Typographie, grafika, čeština et cetera


Svoboda, knížky a intelektuálničení

17. 9. 2011

O Americe se vždycky mluvilo jako o zemi neomezených možností. Ale neomezené možnosti už stihly dorazit i do Evropy. Zatímco dříve existovala určitá institucionalizace vzdělávání, literatury nebo designu, internet maže veškeré podobné bariéry. Poznání dnes není koncentrováno v knihovně a jeho dostupnost není omezena otevírací dobou. To jen školy se evidentně nestihly (a snad ani nesnaží) na změnu adaptovat. Místo toho, aby učily pracovat s informacemi a rozpoznávat jejich hodnotu, stále svou energii plýtvají na memorování snadno dostupných dat, jejichž znalost pak testují prostřednictvím přežitých a úplně nesmyslných maturitních nebo státních zkoušek. Přestože všichni študáci i kantoři vědí, že nic se z hlavy nevykouří tak rychle jako ve stresu získané vědomosti. V době, kdy vyhledání odpovědi na většinu otázek trvá několik vteřin, ztrácí veškeré biflování jakýkoliv význam.

Čím méně memorování je potřeba, tím větší smysl má jedinečná intelektuální nebo umělecká činnost, schopnost spontánně vytvářet novou hodnotu. Stejně tak znalost jazyka a orientace ve společenských a kulturních vědách je mnohem zásadnější pro pochopení světa, ve kterém žijeme. Absolventem školy má být samostatně kriticky smýšlející člověk, jeho vzdělání potom není definováno souborem již existujících dat, ale primárně intelektuálním výkonem, který prověří jeho připravenost pro budoucí život. V grafickém nebo průmyslovém designu je česká škola užitečná skoro výhradně jako místo navazování profesních kontaktů. Má-li si získat statut vzdělávací instituce nezbytné k vykonávání specifické profese, musí si klást úplně jiné cíle, než je tolik oblíbená výchova ovcí, které dovedou správně citovat literaturu.

Raffael Santi — Athénská škola

Svoboda informací stírá hranici mezi profesionálem a laikem, protože odborníkem se může stát každý, kdo má ambice a vytrvalost. Třebaže se to neobejde bez různých třenic a kolizí. Samozvaní teoretici designu po dvou letech praxe v zaplivaném DTP studiu radí mnohonásobně zkušenějším a vzdělanějším „kolegům“, jak mají dělat svou práci. Mámy od plotny sází časopisy, veršotepci upravují knihy a designéři dělají redaktory. Ale je to zároveň v pořádku, že místo glejtu potřebujete spíš dravost, zkušenost a touhu prosadit se, protože konkurence je zdravá. Jediná potíž spočívá v tom, že absence institucí a garancí vytváří prostředí, kterému bude veřejnost nesnadno rozumět.

Svoboda člověka je tak vykoupena úsilím většiny zorientovat se v džungli, ve které chybějí garance některých dříve samozřejmých hodnot. Hlavní riziko dnes představuje možnost, že rezignujeme na kvalitu, protože ji nedokážeme rozpoznat. Nebezpečí informačních portálů nebo elektronických knih není v tom, že ohrožují vydávání novin a některých tištěných publikací. Největší hrozbou je fakt, že nekvalita jejich úpravy a často i absence korektury či redakce publikovaných textů snižuje zdánlivě neotřesitelné standardy. Texty s pravopisnými chybami degradují sdělení v podobné míře jako neadekvátní úprava. Pokud dovolíme, aby se z lajdáctví stala samozřejmost, potom automaticky přichází i brutální degradace kvality.

Ošklivé učebnice, neprofesionální sazba ani nepřehledné časopisy určitě nezničí svět. Dokonce si myslím, že vydavatel tisku se bez dobrého designéra dost často a docela dobře obejde. Naštěstí ale nemalá část literatury spadá do oblasti kultury. A lidé od kultury svého čtenáře nechtějí jen bavit. Občas se jej snaží také kultivovat a vzdělávat.

9 komentářů k článku „Svoboda, knížky a intelektuálničení“

  1. V. H. tvrdí:

    Trochu si rýpnu, ale „texty s pravopisnými chybami degradují sdělení“ je v rozporu s „veškeré biflování ztrácí jakýkoliv význam“, protože pravopis člověk do hlavy jinak než biflováním nedostane. Ono to biflování není úplně zbytečné, protože člověk si vyzkouší, jak si zapamatovat informace. Ale samozřejmě souhlasím, že pokud je vzdělání postaveno jen na něm, je to špatně. Vždycky by to měla být kombinace získání/zapamatování informací a jejich tvůrčího využití.

  2. Martin Pecina tvrdí:

    Pravopis se člověk naučí dobře tak, že hodně čte, aspoň u mě to tak fungovalo. :) Jinak jsem si ověřil, že komu není dáno, ten se česky nenaučí ani za zlaté prase.

  3. Filosof tvrdí:

    … jinak než biflováním :-)

    Hezký článek, u webdesignu platí dvojnásob.

  4. Martin tvrdí:

    Doufám, že mě nikdy nebude operovat doktor, který nebude mít nabiflovanou anatomii.

  5. * Karel* tvrdí:

    V. H.:
    Myslím, že jste docela nepochopil autora (ale co já vím, do hlavy mu nevidím). Asi nejde o slovíčkaření, ale o princip.

    Martin: Jsem rád, že chirurgové si nejdříve chodí „zkusit“ na pitevnu a neaplikují při operaci pouze nabiflovanou anatomii… :-)

    Martin Pecina: S tím co se píše v textu vesměs souhlasím. Dobrý článek.

  6. Pavel Karas tvrdí:

    Dokud bude na internetu na každou užitečnou informaci připadat 99 blábolů a dokud nemáme internet implantovaný v zátylku, má biflování setsakramentský smysl.

  7. jir_ka tvrdí:

    Zdravím, od středy do pátku (5.-7. 10) na Vltavě – Psáno kurzívou – Martin Pecina: Knihy a typografie, Tvorba knih pohledem knižního grafika a publicisty. Pořad připravil Dominik Mačas. V režii Miroslava Buriánka účinkuje Josef Nechutný. http://projekty.rozhlas.cz/prehravacwma4/?stanice=vltava

  8. jir_ka tvrdí:

    v 10.00

  9. Lukas Veverka tvrdí:

    Potvrzuji. Ani za zlaté tele to u mě nešlo.

Zanechte komentář

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

TYPO revue

Aktuální Typo 50 je jubilejní, časopis oslavil deset let. Přečtěte si názory našich nejvlivnějších autorů na budoucnost grafického designu a rozhovor se Zdeňkem Zieglerem

Doporučuji

Trivia 10 je jedním z nových přírůstků k nebývale široké superrodině Trivia Františka Štorma: Trivia Gothic, Grotesk, Humanist, Sans, Serif, Slab.

  • Kvalitní zdroje

  • Správa webu