat se svastikou, ale to jsme se nakonec shodli, že od druhé světové války jsou všechny svastiky úplně odepsané, bez ohledu na to, že se symbol svastiky používá v různých kulturách už tisíce let. A k tomu ještě Adam, Áda, svastika, ty nácky už vám nikdo neodpáře.

Od výčepního jsme vyptali jeden blok s účtenkami a já jsem hned nakreslil pár znaků a námětů, kudy bychom se mohli ubírat. Zásadní pro značku dýmek je skutečnost, že se ve většině případů objeví vyražená na fajfce v miniaturní velikosti. Mívá zpravidla od deseti do patnácti milimetrů, víc ne. To znamená jediné: žádné detaily, žádné okrasy, musí to být jednoduchá koncepce, která snese brutální zmenšení. Určitě by byla hloupost malovat tam nějaké dýmky nebo kořeny vřesovce — značka stejně bude fungovat výhradně v kontextu dýmky. Klidně tam může být želva nebo paraple… nebo nic, jen nápis. Hned jsem začal čmárat ty svoje bauhausovské trojúhelníky a později z nich vyplynuly další tvary: opracovaný diamant a podobné blbosti.

Skica!

Skica!

Myslím, že z mého hospodského výkonu Adam moc nadšený nebyl, ale papíry jsem si vzal domů a druhý den je překreslil v InDesignu do vektorů, pak už to začalo vypadat líp. Verzí jsem měl asi deset, ale čtyři varianty odvozené z toho prvního nápadu jsem dýmkaři poslal, aby si sám řekl, co mu nejvíc konvenuje. Nikdy to nedělám, protože si pak klienti začnou vymýšlet a kombiovat verzi šest s verzí čtyřicet pět, a to nedopadá dobře. Tentokrát mi to ale bylo vlastně jedno. Adam se přiklonil se k první (nejjednodušší) variantě, za což jsem ho samozřejmě musel pochválit, má vkus.

Vektorová skica

Vektorová skica

U tenkého lineárního loga (stejně jako u písma) vždycky narazíte na problém, že se nemůže moc zvětšovat a zmenšovat, protože v malých velikostech se na stránce úplně propadne. Od počátku mi proto bylo jasné, že budu muset udělat minimálně dvě verze pro různé velikosti. Tenkou značku pro tisk na pytlíky nebo krabičky a upravenou verzi se silnějšími tahy a zvětšeným prostrkáním pro ražbu a jiná miniaturní užití. Když už jsem nakreslil dvě optické velikosti, tak mě napadlo, že bych mezi nimi mohl intepolovat, zkrátka nechat udělat dvě prostřední verze počítač. V Illustratoru to fakt nešlo, takže jsem si otevřel FontLab, písmenka nakreslil tam a použil jeho interpolační nástroj, který pracuje docela dobře. A při té příležitosti mě napadlo nedělat vektorová loga, ale vyrobit rovnou čtyři písma, což má hned několik výhod: Stačí nainstalovat písmo, logo potom můžete kdykoliv okamžitě napsat. Dají se vymýšlet různé varianty, slitky, dají se písma šikovně pojmenovat, aby uživatel věděl, co s nimi má dělat. A tak jsem to taky udělal. Připravil jsem fonty pro velikost 100, 48, 24 a 10 typografických bodů. A pojmenoval je Adam 100, Adam 48, Adam 24 a Adam 10, aby se v tom každý hned vyznal. Funguje to pak dost jednoduše. V sázecím programu napíšete „adam“, „Adam“ nebo „ADAM“ a písmenka se nahradí logem/ligaturou, která má navíc elegantní podtržení.

Optické velikosti: minusky

Optické velikosti: minusky

V téhle fázi jsem dostal nápad nakreslit ještě nějaké varianty pro každý znak. Proto jsem na pozice verzálek udělal stínované verze, původně tedy variantu tři z mých návrhů logotypu.

Optické velikosti: verzálky

Optické velikosti: verzálky

A taky jsem dokreslil jeden nekonečný trojúhelník, takový ten klasický optický klam. K dýmkaření se hodí: nekonečno, koloběh, čas. Vyvolá se napsáním tří za sebou následujících minusek nebo verzálek „a“. Nu a pak mě to začalo dost bavit, proto jsem začal dělat i ornamenty. Na pozicích číslic 1—9 se tak objevily jednoduché obláčky, tvořené jedním až devíti kruhy. Nule jsem přiřadil zakouřený trojúhelník. A když už mám obláčky, mohl bych ještě nakreslit nějaké fajfky. Tady jsou.

Ligatury

Ligatury

V této fázi máme k dispozici čtyři písma pro různé velikosti. Každé obsahuje verzálky, minusky, logo, trojúhelník, obláčky a dýmky. Z těch se dá velice jednoduše, prostým psaním na klávesnici, tvořit nekonečně mnoho variant loga a spousta doprovodné grafiky. Hutnost dýmu se zvětší prostým zmenšením řádkového prokladu, anebo naopak provětrá jeho zvětšením. K dýmu můžete přidávat fajky, takže se z nich bude kouřit jako o život.

Doprovodná grafika mi od jisté chvíle začala připadat zajímavější než původní logo. Minimálně je zábavnější. Ale ukázalo se, že verze písma pro deset bodů při desetinásobném zvětšení vypadá blbě. Je to logické: má obrovské prostrkání znaků, aby se zlepšila čitelnost v nepatrných velikostech. Ale to tučné písmo přes celou stránku mě začalo dost vzrušovat, takže nakonec jsem vyrobil ještě tři další řezy s upravenou metrikou. Ve výsledku mám sedm písem. V prvé řadě čtyři optické řezy (Adam 100, 48, 24 a 10). A pak ještě tři tučnosti pro užití v akcidenci (kromě Adam 100 Regular jsou to řezy Bold, ExtraBold a Black).

Možná že časem ještě dokreslím další ornamenty a blbůstky, chtělo by to taky udělat pár finálních úprav v metrice. Optické kompenzace tahů jsem až na jeden moc zahlušený znak nikde nedělal, protože vlastně netvořím písmo, nýbrž slepenec geometrických tvarů. Tučné verze titulkového písma by měly být správně trochu zvětšené nad účaří. V tomhle případě zbytečná práce. Ale i tak se mi za dva večery povedlo připravit cosi jako úplně blbuvzdorný vizuální styl, který dokáže obstarat i malé dítě. Mimo to jsem si na něm bleskově ověřil pár věcí, které vím o písmu, a to maximálně zábavnou formou. Tady si to můžete prohlédnout v PDF. Kuřbě zdar.

Nové písmo ze Suitcase: Ladislav

7. 7. 2013 | jeden komentář

V roce 2003 došlo k významné události pro (nejen) český grafický design: široké veřejnosti bylo představeno dílo Ladislava Sutnara, jednoho z nejvlivnějších českých grafických designérů vůbec. Stalo se tak prostřednictvím velké retrospektivní výstavy v Jízdárně Pražského hradu a také díky rozsáhlé monografické publikaci, vydané v témže roce pod názvem Ladislav Sutnar — Praha — New York — Design in Action. Kromě toho, že editorka Iva Janáková uspořádala množství materiálu z mnoha oblastí, kterým se Sutnar věnoval (knihy, vizuální styl, hračky, malba), měli jsme možnost seznámit se i se Sutnarovými příspěvky k designu písma. Ty sice nikdy v jeho tvorbě nehrály hlavní roli, přesto se jednalo o důležitou součást jeho práce na vizuálních stylech a orientačních systémech. Mimo to odrážely základní principy jeho myšlení a specifickým způsobem rozvíjely odkaz avantgardní typografie, zejména geometricky konstruovaných grotesků. Sutnarově typografii se věnovalo i číslo 5 časopisu Typo ze září 2003, tím ovšem výčet mně známých informačních zdrojů víceméně končí.

V posledních letech jsme zaznamenali několik pokusů o využití Sutnarova písma v grafickém designu. Ať už to bylo v přímé souvislosti s jeho prací, nebo nezávisle na ní. Prvním příspěvkem byla digitalizace Marka Pistory u příležitosti oné retrospektivní výstavy. Osm grafiků tehdy zpracovalo plakáty na Sutnarovské téma a Marek na jeden z nich písmo použil. Později Jana Vahalíková z Marvilu použila písmo pro vizuální styl designérského studia Olgoj Chorchoj. A nakonec někdy v roce 2010 připravil vlastní digitální verzi (a jednu alternativní stencilovou) Petr Bosák pro Brněnský architektonický manuál, průvodce moderní brněnskou architekturou.

Nyní je konečně k veřejně dispozici variace na Sutnarovo písmo od písmaře Tomáše Brousila. Jak je u Tomáše dobrým zvykem, nejedná se o slepou digitalizaci dostupných předloh, ale o úplně nové písmo. Odvozené je sice ze Sutnarovy práce, ovem zároveň přizpůsobené nárokům současné typografie — výtvarně i technicky. Pod názvem Ladislav vychází soubor dvanácti řezů včetně doleva nakloněných kursiv, samozřejmostí je podpora mnoha OpenType funkcí a stylistických alternativ. Moderní typografie vám teď pod rukama vzniká úplně sama!

Abych neopakoval jinými slovy to, co už bylo řečeno jinde, přetiskuji doprovodný text k písmu, který najdete na tematické stránce u příležitosti vydání nového písma:

Ladislav Sutnar (1897—1976) patřil mezi nejvýznamnější a také nejvěstrannější pionýry moderního grafického a informačního designu. Bylo tedy jen otázkou času, kdy do své odbornosti zahrne i tvorbu písma. Stalo se tak v roce 1958, kdy nakreslil část abecedy a soubor číslic pro označení domů v newyorském Bronxu, obdobný koncept později rozvíjel i v orientačním systému pro tamní Brooklyn School. Není překvapivé, že Sutnarovo písmo obsahuje všechny typické znaky jeho práce: jednoduchost, srozumitelnost, přímočarost a silný grafický účinek.

Písmo Ladislav revitalizuje Sutnarův odkaz, třebaže žádné jeho původní písmo necituje doslovně. Dodržuje však jejich technicistní charakter i výchozí principy konstrukce znaků — jednoduchý modulární systém spojovaných základních geometrických segmentů. Tento přístup ovlivňuje všechny oblé tvary minusek i verzálek, stejně jako tvarosloví většiny číslic.

Kresba verzálek je odvozena z dochovaných tušových předloh pro navigační systém v Brooklyn School. Významně jsou ovšem upraveny proporce většiny znaků, aby optické hledisko převážilo nad omezujícím lpěním nad matematikou. V průběhu práce došlo k několika konstrukčním změnám v řešení jednotlivých detailů, jako je napojení diagonál u M, N, R, 4, nebo celých znaků (například Q, S, 2). Soubor díky tomu působí mnohem vyrovnanějším dojmem, zlepšila se i čitelnost.

Srovnání Sutnarova písma a jeho revitalizované verze. (Zdroj: ladislav.suitcasetype.com)

Srovnání Sutnarova písma a jeho revitalizované verze. (Zdroj: ladislav.suitcasetype.com)

Klíč k tvarosloví minusek nacházíme v nápisu na ceduli pro označení obytného domu č. 645 na Castle Hill Av. — příznačná je pro něj tvarová kompozice malého a. Minusky plynule navazují na charakter písmen velké abecedy, především na jednoduchou kostru oproštěnou od všech postradatelných detailů. Jednoznačně nejvýraznějším znakem celého souboru je atypická kresba g, tvořená dvěma nespojenými kružnicemi a uchem ve tvaru tečky. Ostatní znaky jsou řešeny střídmě, civilně.

Ladislav: předloha a digitální písmo. (Zdroj: ladislav.suitcasetype.com)

Ladislav: předloha a digitální písmo. (Zdroj: ladislav.suitcasetype.com)

Rodinu Ladislav tvoří dvanáct řezů, jejichž základem jsou čtyři dukty od tenkého Light po temný Bold. Kromě tradiční kurzívy je rodina doplněna o atypickou, doleva nakloněnou kurzívu. Ta byla kompletně překreslena, aby opticky působila přirozeně a tvořila harmonický celek se všemi dukty stojaté varianty písma.

Dvanáct řezů včetně dvou typů kursiv. (Zdroj: ladislav.suitcasetype.com)

Dvanáct řezů včetně dvou typů kursiv. (Zdroj: ladislav.suitcasetype.com)

Kromě výchozích znaků minusek a verzálek jsme připravili množství stylistických alternativ, které významně zpestří sazbu a ovlivní rytmus sazby. Stylistická sada 01 nahrazuje kompresní oblé znaky variantami odvozenými z kruhu (C, D, G, O, Q, a, b, d, e, o, p, q), dále je možno zapnout náběhy dříků u napojení obloučitých tvarů (b, d, m, n, r, u) anebo různé tvarové alternativy znaků (S, X, g, s, x, &). Samozřejmě aplikujeme i ostatní funkce moderních písem, například verzálkové pozice pomlček, uvozovek a šipek, které se aktivují automaticky po zapnutí verzálkové sazby. Sada diakritických znamének v sadě je tradičně velmi rozsáhlá, podporujeme všechny středoevropské jazyky a také tuřečtinu, welštinu a další.

Ladislav Sutnar celý svůj život zasvětil propagaci srozumitelné vizuální komunikace. Nejprve v Československu a od roku 1939 také v New Yorku, kde se zařadil po bok ostatních významných emigrantů, jako byli El Lisickij, Herbert Bayer či László Moholy-Nagy. Sutnar se postupně věnoval grafické úpravě knih a časopisů, plakátů, reklamní grafice, produktovým katalogům, vizuálnímu stylu i orientačním systémům. Navrhoval však i dřevěné hračky a loutky, zabýval se scénografií, tvorbou nápojového skla či porcelánu, významnou součástí jeho tvorby byl výstavní design a dokonce i volná malba. Své poznatky o designu a vizuálním toku zaznamenal v několika odborných publikacích (Controlled Visual Flow, Visual Design in Action), které se řadí mezi nejdůležitější texty o grafickém designu vůbec. Sutnarovo jednoduché puristické písmo z padesátých let umožnilo uplatnit v plné míře principy meziválečného konstruktivismu a logicky navázat na progresivní tendence obsažené již v Rennerově meziválečné Futuře.

Museum tisku v Lyonu

20. 1. 2013 | žádné komentáře

Když jsem byl tento týden v Lyonu, udělal jsem si čas podívat se do Musée de l’imprimerie. Nachází se přímo v centru, jenom pár minut od náměstí Bellecour s ruským kolem, které se kupodivu točilo i v půlce ledna.

Do Musea tisku, založeného roku 1964, se vchází z úzké uličky malým ústupkovým portálem, celá budova je historická, stálá expozice poměrně rozsáhlá a dost členitá. Nikdo tam neprudí, takže si můžete skoro všechno osahat a vyfotit. Výstava obsahuje prakticky vše, co člověk potřebuje vědět o historii tisku od patnáctého až do dvacátého století. Výstavní exponáty doprovází krátké informační panely, na kterých se i typografií nepolíbený člověk dozví základní informace o technologiích, typografickém názvosloví nebo principu jednotlivých tiskových metod.

Nechybí samozřejmě papíry, starý tiskový materiál, písmové kasy i s literami, raznice, hotové stránky kovové sazby, dřevorytové matrice, původní ocelorytiny, litografické kameny. Mezi exponáty je prý Gutenbergova dvaačtyřicetiřádková bible (asi jen část, celou jsem nikde neviděl) nebo Plantinova čtyřjazyčná „polyglotická“ bible (Biblia Regia). Zastoupeny jsou významně i francouzské tisky, jakož i knihtiskové a litografické lisy, bankovky, noviny a staré fotosázecí stroje.

V museu se kromě toho nachází i několik mimoevropských exponátů, různé pečetní válečky, egyptský papyrus nebo i korejská sazba z pohyblivých liter, které byly údajně odlity v roce 1420, tedy více než dvacet let před Gutenbergovým „vynálezem“.

Spoustu fotek ve vysokém rozlišení si můžete prohlédnout v Google Fotkách.

Museum tisku

Museum tisku

Museum tisku

Museum tisku

Museum tisku

Papírna v Charavines

20. 1. 2013 | 2 komentářů

Díky milé nabídce Antalisu jsem měl možnost podívat se do papírny ve francouzském Charavines. Společnost ArjoWiggins, pod kterou továrna spadá, je u nás dobře známá nabídkou speciálních grafických papírů, mezi její značky patří prémiový Rives nebo Conqueror. Donedávna vlastnili v ArjoWiggins papírny čtyři, na pokles poptávky ale reagovali postupně zavřením většiny provozů, a to včetně papírny v Rives, vzdálené asi šestnáct kilometrů od Charavines, která byla založená už v šestnáctém století. Velká škoda, že se jim nepovedlo zachovat toto historické dědictví.

Papírna v Charavines

Založení továrny v Charavines se datuje asi do poloviny devatenáctého století. Dnes má jeden jediný papírenský stroj, na kterém se vyrábějí všechny současné značky i gramáže. Stroj je to relativně malý, ale jestli jste nikdy nic podobného neviděli, tak vězte, že i takovýto maličký stroj, na kterém vyrobíte pás papíru o šířce asi dva a půl metru, má délku kolem dvou set metrů, v průběhu kterých se ze vstupních surovin vyrobí finální pás (nebo spíše kotouč) papíru.

Papírna v Charavines

Stroj na výrobu papíru vynalezl v roce 1799 Nicholas-Louis Robert, do té doby se vyráběl papír jen ručně, a to primárně ze starých bavlněných nebo lněných hadrů. Ty se vybělily na slunci, rozsekaly na malé části a roztloukaly ručně nebo pomocí různých primitivních mechanismů. Nejprve to byla okovaná dřevěná kladiva, později v sedmnáctém století už o poznání šikovnější mlecí stroj, takzvaný holandr.

Papírna v Charavines

Výroba papíru je postavená na přísunu velkého množství vody, proto papírna vždycky stojí někde na řece. Surovinou pro výrobu papíru bývala rozemletá vlákna rostlinného nebo živočišného původu smísená s vodou, různými plnidly, klížidly a případně i barvivy. Výsledkem je kaše nazývaná papírovina. Na začátku procesu obsahuje jedno procento vláken (zbytek tvoří voda), postupně se obsah vody snižuje na tři až osm procent. Papírovina se při ruční výrobě nabírala na síto o velikosti budoucího archu, se sítem se zatřáslo v obou směrech, aby se vlákna pravidelně rozprostřela, vzájemně propletla a zplstila. Většina vody pak odtekla, plstěný materiál se překlopil na houně a postupně pod tlakem vysušil. Voilá, máte papír.

Papírna v Charavines

Dnes se k výrobě používá primárně celulóza (buničina) získaná chemickou cestou ze dřeva, část produkce ale obsahuje i příměs recyklovaného odpadového papíru, jinak je postup velmi podobný tomu v minulosti. Celý papírenský stroj je především soustava mnoha válců, které papír lisují, vtláčejí do něj strukturu, případně vysoušejí. Na začátku stroje máte káď s papírovinou, ta postupně přechází na síto, kde se odplaví většina vody. Budoucí papír jde mezi válce, které jej uhlazují a lisují, sušicí bubny a kalandrovací válce — ty nám papír pěkně vyhladí a vyžehlí. Pokud je to potřeba, jedna soustava válců obsahuje laserem vyfrézovanou strukturu, která se otiskne do matérie, to jsou pak ty různé žebrované papíry, připomínající ruční výrobu. Na konci stroje jsou umístěny kotouče, na něž se „nekonečný“ pás papíru navíjí. Prodává se v rolích nebo rozřezaný na archy.

Papírna v Charavines

Hromadu fotek najdete tradičně na Picase.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu