A abych krapet ubral vzletnosti, uvedu cosi z vlastní praxe. Když jsem byl zaměstnán v grafickém studiu (asi pět let), musel jsem často pracovat pro příkladné kokoty a snažit se těmto různým kokotům pomáhat v naplňování jejich (více či méně pochybných) podnikatelských záměrů. V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že prací pro kokoty trávím nebezpečně mnoho času, že tak marním svůj život a že je třeba zjednat urychlenou nápravu. A dělat něco jiného a někde jinde. I o tom byl původně ten krátký článek nahoře, ale málokdo to pochopil.

A ještě chybí lamentace nad hnusnými nadnárodními řetězci, které ničí v zemích třetího světa autentickou kulturu (= čti bídu a zaostalost, na kterou se my ze západu tak rádi jezdíme občas kouknout).

Tak to mne fakt baví, Lukáši. Pozdravujte Naomi Klein, až budete někde spolu házet šutráky do výlohy McDonaldu :-)

Nikdy to neprokouknem - i Karel Got říká, že svět řídí ilumináti. A Got je přece vševědoucí.

PZ

Jedno je jisté, nikdy to neprokouknem.

Mnohá nedorozumění vyvěrají ze špatných či nedostatečných vstupních definic užité terminologie, případně z jejich úplné absence. Sypu si tiskařské saze na hlavu a jdu to napravit:

Když říkám adekvátní design, mám na mysli takový design, který na straně jedné plní funkční nároky, na straně druhé je nějakým způsobem přiměřený obsahu — to znamená, že je s ním buď v souladu, vymezuje jeho působnost nebo jej doplňuje o nové významy (a třebas vtipné konotace). Nesnažím se tedy definovat nějaký esteticky správný design, nýbrž takovou grafickou úpravu, která je s obsahem v rovnocenném, partnerském vztahu, případně s ním na nějaké rovině komunikuje. Já vím, že to zní trochu abstraktně, proto pokračuji…

Vrátím-li se ke knížce pana Michla (Tak nám prý forma sleduje funkci), byla tam jedna podstatná myšlenka, kterou jsem si zapsal za uši (volně reprodukováno): že funkcionalismus bylo především výtvarné hnutí, které oproti svým proklamacím upřednostňovalo estetické požadavky před funkčními. Funkcionalisté tvrdili, že jejich formy jsou přímo odvislé od funkce výrobku, ve skutečnosti však jen hledali způsob, jak obhájit svou novou, abstraktní (řekněme bauhausovskou) estetiku a nové materiály. Tvrdili, že teprve oni navrhují skutečně funkční produkty a stavby, jako by židle složené z jednoduchých geometrických tvarů nebo kubické stavby bez ozdob plnily svou funkci lépe než obdobné produkty v minulosti. (Plní lépe reprezentativní funkci městské radnice klasicistní, nebo funkcionalistická architektura?)

O něco podobného se ale já svými žalozpěvy rozhodně nesnažím, naprosto se teď nezabývám estetickými nároky na grafický design. Má lamentace se dotýká především toho, co je zdánlivě v pozadí práce designéra — zabývání se povahou věcí, které upravuje, úvahy nad smyslem a vyzněním finálního díla. Nebudu tvrdit, že estetika švýcarského stylu je lepší než estetiky jiné, protože o tom přesvědčený nejsem. Právě v rozmanitosti designu je jeho krása a přitažlivost, musí se ale jednat o design inteligentní a smysluplný, tedy design, který bere na zřetel (znovu opakuji) povahu samotného díla. Výtvarné prostředky, jak vytvořit onen adekvátní design jsou samosebou různorodé. Inspiraci lze nalézat ve vlastním životě, v historii evropského umění, v mimoevropských tendencích, ale také v různých pokleslých žánrech a v umění mimo obecně přijímané normy a preferovanou estetiku — takových případů se jistě najde spousta.

Mně osobně se třeba líbí edice Fresh od Redesignu, řada věcí od studia Bunch, Reza Abedini, líbí se mi některé knížky Zdeňka Zieglera. Každý přístup je jiný a každý má svůj smysl. Problém nastává v okamžiku, kdy design jde proti obsahu; obvykle je to způsobeno arogancí úpravce. Představme si beletristickou knihu, která je nečitelná a její čtení vyžaduje zbytečné úsilí, protože jsou čtenáři kladeny nesmyslné překážky (nelogická paginace nebo řazení stran, malé nebo nevhodně vybrané písmo apod.). Toto se opravdu děje. Nebyla v některém Typu zmínka o designérovi, který navrhl řadu obalů pro hudební alba, která nikdy neslyšel? Zrovna to je ten typ arogance, kterou až bytostně nesnáším. (Já jsem taky knihy, které upravuji, nečetl, ale mám k dispozici anotace a obvykle i část rukopisu.)

Dejme tomu plakát má být také čitelný, může to však v odůvodněných případech, například u plakátu divadelního vyžadovat určité intelektuální úsilí — vzpomeňme svělé typografické plakáty, které dělá Władysław Pluta…

Pokud přistoupím na koncept “adekvátnosti” designu (čili jinak formulovaný nesmysl “forma sleduje funkci”, který Jan Michl tak skvěle ve své knize vyvrátil), pak zcela logicky dojdu k tomu, že takový požadavek zabíjí originalitu a vede ke stagnaci. Neboť máme-li stejné vstupní podmínky, které zpracujeme stejným racionálním postupem (v tomto případě “adekvátně”), tak se po určité době řešení budou opakovat.
Naopak vybočení z ustáleného řádu v daném kontextu (tedy zde “neadekvátnost”) může přinést inovaci a změnu pohledu.
Je to téma na esej… správně bych zde měl ukázat příklady z historie designu, abych tvrzení podpořil, ale jsem děsně línej. :-)

Víte: možná se tady moc mluví, ale nemyslím si, že je to úplně marné. Problémem řady designérů, že o své práci nechtějí (a neumí) hovořit.

Pavle:
1) To jsem psal v předposlední reakci, souhlasím.
2) Souhlas.
3) Tady bych se přel. Průměrný inteligenční kvocient je 100 bodů a není to moc, lidé jsou reklamou stále snadno ovlivnitelní. :) Jen se mění její formy na méně invazivní a více podprahové, odvislé od členství v různých sociálních vrstvách a skupinách.
4) Vzkazuje haf!

Chtěl jsem ti napsat, že základní idei nelze nic vytknout a vřele souhlasím a je moc poučné ji dovést až do krajnosti. K mnoha četným poznámkám bych si dovolil ještě několik myšlenek.

1/ Obsahem, který má forma sledovat, je přece myšlen duch, podstata díla, nikoliv konkrétní projevy (= koncept periodika, nikoliv souhlas nebo pravdivost konkrétních článků!)

2/ Reklama (a její nejúživaější prostředek - grafický design) přece není zlo samo o sobě. Je to o tom, k čemu se používá.

3/ Černé pravidlo reklamy: přehnaná reklama produkt zabije! U většiny alespoň trochu svéprávných uživatelů a spotřebitelů (pouze omezeně platí pro voliče, zvláště české) je zklamání nenaplněných očekávání vzbuzených reklamou spolehlivou cestou do pekel.

4/ Pozdravuj svého psa…