Masová produkce, po které tolik volali všichni modernisté a pokrokové mozky ze začátku dvacátého století, s sebou nepřinesla jen větší dostupnost knih, ale v mnoha případech také chvat, nekvalitní materiály, lajdáctví a celkový pokles výtvarné i technické kvality produkce. Dnešní tiskové stroje už jsou sice mnohdy chytřejší než vaše bývalá přítelkyně, ale tam, kde nakladatel v knihách vidí v prvé řadě rohlíky a až ve druhé řadě kulturní počin, se situace nijak drasticky nemění.
Počet u nás vydaných knih od roku 1989 utěšeně stoupá, naneštěstí pro podnikavé duše ne přímo úměrně k počtu existujících nakladatelství. V roce 2006 vyšlo na sedmnáct tisíc knižních titulů a je logické, že tak enormní objem literatury nemůže několik desítek zkušených a schopných designérů, kteří jsou v oboru knižní grafiky činní, upravit ani v tom nejblaženějším snu. A proto většina produkce ještě stále spadá do spárů nadšenců, kteří se sice naučili kopírovat a vkládat text a většinou už také ví, jak sázet české uvozovky, ale v životě nebyli na výstavě designu, natož aby se zabývali jinou odbornou literaturou, než je nápověda v grafickém programu. Dobře prodejné jsou obecně jen levné produkty, pokud nepočítáme ty, které na nás spolehlivě vyskočí z každého televizního kanálu i z kapoty každé druhé tramvaje. Designéři jsou často zváni jen k práci na přebalu, protože málokdo chápe, že kniha není než trojrozměrný objekt, který funguje jedině sdílejí-li jeho vnitřní a vnější část stejné formální náležitosti.
Naštěstí diverzita lidských zájmů podmiňuje vznik bibliofilských tisků, případně knih, které jsou svým vydavatelem od začátku chápány jako artefakty, jež si zaslouží zvýšenou péči a pozornost… A nepočetné stavy milovníků a sběratelů hezky upravených knih se sdružují celá dvě staletí. První bibliofilský spolek, The Roxburghe Club, byl založen v Londýně 17. června 1812, pražský Spolek českých bibliofilů funguje od března roku 1908. Oba si při od počátku kladly za cíl shromažďovat a vydávat umělecky hodnotné tisky, které mají pozvednout úroveň čtenářstva. Taková krásná kniha se obvykle neobejde bez dobrého papíru ani bez krásného písma, ostatně známe příklady, kdy pro jedinou knihu byl navržen originální typ, klidně nemilosrdně rozlitý krátce po vydání literárního díla.
Jistěže, drahá knížka vyrobená z luxusních materiálů, upravená a vyzdobená odborníkem, se nikdy nestane objektem masového zájmu, protože prostředky vynaložené k její výrobě vysoce převyšují standard. Co na tom, že malé série knih na ručních papírech vždy mohly ovlivnit jen malou část veřejnosti? Každý zásadní oborový impuls vychází z okraje společnosti a představuje přístup, který je v protikladu s obvyklým stavem a jehož úkolem je nastolit rovnováhu sil. Ačkoliv bibliofilie se dnes považuje spíše za jakousi úchylku, jedinou skutečnou zvráceností je takzvaný biblioklasmus (z řeckého kladzō, štípám), tedy vytrhávání a vystřihování listů nebo ilustrací vzácných knih, ať už za účelem komerčního prospěchu, či pouze z dobrého rozmaru. Proto pokojíčky vyzdobené kolorovanými grafikami z letitých tlustopisů nejsou ani dnes zvláštní výjimkou, i když stále vedou laciné reprodukce Muchových plakátů.
Vydávat bibliofilii nutně neznamená ohlížet se do minulosti, imitovat staré tisky ani vyžívat se v čichání ředidla, leptání kovů či obarvování ilustrací. Knihomila nepotěší jen výpravné knihy s originálními grafikami — obvykle nepohrdne ani přednostním výtiskem na lepším papíře (alias tirage réservé) či soukromými tisky (éditions privées), zvláště když jsou v tiráži očíslovaný nebo podepsaný autorem. A aspoň o takové bychom měli znovu usilovat!
Mám za to, že u nás bibliofilie ujela kamsi do pekel a stala se výsadou snobů. Pravidelně si prohlížím bibliofilie na stáncích Světa knihy. Krásný papír, polygrafie, cena v řádech stovek či tisiců, a uvnitř stejně zrůdná sazba jako u knih ze supermarketu. Záleží na materiálu, ten prodává, typografie je mimo hru. Proto tahle sdružení rádobymilovniků knih a „poctivého řemesla“ bojkotuju.
Naštěstí ani já nejsem velkým přítelem spolků a myslím, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Hádám, že koncept přednostních výtisků u dobře upravených knih je nejschůdnější cestou, jak dát slušným bibliofilům, co jejich jest.
Úplně by mi stačilo mírné zvýšeni péče o typografii a design. Chybí mi tu rozumná úroveň mezi popisovaným a běžnou nabídkou knihkupců.
Řekl bych, že kniha s „přidanou“ hodnotou nemusí být nutně tuhé vazby, vysázena jedinečným písmem na drahém papíře. Mnohdy jen stačí udělat obyčejnou knihu dobře.
Ovšem, pánové, blýská se na lepší časy. Možná to bude znít divně, ale knihám a tiskovinám celkově prospěje jejich zánik – příchod digitálního média. Rozšíření e-knih posune klasický tisk do kategorie „umělecká reprodukce“ a dojde na přísloví – méně je lépe. K vydání knihy pak nepovede jen potřeba rozšířit nějaký obsah, ale vytvořit právě onu knihu (formu) samotnou.
Druhá, digitální, strana získá také. Nebude záležet na počtu barev, listů, ilustrací… a snad také někdo konečně pochopí, co je to hypertext.
Pastelko, s prorokováním zániku knih bych na tvém místě ještě chvíli posečkal. Elektronické čtečky jsou skvělé na noviny, časopisy, weby a slovníky, ale přece jen existují některé žánry, u kterých se vyplatí držet se „starého“ média. Většinou z praktických důvodů — reprodukce uměleckých děl na několikapalcovém displeji je k ničemu. Ale třeba i poezie si žádá knižní blok, speciální formát, úpravu či papír. U beletrie se teprve uvidí.
:) A už je tu zas všudypřítomná diskuze na téma e-knihy vs. knihy. :) Jen doplním Martina, že v neposlední řadě vše co má býti trvanlivějšího rázu nemá smyslu vydávat na něčem, co když tomu dojodu baterky (celému světu) tak se to navždy ztratí. Prostě. Jednou tu elektrika třeba vůbec nebude, ale knihy zůstanou.
No zrovna od tebe bych, Lukáši, takové staromódní názory nečekal. :) Každopádně lidé mají fetišistické sklony, takže se hmotných knih nebudou chtít jen tak vzdát. Navíc u elektronických knih a čteček je zatím problém se standardizací souborů, takže se klidně může stát, že za deset let ty dnešní knížky nikdo neotevře. Snad jedině v nějakém obskurním emulátoru na PC… :)
Televize nezabila kino, byť se to s jistotou věštilo. Internet nezabil televizi ani nezavřel knihovny, byť… A s knihami to bude stejné. Budou se číst možná jinak, zúží se počet žánrů, ale to je tak všechno. Kniha je totiž kromě jiného symbol naší civilizace, a tudíž zanikne až s civilizací.
Naprostý souhlas, Jakube. :-)
Martine, já sice knihy nečtu, ale vášnivě je zbírám. Sice nejsou v mé knihovně bibliofílie, ale spíše různé přohřešky proti zákonům designu, rádoby inovátroské kousky knih balené místo v obálce ve skle, v koberci, tištěné inkoustem jenž není v normální teplotě a vlhkosti vzduchu vidět a musí se tak s knihou do souny, v plastiku, v gumě, knihy měkké i tvrdé.
A to právě mě ta čtečka, tu měkkost/tvrdost knih nenahradí.
Já nejsem žádný staromilec, co čas vezme to ať vezme, ale zrovna kniha je v určitých rovinách čistě praktická forma „balení“ informací.
I když, na záchod a do vany si asi čtečku od applu pořídím. :)
Zdravím pánové, také se z dovolením přidám. Možná je to už v samotném a primárním vymezení pojmů. Mám na mysli to, že pro mne samotného „čtečka“ či jak bychom se shodli tento produkt (pro mne není knihou, ani elektronickou knihou) nazývat — je opravdu asi trochu něco jiného než-li kniha, kniha jako solitér, kniha jako jedinečný nositel jen té jedné informace (souboru informací). Ergo — výhodu knihy spatřuji paradoxně také v tom, že v ní prostě nemůže býti „vše“, že nám nestačí jen a jen ta jedna jediná (tak jako tomu může, v jistém smyslu, být u „čtečky“)…
Dobrá tedy, vzdávám se pod tíhou , ehm. Nedá mi to však a v analogii na zamyšlenou přidám i několik čísel.
První digitální fotoaparát s relativně použitelným rozlišením (1 MPx) se na trhu objevil v roce 1997. V roce 2004 Kodak ukončil výrobu analogových přístrojů. „Nemožné, nepředstavitelné a neskutečné“ tak trvalo sedm let…
První použitelná digitální kniha, Amazon Kindle, se na trhu objevila v roce 2007.
Nuže, z vašich sedmi let již mnoho nezbývá. :-)
pastelka: Nesmyslný příměr. To je jako napsat: v roce 2000 vydal Albatros jen jednu e-knihu, v roce 2011 vydal poslední tištěnou a nechal toho, vydává dál už jen e-knihy. Kodak holt analogy nedělají, jiní výrobci, zaměření ne na japonské turisty, ale na profesionály, se jim věnují dál. Stejně jako Torst – zůstaneme-li u analogie – vydává dál knihy, ne e-knihy. :)
Lukáš V.: Jestli opravdu knihy“zbíráte“, pánbůh s váma. :))
pastelka — P. S. A navíc: fotografie je svým způsobem mladé odvětví, je tu pár desetiletí. Vs. kniha – viz výše. I proto to srovnání kulhá.
Pane Jakube, přirovnání bylo myšleno s jistou dávkou škádlivého nadhledu. Tvrdit však o fotografii, že je to mladé odvětví… Těch pár desetiletí dělá v součtu dvě stě let.
Abych však navázal na původní myšlenku. Stejně jako je dnes u fotografie analog doménou přežívající hrstky podivínů (a promile těch, kteří nemají možnost dobít baterie), tak i původní knihy najdou útočiště u podobných skupin, které, koukám, jsou zakládány již s předstihem.
Ovšem, abych nebyl za morouse, knihy mám rád, rád jimi šustím a rád je i půjčuji :-)
Závěrem: kina živoří, televize skomírá a knihovny zavře google books.
Pastelka: Dvě stě let nebo deset, na tom nezáleží: podstata je jinde. Kniha se utvářela s civilizací a v jistém stádiu se stejně jako civilizace fixovala, a změny, které se s ní dály, nebyly zásadní povahy. Fotografie byla od počátku provázána s technologickým vývojem, změnila se vždy, když „poskočil“ (a digitál je jen jeden z takových skoků). V tom je ten zásadní rozdíl, a proto knihy nikdy nepatří na stejnou úroveň jako TV, kino, fotografie nebo internet.
Pastelko, srovnáváš nesrovnatelné. Analogový a digitální fotoaparát jsou dvě podoby téhož. V obou případech se jedná o trojrozměrné digiální zařízení, které stejně vypadá, velmi podobně se používá a slouží stejnému účelu. Rozdíl je v tom, že digitální fotoaparát nabízí obdobné výsledky s mnohem menšími nároky — není třeba kupovat a měnit drahý film, vyvolávat ho a vyrábět z něj fotografie… navíc v mnoha oblastech lidského konání vůbec nemá smysl pořizovat skutečné fotografie, protože by se pro užití v tisku nebo na webu (noviny, časopisy, web) musely stejně digitalizovat (navíc se ztrátou kvality).
Kniha je objekt. K percepci je potřeba kromě očí a mozku jen zdroj světla. Elektronická kniha je nehmotný digitální soubor, k jehož čtení je potřeba elektronické zařízení, které jej umí zpracovat a (různě kvalitně a v různé podobě) zobrazit. To je obrovský posun a zásadní změna kontextu a ergonomie čtení. Proto nemůže elektronická kniha tu klasickou úplně vytlačit.
Martine, sám jsi si ve vlastních argumentech i odpověděl. Předně, „elektronickou knihou“ rozumím právě ten 3D objekt, nikoliv jeho obsah/náplň. (Vzhledem k relativně novému modelu prezentace i tržnímu odvětví se pravděpodobně bude názvosloví ještě vyvíjet. Objevující se nelogický výraz „čtečka“ mi je proti srsti.) Kniha je prvotně nosič, objektem se stává až v druhé řadě.
Proč se fotografie netisknou? Není to třeba – lze je zobrazit i skladovat jinak. Lépe, přehledněji a rychleji. To jsou ty „obdobné výsledky s menšími nároky“.
Odstavci o vnímání klasické/digitální knihy moc nerozumím. V obou případech se jedná o totéž. (Jako kdyby jsi napsal, že v přírodě je možné vodu nabrat rovnou do dlaní, kdežto v kuchyni je třeba sklenice.)
Elektronický papír byl vyvinut s ohledem na co největší podobenství se stávajícím médiem, proto k jeho čtení je potřeba rovněž jen ten zdroj světla.
Mimochodem, nedávno jsem objevil staré výtisky (1998) jakéhosi technologického měsíčníku. Jedním z témat byl nástup digitální fotografie. Objevovaly se tam obdobné argumenty, jaké zaznívají právě zde a redakce se tehdy shodla, že digitální cesta ve fotografii je jen jakási slepá větev.
Pane Jakube, zmíněné „technologické skoky“ jsou tím oč tu běží. Doba mezi jednotlivými etapami se neustále zkracuje, proto stáří platformy je pouze jedním, nikoliv zásadním, argumentem v debatě o její změně.
Jak jsem však psal výše, ideální stav bude koexistence obou forem. Právě to povýší každou z nich.
Jakube, kdybych ty knihy aspoň občas i četl, jistě bych se takových „prasáren“v běžném projevu nedpouštěl. Já ty Y/I prostě nevidím. Omlouvám se :)
Pastelko, zatím ti uniká jeden výrazný rozdíl. Analogové i digitální fotoaparáty produkují stejnou věc různými technickými prostředky. Z filmu i z digitálního souboru lze zhotovit klasickou fotografii na papír — a ta bude mít prakticky stejnou technickou kvalitu. Digitální fotografii můžu skladovat (třídit, prohledávat, prohlížet) v digitální podobě na pevném disku, dokonce i analogovou fotografii (pokud se naskenuje), jen to dá o mnoho více práce a dojde k určité ztrátě původní obrazové informace.
Nicméně — klasická kniha je trojrozměrná věc. Není to pouhý list papíru, který visí na zdi nebo je založený ve složce. Vázaná kniha se skládá z knižního bloku (lepeného, šitého) a vazby (lepenkové, potažené papírem, plátnem, hadrem na zem), obojí je spojené předsádkovým papírem (čistým nebo potištěným). Designér volí tloušťku, barvu a typ papíru, potahový materiál, technologii tisku nebo ražby a podobně. Navrhuje typ a velikost písma, řádkový proklad, způsob vyznačování, umístění reprodukcí. Všechny tyto jednotlivé části se podílejí na celkovém výsledku. Hotová kniha působí na čtenáře jako více či méně vyvážené literárně-výtvarné dílo. To se navíc mění v čase — používáním. Papír žloutne, případně se láme, rožky se ohýbají, stránky trhají, plátno je polité, vevnitř se množí různá (ručně psaná) věnování či razítka knihoven a podobně… Kniha žije, dýchá, stárne a někdy i umírá.
Elektronická kniha je obsah čtecího zařízení, ne zařízení samotné! Čtečka (budu se zatím držet tohoto názvu) je stále stejná, mění se jen její obsah. Možnost knihy působit zvoleným materiálem, tiskem a dokončovací technologií odpadá. Elektronická kniha zůstává neměnná. Tisknout e-knihu nemá smysl, protože kvalitu a rozlišení ofsetového tisku na stolní tiskárně nenapodobím. Na zařízení velikosti klasické knihy si nemám možnost prohlédnout barevnou reprodukci 30 × 50 cm vcelku. Jedině snad, že bych měl doma větší čtecí zařízení velikosti cca 24palcové LCD s barevným pasivním displejem. Třeba se takové někdy objeví a bude schopné stahovat výtvarné publikace o stovkách megabajtů z internetu… to bych si určitě pořídil.
Ovšemže elektronický dokument má obrovské výhody — prohledávání obsahu, přidávání poznámek, sdílení vybraných částí… ale toto vše se hodí převážně pro určitý typ dat (knih).
Ale nezapomeňme, že sbírání a skladování knih má zásadní sociologický aspekt. Lidé jsou fetišisté. Chtějí spoustu věcí fyzicky vlastnit — a vlastnictví digitální knihy tuto touhu zkrátka nenaplňuje. Darovat elektronickou knihu nebude mít nikdy takovou váhu jako darovat skutečnou knihu-artefakt, třeba přednostní výtisk s věnováním autora. Takové digitální stahování hudby je trochu jiný případ, protože vlastnictví fyzického nosiče nepřináší kromě malého bookletu nic navíc. Hudba se nebere do ruky a neprohlíží, ta se poslouchá, třeba při vykonávání něčeho úplně jiného. Na knihu se musím stoprocentně soustředit.
Je jasné, že i část klasické knižní produkce časem přejde na stranu elektronického publikování. Ale knihu to nezabije, aspoň ne dobrou knihu, která si papír zaslouží. Já sám bych určitě ocenil mít možnost při koupi knihy si mírně připlatit za možnost stáhnout si i digitální verzi. Kvůli prohledávání odborné literatury, citování z ní a podobně. Možná takovou službu někdo časem nabídne.
Lukáši, nevím zda-li tě uklidním, ale tentokrát to nebylo y/i, šlo o z/s.
Díky, já jsem z toho celou noc nespal, hned je mě lépe. Jenom S/Z. To je v klídku… :)
Lukáši, další bezesná noc (možná z nějakou bibliofílií, abych se příliš nevzdálil od tematu) před tebou — „hned je mě lépe“ — 3. pád, tedy místo „mě“ má býti „mně“. :)))
Martine, rozdílů jsem si vědom a tebou přisuzovaný únik se nekoná. Zařízení, která jsou dnes na trhu, jsou zatím v plenkách a připomínají první digitální fotoaparáty, které například neměly ani LCD, což je věc dnes nepředstavitelná.
Myslím si tedy, že alespoň část jedinečných vlastností knihy, které ti dnes chybí, se časem objeví i v elektronické podobě. (Ovšem například žloutnutí papíru… nu, každému, co jeho jest :-))
Při tvorbě obsahu pak logicky některé možnosti odpadají, avšak jsou nahrazeny jinými. Docela živě si umím představit situaci, kdy si za příplatek k digitálnímu obsahu budeš moci objednat i „voňavý“ přebal na „přehrávač“. Tedy něco jako tématickou brašničku. (Na tom by se dalo snad i zbohatnout, haha.)
Nejsem nepřítel knih. Nezapomínej, že jsem i kvůli nim zrekonstruoval byt. Na knihovně teď spím a, po pravdě, těším se, až do toho prostoru budu moci dát třeba lyže :-)
Vzpomenul jsi potřebu „vlastnit“. Tu nepopírám. Z části může být uspokojena nákladným zařízením a také faktem, že ti nikdo nezakazuje mít takové vybavení ve vícero kusech.
Podstatná je ovšem hodnota knihy a ta tkví právě v tom, co nelze uchopit. Nezavrhoval bych tedy podobenství s hudbou.
A konečně to názvosloví. Výraz „čtečka“ je používán pro zařízení, mající naprosto jiný účel (viz čárové kódy). Ze své povahy „čtečka“ čte, je tedy čtoucí, nikoliv čtecí (viz čtecí zařízení).
Další termix „elektronická kniha“ jsem již popsal. Kniha je nosič. Autor nepíše „knihu“ či neskládá CD. To co lze koupit je pak například román vydaný elektronicky či knižně.
Mám však obavu, roně slzy na nesprávném hrobě, že nakonec zvítězí „rýdr“ a „bůk“ :-)