Možná Vám to uniklo, a není na tom nic špatného, že na tomto blogu se vyskytují dosti různé texty. Některé jsou publikované z jiných médií, některé jsou zamýšleny pro další média, některé jsou ryze osobní. Proto značně kolísá jejich literární forma a také míra objektivity/subjektivity. S ohledem na zamýšleného čtenáře, rozsah i médium.

Až se jednou místo toho svého povýšeného blábolení začnete vzdělávat i v oborech vzdálenějších kunsthistorii, pravděpodobně zjistíte, že v literatuře a žurnalistice existují velmi rozmanité stylistické útvary. Pak mezi nimi možná začnete rozlišovat a při troše snahy také chápat, proč tu autor volí ten, jindy onen.

jo! pecina píše o pecinovi a pěkně! vážně, jsme se dneska nad ránem porozhlédli po Vašich stránkách a s kolegama musíme uznat, že Vaše síla je v reakcích, byť osobních, v osobní rovině, s osobním tónem, což Vám jednou vadí, jindy to požadujete, ale to nasazení je strhující. texty jsou banality, ale diskuse je cool… díky! ale fakt.

třeba tohle je nádherné:
“Fakt, že dva členové studia Najbrt, absolutního vítěze CGD, mají více než polovinu hlavy ukrytou ve vazbě…”

2. Lekce z teorie o pravdě: kvality mluvčího NEMAJÍ žádný vliv na to jestli vypovídaná informace (názor) je nebo není pravdivá. Bylo by daleko užitečnější výjádřit se k přesně k nastíněnému problému namísto komentování důvěryhodnosti autora textu.

Martin Pecina ve svém textu Czech Crap Design generalizuje zcela subjektivní dojmy. Jako provozovatel serveru zabývajícího grafickým designem ztrácí jakoukoli důvěryhodnost, jestliže naříká nad propagací grafického designu a poukazuje přitom na mezinárodní bienále grafického designu v Brně. Kromě toho, že vizuální styl Bienále Brno vytvořený Radimem Peškem byl zařazen do prestižní publikace 100 grafických designérů, 10 kurátorů vydané nakladatelstvím Phaidon (vybrala ho do ní Julia Hastings, umělecká ředitelka tohoto významného nakladatelského domu v New Yorku), návštěvnost bienále před dvěma roky překonala všechna očekávání právě díky propagaci, jíž věnujeme mimořádnou péči. Obvykle se návštěvnost pohybovala mezi 13.000 až 18.000 vstupy. I při zpřísněné metodice výpočtu se ovšem v roce 2006 zvedla na 23.000 vstupů. Tolik k věcnému základu textu pana Peciny, který pláče na nesprávném hrobě místo toho, aby sám dělal něco užitečného.

Marek Pokorný
Ředitel Moravské galerie v Brně a Bienále Brno 2008

Následuje má reakce otištěná níže (kráceno):

Každé pobídnutí k diskusi o grafickém designu považuji za užitečné

Martin Pecina ve svém textu Czech Crap Design nijak nezakrývá své subjektivní dojmy, vždyť už formát i rozsah jeho článlů (glos) v časopise k podobně subjektivnímu pojetí přímo vybízí. Kdyby pan Pokorný četl i předchozí texty, jistě by si povšimnul, že autor v nich vždy a zcela záměrně užívá osobní tón. Jsem však hluboce přesvědčen, že není nic špatného na tom, když člověk pracující v oboru se k němu také zaujímá své stanovisko. Spíše naopak — také proto, že jen málo designérů publikuje a informuje tak veřejnost o principech oboru, je český grafický design v obtížné pozici při prosazování svých zájmů a při své kultivaci.

Propagace Bienále Brno není věcí Radima Peška či Petra Štěpána, autorů vizuálního stylu posledních dvou přehlídek, nýbrž širší koncepce vedení Moravské galerie v Brně, kterou já sice neovlivňuji, ale mám jistě nezadatelné právo se k ní vyjadřovat. O užitečnosti propagace přehlídky grafického designu jistě nikdo nepochybuje. Ale jestliže pan Pokorný zmiňuje úspěch minulého bienále co do návštěvností, měl by být mnohem sdílnější a informovat nás také, zda a o kolik se zvýšily prostředky vynaložené na propagaci, a jakým způsobem se rozšířilo či změnilo spektrum „inzertních“ médií. Připisovat zvýšení návštěvnosti Peškově vizuálnímu stylu by nebylo zcela upřímné k ostatním lidem kolem MG, kteří se na propagaci podílejí. Pokud jsem narážel na vizuální styl Bienále Brno, měl jsem na mysli zejména to, že svým pojetím promlouvají pouze k jediné množině potenciálního publika — designérům a studentům, lidem tak či onak spojeným s grafickým designem. Dle mého názoru (možná mylného) neodbornou veřejnost nemají šanci oslovit a ozývám se právě proto, že mi jako obyvateli Brna na tomto svátku grafiky enormně záleží. Ostatně moje zkušenost hovoří i o tom, že propagace toho letošního bienále nalézá pochopení jen u nepříliš vysokého procenta lidí z oboru, což nepřímo potvrzuje též loňský průzkum na odborném serveru Design Portal.*

Při nejlepší snaze však nerozumím tomu, jak provozování nekomerčních webových stránek, jejichž jediným účelem je informovat grafické designéry a ostatní veřejnost, […] může snižovat důvěryhodnost textů zveřejněných v literárním časopise. Přiznávám také, že mě mrzí zmínka o neužitečnosti mého počínání, která nás z věcné diskuse zbytečně přenáší do osobní roviny. V grafickém designu se pohybuji více než deset let. […] Svědomí mám čisté — vždy jsem upřímně usiloval o to, aby má práce byla lidem prospěšná, ať už se jednalo o klienty nebo čtenáře. A dokonce i každé pobídnutí k diskusi o grafickém designu považuji za užitečné.

* http://www.designportal.cz/loga-corporate_design/bienale-brno-2008-identita.html

Martin Pecina
Enfante terrible, Brno