Typographie, grafika, čeština et cetera


Jazzová fantasmagorie roku 1975

26. 2. 2017

Dnes kvapím z antikvariátu bohatší o unikátní příklad moderního grafického designu — odnesl jsem si totiž dvě desky z berlínského hudebního vydavatelství Amiga, proslulého především krásnou sérií Amiga Jazz. Ta byla ve svých nejslavnějších projevech v šedesátých až osmdesátých letech postavena na silné černobílé fotografii, neinvazivní typografii a také typickém oranžovém J umístěném do rohu desky. Řada nahrávek z Amigy je dostupná v nabídce našich antikvářů a patří mezi pěkné a dodnes velmi kultivované příklady grafické úpravy hudebních alb.

Duke Ellington

Méně známá (a o to vzrušivější) je nevelká série tuším osmi stereofonních jazzových desek vydaných v Amize roku 1975. Designér Christoph Ehbets se v ní utrhl ze řetězu a přišel s nebývale moderním a sebevědomým typografickým pojetím, jaké možná nemá v jazzové historii obdoby. Zvlášť když vezmeme v úvahu, že si vzal do parády takovou žánrovou klasiku, jakou je Duke Ellington, Count Basie nebo Dizzy Gillespie. Klasiku, jež se neotřelému a neuctivému přístupu zdánlivě usilovně vzpírá.

gillespie+ellington

Není progrese bez drzosti a odvahy, jako není současného designu bez odmítnutí patetického nánosu minulosti. Kryštof Ehbets se nebál jít do kontrastní černobílé grafiky, ani neměl obavy z popření purismu německé typografické tradice, když vyházel všechny nepodstatné informace, jež by jen zbytečně kontaminovaly jeho fantasmagorický a psychedelický výtvarný záměr. Edici postavil na manifestu expresivních nápisů. Své primitivní komposice bez ladu a skladu (a také bez zájmu o tradicionalistickou eleganci) vystříhal z papíru a nalepil na černý podklad, čímž dosáhl ryze punkové bezprostřednosti o nebývalé síle.

slim+basie

Čtyřicet let stará a dosud stále nevyčpělá úprava není o nic méně platná ani méně současná než aktuální trendy designérských přehlídek či předních universit. Je asi zbytečné klást si otázku, jestli je něco takového možné i dnes — v prostoru mimo klidný tvůrčí přístav soukromých projektů a malých, „nezávislých“ hudebních vydavatelství. Buďme rádi, že aspoň jednou za čas může dojít k chybě v Matrixu, která připustí obdobně subjektivní a i přiměřeně neuctivý design, odehrávající se mimo obvyklá hřiště a obvyklé žánrové mantinely.

teagarden+morton

Zanechte komentář

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu