Typofilos

Ve zběžné rekapitulaci aktuální četby se přeneseme nejprve mezi knihtiskaře patnáctého až devatenáctého století, následně se usadíme v Německu (potažmo střední Evropě) šedesátých let století právě minulého a rozpravu zakončíme ve Spojených státech na konci druhého tisíciletí.

Nenapadá mě žádná jiná oblast lidského konání, kde by Čeští rodáci ovlivnili natolik světový vývoj, jako tomu bylo u vynálezů a zdokonalování reprodukčních tiskových technik. Zvyšující se kvalita papírů, náklady knih a periodik, vznik fotografie a potřeby reprodukování výtvarných děl si vyžádaly rozvinutí reprodukčních tiskových technik. Přestože se pro barevné reprodukce v tiskovinách užívá v dnešní době prakticky výhradně metoda ofsetového tisku, z historie známe několik dalších metod, z nichž některé, ač vysoce kvalitní, byly nakonec postupným vývojem a nároky na rychlost a flexibilitu vytlačeny. Je to trochu škoda, poněvadž každá z nich měla své neopakovatelné kouzlo a charakter.

Čestný a poctivý člověk, uctivý, galantní k ženám, neodolatelný lev salonů, zároveň však také skaut upřímného srdce, jenž nikdy nezalhal, nikdy vědomě neublížil, muž s ocelovým zdravím, který již po sedmnáct let dodržuje Modrý život a největší radost mu činí, když si večer vybarví modré okénko za dobrý skutek. Čistá košile, čistý štít. Dámy a pánové, mistr Martin Salajka.

Na stejnojmennou Pistoriovu příručku pro nakladatele mě nedávno upozornila jedna čtenářka Typomila. Malé recenzi podrobím druhé vydání z nakladatelství Paseka, které se objevilo na knižních pultech v roce 2005.