Smog / reklamy / knihy / plynatost / krásno / Ziegler / Exupéry!

Aktuální přetlak písemných a obrazových informací možná zrychluje reakční schopnosti a tříbí smysly. Zároveň ale tříští pozornost. Může se stát, že časem už z přemíry zbytečných informací nebudeme schopni vybírat ty důležité a rozumně je třídit. Tomuto zamoření životního prostoru, této nekontrolované přemíře vizuálních podnětů říkáme romantickým opisem vizuální smog. A podobně jako chemické znečištění atmosféry nás vážně ohrožuje na zdraví, stejně jako oxidační smog dráždí oči a sliznici. Přinejmenším. U některých jedinců dokonce způsobuje nekontrolovatelné záchvaty agrese či smutku, deprese. Zvláště pak u těch osob, které se v temných dobách svého života samy na výrobě různých reklam, vývěsních štítů a barevných tabulí podílely, obyčejně jako námezdní síla v kterési reklamní agentuře.

Antoine de Saint-Exupéry v úpravě Zdeňka Zieglera
Antoine de Saint-Exupéry v úpravě Zdeňka Zieglera

Nejinak je tomu s knihami. Moderní obchod s literaturou přetéká barvami a je nasycen vůni potištěných archů i všudypřítomným kýčem. Nejeden návštěvník je z té pastvy pro oči postižen skličující plynatostí. Reklamní láce a dotěrnost mnohých knih je přímo do očí bijící. Není pak divu, že zejména milovníci krásna, umění (tichých žen, vážné hudby a klasické filologie, …) sdílejí také lásku ke klasické knižní úpravě. Uchylují se ke svazkům, které představují trvalejší grafickou úpravu bez módních výstředností. Takové jsou i knihy od Zdeňka Zieglera.

Zřejmá pokora pana Zieglera se projevuje v úpravě, která je vždy promyšlená, decentní, někdy až meditativní. V posledních letech se Ziegler v knižní grafice odklonil od vícevrstevnatého grafického pojetí, které charakterizovalo mnohé jeho filmové plakáty z 60. a 70. let, a znovuobjevuje uhrančivou krásu čistého typografického řešení, někdy doplněného pěknou grafikou nebo ilustrací. U luxusně vypravených bibliofilií pro nakladatelství a galerii Aulos je výtvarné dílo v popředí a typografie je mu jen nenápadným, pokorným služebníkem. U jiných knih, třeba u edic pro nakladatelství Vyšehrad, už tomu tak docela není — typografická úprava, i když knize nedominuje, je obrazové části minimálně rovnocenným partnerem. Ostatně to je dobře vidět také u vyšehradské edice Harmonie, série drobných knih doprovázených reprodukcemi děl renomovaných českých výtvarníků (Róna, Kulhánek, Rittstein, Šalamoun aj.) na obálce i uvnitř jednotlivých svazků.

Antoine de Saint-Exupéry v úpravě Zdeňka Zieglera
Barevné řešení hřbetů

Že ani ta nejčistší forma typografie nemusí být nudná, to dokazuje set čtyř brožovaných knížek Antoine de Saint-Exupéryho v Zieglerově úpravě. Čtyři svazky úzkého formátu jsou zasunuty v otevřené kartonové krabičce. Tituly obsahují pouze jméno autora a název knihy, jediným dalším grafickým prvkem je řada pravidelných vodorovných linií, nevzrušeně dělících prostor obálky. Pouze dvě barvy, naprostá absence vyznačování — typografické nebe! Na hřbetech se postupně střídají čtyři plné barvy, dohromady tvořící část barevného spektra: červená, růžová, fialová a modrá. Pro Zdeňka Zieglera jsou charakteristické i užité materiály; libuje si v klasických přírodních papírech tónovaných do slonoviny, někdy i v těch s přiznanou strukturou. Ze zažloutlého papíru se dobře čte, struktura je příjemná na dotek, dává výrobku nový, smyslový rozměr. Přírodní papíry navíc hezky stárnou; letitá patina, ohnuté rožky ani změna barevnosti jim neškodí tolik, co přešlechtěným, vyběleným krasavcům, jejichž krása je ze zásady dočasná.

Méně nadšený jsem z úpravy vnitřní. Bodoni, kontrastní antikva, se ke čtení nehodí, na stránce jiskří a čtenáře píchá do očí. John Sans užitý v poznámkách s Bodonim neharmonuje, má úplně odlišnou „barvu“, styl kresby i proporce. Sám bych volil některé monolineární bezserifové písmo s podobnou délkou dotahů jako má textový typ. Autor rezignuje také na malé detaily na úrovni jednotlivých slov a liter, takzvanou mikrotypografii. Ve verzákové sazbě je nutné posunout účaří spojovníků a pomlček doprostřed výšky znaků (SAINT-EXUPÉRY), pro indexy zvolit speciální číslice, jsou-li v písmu obsaženy. Anebo změnit výchozí hodnoty pro výrobu nepravých indexů v nastavení sázecího programu. Nechápu ani, proč jsou v textu použity číslice verzálkové a v poznámkách tradiční minuskové, to je nonsens dosti těžkého kalibru… Ale podobné nedostatky mě vůbec netěší. Jdu se opít. A nebo vybrečet.

Komentáře (2)

  • Těžké co, chválit něco o čem víš, že to má i své špatné stránky. Ale napsal jsi to fajn. Škoda že jsi tu neukázal fotky vnitřní úpravy. No nic, jdu si to najít v reálu a zkouknout.

  • Pro normálního čtenáře tyhle moje hnidopišské připomínky nemají valného smyslu — je to taková úchylka, všechno pitvat. Ale čím více se o typografii a úpravu knih zajímám, tím těžší je najít aspoň nějakou knihu, kterou bych mohl pochválit bezvýhradně. Za absenci fotek zevnitř se omlouvám. Ty malé knihy se špatně fotí, obvykle stejně na obrázku není nic moc vidět. Je vážně potřeba podívat se na to v reálu.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky