Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Duben 2011

Život s pseudonymem

21. 4. 2011 | 4 komentářů

Dobrý zvyk autorů a tiskařů — podepisovat se pod se pod svou práci — se datuje do prehistorie knihy. Papírenské závody opatřovaly své produkty charakteristickou průsvitkou, tiskárny umisťovaly už do prvotisků patnáctého století takzvaný signet, dekorativní grafickou nebo typografickou značku, která plnila stejnou identifikační funkci. Tam, kde nebyl tiskař znám, třeba proto, že se z knihy ztratila tiráž, označoval se latinsky jako Typographus ignotus neboli tiskař neznámý.

De Excrementis

Německý tiskař Christian Egenolff se za svou práci nestyděl. Ve frankfurtské dílně, kde pracoval pětadvacet let, vzniklo více než 400 tisků včetně mnoha odborných prací.

Většinou se však autorství tají záměrně, a důvody, proč se do knih nepodepisovat, bývají dva: buď nepříznivá politická situace, nebo hrozící ostuda, spojená s lynčováním rozběsněným davem, který chce vrátit své vydřené peníze. Zatímco v nepřátelském režimu nás zamlčování autorství chrání před perzekucemi ze strany státu, v demokracii politické motivace k anonymitě odpadají. Ale i tak se někdy dobře zavedení autoři raději zřeknou svého pravého jména, když zatouží vydělat pár grošů navíc nezávaznými brakovými žánry, které mají větší čtenářský potenciál než tklivé umělecké dušezpyty. Za účelem kamufláže se proto vymyslela užitečná věc: krycí jméno neboli pseudonym.

Pseudonym může být víceméně náhodně zvolený, nebo naopak rafinovaný, vtipný, mnohovrstevnatý. Uplatní se dobře tam, kde by zveřejnění skutečného jména mohlo ohrozit autorův nezměrný majestát. Tehdy se dá dobře využít klasický anagram (Sláva Vláčku), uctivý aristonym (sir Venceslaw) nebo oduševnělý hieronym (svatý Václav). Bohaté možnosti nabízí opisný frazeonym (Ten, jenž cinká rolničkami), vývarníkům přijde vhod grafická značka čili grafonym (kosočtverec), ostatním zas hravý pseudogynym (Kikina) nebo takzvaný ironym: například osvědčený Vexator (Škůdce)…

Své vlastní jméno jsem do tiráže odmítl uvést jenom jednou. Ale pořád si vyčítám, že to nedělám častěji, protože se mi v portfoliu vytrvale kupí knížky, ke kterým mám tu nebo onu výhradu. Pomalu je odsouvám do zákrytu, do druhé řady polic, aby nebyly tolik na očích, kdyby někdo náhodou přišel. Komenský napsal, že Nejkrásnějším darem božím je vynález tiskových liter. Žil v té šťastné době, kdy ještě nemohl tušit, že největší pohromou knih bude vynález fotografie, největší zločin proti lidskosti a knižní grafice. Nynější knihkupecký trh sténá pod náporem nahezkaných fotografií, vyznačujících se vražednou doslovností i vytrvalou oblibou.

Je asi legitimní doprovodit knížku Oběšenec obrázkem oběšence (a správný marketér to tak má rád). Ale je to zároveň přístup, který spolehlivě zabije každé tajemství, odstup i nadsázku. Přesto se popisná fotografie stala základní artiklem většinové knižní úpravy, nezbytnou výbavou každého, kdo se chce na tomto poli uplatnit. Stačí si založit účet ve fotobance, a rázem můžete sekat knižní obálky jak Baťa cvičky, protože to nedá moc práce. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že grafický design má přinášet trochu víc, že má v zásobě mnohem silnější výtvarné prostředky než banální foto a parciální lak. Typografie, grafická stylizace, barva, materiál, to jsou základní prvky, díky kterým může být grafická úprava textu partnerem, ne pouhou ilustrací.

Největší prohry nastávají tehdy, když nadstandardní úpravu zařízne sám autor, protože se jí lekne. Zrovna se s jedním takovým potýkám. A přemýšlím, proč literáti, mající zvětšenou míru fantazie, jsou ve věci úpravy svých knížek tak konzervativní. Komunikace s nimi většinou končívá stejně, bojácnou sázkou na jistotu. Najít pěknou fotečku, osadit písmem zarovnaným na střed… Kéž by sami autoři časem pochopili, že sebevědomá literatura si zaslouží něco víc než fádní úpravu bez názoru. Pak se pod ni i já budu rád podepisovat.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu