Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Srpen 2009

Bible21 aneb O písmu v Písmu

12. 8. 2009 | 26 komentářů

„Nová“ Bible je titulem, na jakém se poštěstí pracovat jen jednou za život. Pokud hlavním smyslem nového překladu bylo přiblížit staré náboženské texty současnému čtenáři, lze předpokládat, že ani ve věci úpravy nebudou autoři lpět na historizujícím přístupu a odhodlají se k volnějšímu typografickému pojetí. Tato veskrze logická úvaha ovšem naráží na jeden zásadní paradox: nejlépe upravené knihy jsou totiž ty z úsvitu tištěné typografie — první Gutenbergovy bible z patnáctého století. Všechny pozdější knihy už nenávratně slevují z dřívějších nároků — velkých knižních formátů, luxusní výpravy i pečlivosti technického zpracování.

bible21

Přijmeme-li tuto skutečnost jako užitečné varování, že na starého dobrého Gutenberga se nesahá, docházíme nutně k osvobozujícímu poznání, že kniha v jednadvacátém století není o mnoho víc než kromobyčejným produktem denní potřeby. Jako časopis, telefon nebo počítač připojený k internetu. A výtvarné prostředky užité ke zprostředkování čtenářského zážitku mají být pokud možno neokázalé, civilní, ba asketické… Pokud podobně uvažovali i autoři úpravy, smekám pomyslný klobouk, protože cíle dosáhli beze zbytku. Bible vyšla ve třech typech vazby a několika barevných verzích. Levná varianta v pevných deskách, dražší v měkké imitaci kůže a luxusní v kůži a se zlatou ořízkou. Všechny tři jsou poměrně uměřené a zachovávají si svou vážnost i bez užití zbytečně křiklavých prostředků. Aniž by při tom rezignovaly na pěknou, citlivou úpravu.

Bible má svůj logotyp. Moderní značku Petra Stieglera tvoří Helvetica s téměř nulovým prokladem mezi znaky. Svislé dříky znaků jsou seříznuty do obloučku a připomínají tak vzdáleně způsob, jakým píše seříznuté pero — nástroj gotických manuskriptů. Provedení je však trochu amatérské a bezradné, pokusy upravit písmena Be v podobném duchu jako i, b, l vyznívají násilně a nepřesvědčivě. Vyražené na vazbě se ještě nedokonalosti ztrácí, v tisku na titulní stránce uvnitř svazku jsou už docela rušivé.

bible21

Typografy-nihilisty se smyslem pro ironii jistě pobaví zjištění, že Bible je vysázena písmem Utopia (Robert Slimbach, 1989). Nebudu autora Luboše Kendru vinit ze záměrné zlomyslnosti — ostatně písmo v textu funguje velmi dobře. Má zkrácené dotahy i dostatečnou tmavost na to, aby bylo skvěle čitelné i v malých stupních a umožnilo kompresní sazbu s malým řádkovým prokladem, což je pro daný účel vpravdě kruciální vlastnost. Ovšem vzhledem k tomu, že je tiskový typ již poněkud staršího data, postrádá důležité typografické vymoženosti posledních let, které každé složitěji strukturované knize pomohou vyřešit některé drobné detaily. Mám na mysli zejména sazbu indexů a poznámkového aparátu. Zatímco v knize je pro indexy užito číslic vzniklých zmenšením obyčejných textových numer, moderní fonty už mnohdy obsahují sadu speciálně nakreslených číslic, které se do textu hodí lépe — jsou obvykle větší, širší, tmavší a v malých stupních lépe čitelné. V poznámkách pod čarou jsou číslice odkazující na verše nesmyslně vyznačeny kursivou, vazba mezi textem a poznámkou je tak nelogicky přetržena.

bible21

Vnitřní úprava je solidní, má však menší nedostatky. Neproložené řádky jsou až příliš dlouhé, přechod z jednoho řádku na druhý vyžaduje od čtenáře značné soustředění. Černou barvu textu doplňuje v záhlaví, paginaci a nadpisech doplňková červená. Nadpisy v textu jsou ale vyznačeny příliš okatě — větším stupněm, tmavším řezem, kursivou i barvou. Bohatě by postačilo střídmější vyznačení pouze doplňkovou barvou, případně v kombinaci s kursivou. Totéž platí pro živá záhlaví; proložené kapitálky se nehodí kombinovat s tučným řezem.

bible21

Výtečné je však technické zpracování. Knížky vytiskla nizozemská tiskárna Jongbloed, která se na podobné publikace specializuje. Chválím zvolené materiály. Jemný biblový papír sice prosvítá, ale to lze u tak nízké gramáže těžko brát jako chybu. Má krásnou žlutou barvu a je velmi příjemný na dotek, stejně jako potahový materiál knižního bloku. Hřbet svazku je jemně zaoblený, rožky stránek zakulacené, kniha se pohodlně rozvírá a hezky voní.

Mám takové tušení, že knihu zakoupí nejeden ateista jen proto, že je pěkná. Ale možná do ní občas nahlédne a něco si z ní přečte. A to není úplně špatný výsledek.

Vyšlo v literárním měsíčníku Host 7/2009. Publikováno s laskavým souhlasem redakce.

Mezinárodní typografický workshop v Cieszyně

2. 8. 2009 | 3 komentářů

K účasti na typografickém workshopu zaměřeném na tvorbu digitálních písem mě coby lektora-asistenta laskavě přizval Filip Blažek (Typo.cz, Designiq), za což mu patří velký dík. Akce zorganizovaná paní Ewou Sataleckou se konala ve dnech 20.—31. 7. 2009 na zámku v polském Cieszyně. Workshop v anglickém jazyce byl rozdělen na dva pětidenní cykly: v první části se adepti typografie pod vedením českých lektorů seznámili s většinou podstatných principů tvorby a digitalizace latinské abecedy, druhá část, kterou vedl Gerry Leonidas (vedoucí programu MA Typeface Design v britském Readingu), byla zaměřena na zdokonalení autorských abeced zúčastněných „studentů“. Protože druhé části workshopu jsem se osobně nezúčastnil, podám stručný informativní referát alespoň z té první.

cieszyn1

Jako nejvhodnější místo společného setkávání jsme zvolili zámeckou galerii, moderní stavbu s klimatizovanou, dostatečně velkou a dostatečně vybavenou přednáškovou místností. Bohatou teoretickou část prvního cyklu tvořily přednášky týkající se kresebných principů latinské abecedy, problematiky funkce a tvorby diakritických znamének a ovládání písmového programu FontLab Studio. Získané znalosti a dovednosti studenti okamžitě rozvíjeli v několika samostatných úkolech na papíře i na počítači, o výsledcích práce se následně až do pozdních odpoledních hodin vedly dlouhé a (troufám si tvrdit) poměrně plodné diskuse. Navrhovali jsme diakritiku k existujícím písmům, digitalizovali abecedy, nastavovali korektní metriku znaků i kerningové páry, generovali fonty, tiskli vzorové stránky, …

cieszyn2

Snad proto, že cena za dvoutýdenní kurz nebyla nijak zvlášť nízká (440 Euro), sešla se zajímavá skupina deseti dostatečně motivovaných lidí, které skutečně bavilo pracovat. Dnes, po několika workshopech, kterých jsem se zúčastnil jako student i lektor, mám možnost srovnávat. Znovu se ukázalo, že nejdůležitější ze všeho je osobní nadšení všech aktérů. Sebelepší lektor nic nezmůže tam, kde není dostatek zájmu a zdravého zanícení. Setkal jsem se už s lidmi, kteří přišli dobrovolně, jen proto, aby účelně trávili svůj volný čas, i se studenty vysoké školy, kteří přišli jen z povinnosti a při první příležitosti se vytratili inhalovat omamné kuřivo či provozovat jiné podobně užitečné a zdraví prospěšné aktivity.

cieszyn3

Proto mě velmi těší, že se v Cieszyně sešli příjemní a pracovití lidé, se kterými bylo potěšení tvořit a diskutovat, a to nejen o typografii. Věkový rozptyl od třiadvaceti do čtyřiapadesáti let je jistou zárukou různých pohledů na problematiku, zvláště připočteme-li k tomu skutečnost, že lidé měli dosti rozdílnou (či nulovou) zkušenost s tvorbou písma. A tak jsme společně pracovali ve skupině se studenty akademie, čerstvými absolventy i zkušenými pedagogy. Atmosféra byla přátelská, studentky podezřele krásné a vzájemné vztahy se utužovaly pravidelnými návštěvami rozličných restauračních zařízení na obou stranách státní hranice, popíjením v zámecké čajovně, grilováním lokálních specialit (jelito białe!), divokým tancem v non-stopech a pozdními návraty na ubikace.

cieszyn4

Kladná odezva účastníků workshopu naštěstí rozptýlila mé počáteční obavy z případného mezinárodního fiaska, takže výsledkem je vlastně jen pozitivní zkušenost. Získal jsem nové přátele, cenné kontakty a vlastně jsem se i ledasčemu užitečnému přiučil. A navíc si odnáším jedno staronové předsevzetí: učit se, učit se, učit se.

Ostatní fotografie si můžete prohlédnout na Flickru, další várku na webu Slezského zámku.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu