Typofilos

Čas od času se na internetu objeví tabulka dvacítky nebo rovnou stovky nejoblíbenějších písem. Tu je výběr ryze subjektivní, tu používá náročnější metodiku nebo větší počet respondentů, obvykle je však výběr vcelku předvídatelný, bez překvapení. V záplavě helvetik a baskervilů aby člověk nějakého divokého koně pohledal…

O volbě písma někdy dlouze přemýšlím. Účel zakázky, charakter textu a jeho velikost, četnost vyznačování, kombinace jazyků, to jsou jen některé aspekty, které můj výběr ovlivňují, a je jen málo písem, která dokáží mé nároky uspokojit. Povšiml jsem si ale jedné věci — největší zálibu mám v typech, která mají svůj osobitý, ale nevtíravý charakter, v písmech odvozených z kaligrafie, majících lidský rozměr. K písmům geometrickým a přehnaně technicistním chovám odpor a negativní zaujetí.

(more…)

Často se přistihnu, kterak při různých každodenních činnostech přemýšlím o motivaci pro vlastní práci a o cílích, které si při ní kladu. Nepatrný krůček od toho je touha zkoumat také práce ostatních lidí z oboru a hledat v nich jejich osobní motivy, inspirovat se odlišným nazíráním na svět a odlišnou životní i profesní zkušeností. Ačkoliv mi celá řada z neohraničeného množství autorských přístupů není vlastní, mívám z té rozmanitosti potěchu a jsem za ni upřímně rád.

(more…)

Až do půli dvacátého století lze rozeznat téměř ve veškerém umění slohovost. Snahu celé jedné historické etapy či jen skupiny podobně smýšlejících lidí stanovit celistvý stylový a myšlenkový proud, kterým se má umění nadále ubírat. Takový sloh je pak buď evolucí předchozích etap a postojů, nebo je s nimi v dokonalém rozporu, vymezuje se vůči nim a boří vše minulé. Toto střídání vlivů je dobře patrné ve volném umění, méně už, zdá se, v tvorbě užité.

(more…)

V poslední páteční podvěčer se v šermířském klubu LAG uspořádal historicky první moravský TypoSraz. Zatímco křesťanští vydavatelé pokleslé brněnské poezie účast na poslední chvíli odřekli s tím, že víra jim zakazuje na Velký pátek se zmastit z piva a vepřových kolen, slovenské dizajnéry zčistajasna začalo loupat v kříži, a tak jsme celé setkání nakonec pojali o něco komorněji, než bylo zprvu zamýšleno.

Ale hned v úvodu jsme nasadili laťku vysoko a v rámci seznamování sehráli tradiční scénku s vizitkami (OMG! It even has a watermark!). Ti, kteří vizitek neměli, opíjeli nás báchorkami o tom, jak poslední dali Johnu Hudsonovi, kterýžto k jejich štěstí nepřišel, aby tato legrační tvrzení vyvrátil.

To od Alberta-Jan Poola, který se předem písemně omluvil, dorazila poštou rozstříhaná písmenka, a tak na dobrou půlhodinu nás zabavil roztomilou typographickou hrou Type Matching. Ačkoliv se mi vychloubání ze srdce protiví, nemohu nezaujatě neprozradit, že v prvním kole jsem prokázal důkladnou znalost serifových písem a s přehledem zvítězil. Ve druhém kole (bezserifovém) jsem tajně dal šanci Filipu Blažkovi, který coby český delegát ATypI se zpoceným čelem a rozklepanýma rukama zachraňoval, co se dalo. Holt typocelebrity stárnou a nová krev se již dere na jejich notně zvětralá místa. Velkým zklamáním pro všechny přítomné ovšem byl výkon dua Lukáš Veverka + Skákala z brněnské Fakulty výtvarných umění VUT. Nejenže od sebe oba pánové okatě opisovali, ale všem písmům říkali zásadně Tajms. Ostuda.

Postupem času, s spolu se zvyšujícím se počtem zkonzumovaných nápojů a tataráků, se formální soudržnost večera pomalu vytrácela. A tak — abych mu navrátil punc serioznosti — namazal jsem si poslední topinku důkladně česnekem a s poněkud již zauzleným jazykem přednesl zčásti improvizovaný referát o úrovni současné romantické literatury, který dík mé žertovné opilosti nebyl až tolik trapný, jak jsme všichni čekali. Přesto však po něm zůstala pachuť na patře, bylo proto přímo vysvobozením, když úderem půlnoci zavolal Štefan Sagmajstr, že už na nás čeká v gay klubu za rohem a máme co nejrychleji přijít, protože začínají hrát ploužáky. No a poněvadž jsme byli právě na odchodu, slovo dalo slovo, i vyrazili jsme do víru skutečného nočního dění, objednali si pivní koktejly s pruhovanými růžovými brčky a oprášili své legendární taneční umění.

Nedlouho po tom se stal zvláštní úkaz. Před očima se mi vytvořil mlžný opar, který zakryl doslova vše (včetně ztráty fotoaparátu), co se dále odehrálo až do chvíle, než jsem se přede dveřmi bytu vypotácel z vozu taxislužby. Probuzení bylo vysušené, bolestné, a v poště čekal na přečtení jediný e-mail. Ale stál za to. Bylo v něm: Si hovado. Uz s Tebou nikam nepudu.

A tak to má být.

Ve snaze decentralizovat Českou republiku a vytvořit pod Špilasem jakýsi protipól pražským pepíkům, utvořili jsme před několika měsíci s podobně naladěnými kolegy uskupení nazvané Fleuron, k němuž dodáváme podtitul typografické studio.

Ano. Je to podivný název. Je staromilsky typographický a nikdo ze studia pořádně neví, jak se vyslovuje. Ale zároveň poměrně dobře ilustruje snahu být sví i za cenu toho, že určité procento potenciálních klientů tím odradíme, protože nebudeme spadat do jejich představy o dodavateli (typo)grafických služeb.

Mám-li hovořit za sebe, hlavní důvod, proč jsem se před časem postavil na vlastní nohy, byl ten, že jsem se chtěl pokusit pracovat co možná nejvíce na zakázkách, kde já sám budu řídit jejich průběh, kde veškeré nezdary v komunikaci s klientem budou padat na mou hlavu a kde každého vítězství si budu vážit o to více, že jsem si je sám vybojoval. Na web jsme napsali, že velmi rádi spolupracujeme s lidmi, kteří znají naši dosavadní práci, a proto se obracejí na odborníka, kterému důvěřují. Myslím, že to je jeho nejpodstatnější myšlenka. Nehodlám se honit za mlhavým vítězstvím v pochybných výběrových řízeních, do kterých jsem byl přizván jen proto, aby vykuk zadavatel, který o mně nic neví, měl co nejvíce grafických návrhů zdarma. Nemíním se (lo)potit v závodech o rychlost zpracování nebo nejlevnější služby. A nechci se ani prezentovat pracemi, které jsem dokončil nerad, s nechutí, byť by třeba byly pro velkého klienta.

V těchto dnech zrovna spouštíme první verzi webového portfolia. Víc než ukřičený web, na němž se lidé neohrabaně snaží vnucovat lidem svou práci, se jedná o jednoduchou prezentaci zakázek, které nás těšily, protože jsme v nich neměli svázané ruce. Ačkoliv se někdy jedná o menší projekty nebo o práce pro neziskové organizace, které nedisponují neomezenými finančními prostředky, nebereme ztížené podmínky jako vážný hendikep, nýbrž především jako stimul k efektivnímu překonání zdánlivě nezdolatelných limitů.

Web se v současné chvíli nachází v betaverzi. Pracujeme na anglickém překladu a připravujeme několik drobných technologických perliček, které mají jeho funkčnost co do interaktivity obohatit. Přesto už však v tuto chvíli respektuje (na web až nebývale striktně) navrženou mřížku dokumentu, ve které do sebe všechno tak nějak zapadá a za niž jsem si vysloužil vulgární proklínání ze strany ostatních členů studia. Velký dík za skvělou technickou část patří Tomáši „Zoulu“ Znamenáčkovi, za pečlivé ostylování Pavlu „Kosárku“ Kozárkovi a za komentáře producentu všetečných otázek Davidu „Velkému Dé“ Březinovi.

A několik čísel na závěr. Práce na webu jsme spustili v září a na současné podobě tak pracovali téměř šest měsíců. V interní konferenci jsme si za tu dobu vyměnili 1613 emailů. Uskutečnili jsme jen dvě osobní schůzky, přičemž každou z nich pouze ve třech členech. Ve verzovacím systému máme v tuto chvíli uloženo 150 (sub)verzí projektu. Zprovoznit favicon.ico se podařilo po 42 komentářích. Počet vypitých povzbuzovacích nápojů už vyčíslit nelze.