Czech Crap Design

Často se přistihnu, kterak při různých každodenních činnostech přemýšlím o motivaci pro vlastní práci a o cílích, které si při ní kladu. Nepatrný krůček od toho je touha zkoumat také práce ostatních lidí z oboru a hledat v nich jejich osobní motivy, inspirovat se odlišným nazíráním na svět a odlišnou životní i profesní zkušeností. Ačkoliv mi celá řada z neohraničeného množství autorských přístupů není vlastní, mívám z té rozmanitosti potěchu a jsem za ni upřímně rád.

Czech Crap Design
Podtrhávání začíná už na obálce a nezbavíme se jej, dokud katalog nezavřeme.

Není v oblasti užité grafiky mnoho příjemnějších prací než vytvářet vizuální styl oborové soutěže, maje při tom volné ruce, k dispozici kvalitní portréty designérů a fotografů a snímky jejich produktů. S nabytou svobodou se dá naložit různě a je nadmíru zajímavé pozorovat, kdo a jak se s ní vypořádá, zda při akcentování vlastního tvůrčího pnutí neztratí ze zřetele dosah a působení své práce, přistoupí k ní zodpovědně a pokorně. V katalogu cen Czech Grand Design 2007 jsem tiráž se jmény lidí, kteří za jeho vznikem stojí, hledal (ne)skutečně dlouho. Za to, že jsem ji přece jen nakonec našel, bych rád poděkoval autorce úpravy Martině Černé, možná s tiše vysloveným dovětkem, že mě to stálo nemalé úsilí i nervové vypětí.

Czech Crap Design
Na věku ani počtu dioptrií nesejde, tady si zkrátka nepočtete.

Martina Černá mi na každé stránce dokazuje, že chápání grafického designu jako zprostředkovatele informace je bohapustý přežitek. Jistě se při navrhování brožury vesele smála tomu, kolik ještě vynajde způsobů, jak kupci nebo náhodnému „čtenáři“ znepříjemnit život. Začíná to už její obsesí z ohyzdného podtrhávání všeho možného. Nejen že přeškrtává spodní dotahy liter, zároveň tím (asi záměrně) asociuje amatérskou kancelářskou úpravu, která je k vidění téměř na každém rohu. Umění masám, breptá si pod fousy a popisky obrázků sází neproporcionálním písmem, aby učinila postmoderně zadost. Opravdový teror začíná v okamžiku, kdy si nebohý milovník designu hodlá přečíst, za co vlastně byli vítězové nominování. V řadě případů to není možné, protože text sázený přes fotografii je nečitelný. Fakt, že dva členové studia Najbrt, absolutního vítěze CGD, mají více než polovinu hlavy ukrytou ve vazbě, nepovažuji za inteligentní humor, ale za zlomyslný výsměch.

Czech Crap Design
Petr Štěpán a Mikuláš Macháček prominou, do koncepce úpravy se zřejmě nehodili.

Před měsícem jsem na stejném místě psal, že Typographie Emila Rudera je totálním manifestem švýcarského stylu, dnes si nemohu odpustit poznámku, že ročenka Czech Grand Design je totálním manifestem arogance přizvaného výtvarníka. Při listování brožurou začínám chápat, jak to asi vypadá v typografickém pekle, protože číst se při nejlepší vůli nedá. Čím déle o úpravě knížky přemýšlím, tím více nabývám přesvědčení, že její autorka by mohla udělat skvělou kariéru v oblasti op-artu a také že by prokázala největší službu českému designu, kdyby se pro takovou kariéru někdy v budoucnu rozhodla.

Leckterý čtenář může namítnout, že je mi vlastní vkus měřítkem uplatňovaným na práce ostatních. Že nejsem schopen akceptovat jiné tvůrčí myšlení, k jehož pochopení jsem zatím nedospěl. Ve skutečnosti však podstata problému nespočívá v mé neschopnosti přijmout odlišný (výtvarný, koncepční) názor, nýbrž v ostrém nesouhlasu s každým názorem, který popírá elementární zásady prostředí, ve kterém zaznívá a na kterém je závislý. Domnívám se, že je velká ostuda grafického designu jako oboru, když zbytečně a dlouhodobě marní šanci oslovit kromě několika zasvěcenců i širší veřejnost (propagace Bienále Brno v posledních letech apod.).

Není dokonce pravda ani to, že problém je v lidech, kteří mají problém adaptovat se na novou estetiku (anti-estetiku). Tyto tendence se v daném oboru objevují, mizí a vracejí již po celá desetiletí a jejich aktuálnost je pouze zdánlivá, protože jen těžko zevšední vizuální sdělení z rukou takzvaných profesionálů, je-li nevzhledné, afektované, obtěžující. Ani katalog CGD 2007 není ničím zajímavý, či dokonce převratný, ačkoliv se o to urputně snaží. Při vší té snaze není více než derivátem tendenčních grafických elementů, vyskytujících se bez ladu a skladu v jedné knize.

Že lze ročenku nebo katalog upravit novátorsky, a přesto funkčně, dokazuje Družstevní práce: Sutnar—Sudek upravená Štěpánem Malovcem a Martinem Odehnalem, Český design 01 či Czech 100 Design Icons v úpravě Zuzany Lednické. Ostatně každá z nich již dostala některou oborovou cenu.

Vyšlo v literárním měsíčníku Host 6/2008. Publikováno s laskavým souhlasem redakce.

Komentáře (14)

  • Výborný článek. Příjde mi, jako by design této brožury dělal naprostý amatér, s nějakým tím povědomím o designu. Čili tahle nějak bych to udělal já, až na to, že bych to nevypouštěl do světa, nechtěl za to peníze a hlavně bych chápal, že přehlednost a čitelnost především.

  • Podobný design jsme kdysi vyrobili, když na osvitu vypadl font, respektive se něco v RIPu pokazilo. Tuším tam nechybělo ani to podtržení.

  • Tak zas je odvážná, holka. Knížku jsem neviděl, těch pár fotek mě nepřesvědčilo, že by to byl až takový průser… No, určite si ji někdy rád prohlédnu. Hlavy ve vazbě – horší případ jsem viděl v knize o Mont Saint Michel, kde bylo přes dvoustranu nebe a přesně uprostřed, takhle ve vazbě, byl asi 3 cm vysoký fotografovaný chrám :) Nebyl tedy vidět vůbec.

  • → petr: Tři fotky opravdu nejsou moc reprezentativní a více se mi sem dávat nechtělo. Doporučuji prolistovat někde v knihkupectví. Každý průměrně zdatný DTP operátor umí nakomponovat výřez tak, aby nikdo neměl hlavu ve vazbě, nebo přidat u hřbetu každé stránce kousek obrazu, aby se ztráta eliminovala. Slečna to přese své vzdělání evidentně neumí.

  • Martine, Martine. Že ty jsi se rozčílil? Ja s tebou ve všem souhlasím, až na to že bych možná Martinu Černou tolik neurážel. Ona není zas až tak špatný designér. :) Ale je to humus.

  • Lukáši, já jsem ji myslím až tolik neurazil, nadsázka musí být. Jinak tvůj výrok „ona není až tak špatný designér, ale je to humus“ se vbrzku stane legendárním, postarám se o to. :)

  • Sem rád, že jsem mohl přispět konečne po čase do diskuze. To víš, ja těm odborným věcem tolik nerozumím , tak sem vděčný za každé lidové téma.

  • V Hostu 7/2008 na článek reaguje ředitel Moravské galerie pan Pokorný. Jeho výtky mi připadnou natolik absurdní, že zde jeho text pro zajímavost celý ocituji:

    Martin Pecina ve svém textu Czech Crap Design generalizuje zcela subjektivní dojmy. Jako provozovatel serveru zabývajícího grafickým designem ztrácí jakoukoli důvěryhodnost, jestliže naříká nad propagací grafického designu a poukazuje přitom na mezinárodní bienále grafického designu v Brně. Kromě toho, že vizuální styl Bienále Brno vytvořený Radimem Peškem byl zařazen do prestižní publikace 100 grafických designérů, 10 kurátorů vydané nakladatelstvím Phaidon (vybrala ho do ní Julia Hastings, umělecká ředitelka tohoto významného nakladatelského domu v New Yorku), návštěvnost bienále před dvěma roky překonala všechna očekávání právě díky propagaci, jíž věnujeme mimořádnou péči. Obvykle se návštěvnost pohybovala mezi 13.000 až 18.000 vstupy. I při zpřísněné metodice výpočtu se ovšem v roce 2006 zvedla na 23.000 vstupů. Tolik k věcnému základu textu pana Peciny, který pláče na nesprávném hrobě místo toho, aby sám dělal něco užitečného.

    Marek Pokorný
    Ředitel Moravské galerie v Brně a Bienále Brno 2008

    Následuje má reakce otištěná níže (kráceno):

    Každé pobídnutí k diskusi o grafickém designu považuji za užitečné

    Martin Pecina ve svém textu Czech Crap Design nijak nezakrývá své subjektivní dojmy, vždyť už formát i rozsah jeho článlů (glos) v časopise k podobně subjektivnímu pojetí přímo vybízí. Kdyby pan Pokorný četl i předchozí texty, jistě by si povšimnul, že autor v nich vždy a zcela záměrně užívá osobní tón. Jsem však hluboce přesvědčen, že není nic špatného na tom, když člověk pracující v oboru se k němu také zaujímá své stanovisko. Spíše naopak — také proto, že jen málo designérů publikuje a informuje tak veřejnost o principech oboru, je český grafický design v obtížné pozici při prosazování svých zájmů a při své kultivaci.

    Propagace Bienále Brno není věcí Radima Peška či Petra Štěpána, autorů vizuálního stylu posledních dvou přehlídek, nýbrž širší koncepce vedení Moravské galerie v Brně, kterou já sice neovlivňuji, ale mám jistě nezadatelné právo se k ní vyjadřovat. O užitečnosti propagace přehlídky grafického designu jistě nikdo nepochybuje. Ale jestliže pan Pokorný zmiňuje úspěch minulého bienále co do návštěvností, měl by být mnohem sdílnější a informovat nás také, zda a o kolik se zvýšily prostředky vynaložené na propagaci, a jakým způsobem se rozšířilo či změnilo spektrum „inzertních“ médií. Připisovat zvýšení návštěvnosti Peškově vizuálnímu stylu by nebylo zcela upřímné k ostatním lidem kolem MG, kteří se na propagaci podílejí. Pokud jsem narážel na vizuální styl Bienále Brno, měl jsem na mysli zejména to, že svým pojetím promlouvají pouze k jediné množině potenciálního publika — designérům a studentům, lidem tak či onak spojeným s grafickým designem. Dle mého názoru (možná mylného) neodbornou veřejnost nemají šanci oslovit a ozývám se právě proto, že mi jako obyvateli Brna na tomto svátku grafiky enormně záleží. Ostatně moje zkušenost hovoří i o tom, že propagace toho letošního bienále nalézá pochopení jen u nepříliš vysokého procenta lidí z oboru, což nepřímo potvrzuje též loňský průzkum na odborném serveru Design Portal.*

    Při nejlepší snaze však nerozumím tomu, jak provozování nekomerčních webových stránek, jejichž jediným účelem je informovat grafické designéry a ostatní veřejnost, […] může snižovat důvěryhodnost textů zveřejněných v literárním časopise. Přiznávám také, že mě mrzí zmínka o neužitečnosti mého počínání, která nás z věcné diskuse zbytečně přenáší do osobní roviny. V grafickém designu se pohybuji více než deset let. […] Svědomí mám čisté — vždy jsem upřímně usiloval o to, aby má práce byla lidem prospěšná, ať už se jednalo o klienty nebo čtenáře. A dokonce i každé pobídnutí k diskusi o grafickém designu považuji za užitečné.

    * http://www.designportal.cz/loga-corporate_design/bienale-brno-2008-identita.html

    Martin Pecina
    Enfante terrible, Brno

  • 1. Stojí za zmínku, že Julia Hastings se účastnila jako přednášející sympozia před šesti lety a nejspíš byla také členkou mezinárodní poroty. Možná také proto by udělená cena mohla ztrácet svou důvěryhodnost?

    2. Lekce z teorie o pravdě: kvality mluvčího NEMAJÍ žádný vliv na to jestli vypovídaná informace (názor) je nebo není pravdivá. Bylo by daleko užitečnější výjádřit se k přesně k nastíněnému problému namísto komentování důvěryhodnosti autora textu.

  • „Každé pobídnutí k diskusi o grafickém designu považuji za užitečné … Martin Pecina ve svém textu Czech Crap Design nijak nezakrývá své subjektivní dojmy…“

    jo! pecina píše o pecinovi a pěkně! vážně, jsme se dneska nad ránem porozhlédli po Vašich stránkách a s kolegama musíme uznat, že Vaše síla je v reakcích, byť osobních, v osobní rovině, s osobním tónem, což Vám jednou vadí, jindy to požadujete, ale to nasazení je strhující. texty jsou banality, ale diskuse je cool… díky! ale fakt.

    třeba tohle je nádherné:
    „Fakt, že dva členové studia Najbrt, absolutního vítěze CGD, mají více než polovinu hlavy ukrytou ve vazbě…“

  • Prosím pěkně, běžte už pecinovat někam jinam, začíná to být vážně otrava… Možná už nejste adolescent, tak se pokuste přestat schovávat za přezdívku a zkuste se aspoň podepsat, Vy i Vaši kolegové. Já vystupuji pod vlastním jménem, to si člověk potom musí více dávat pozor na hubu, víme?

    Možná Vám to uniklo, a není na tom nic špatného, že na tomto blogu se vyskytují dosti různé texty. Některé jsou publikované z jiných médií, některé jsou zamýšleny pro další média, některé jsou ryze osobní. Proto značně kolísá jejich literární forma a také míra objektivity/subjektivity. S ohledem na zamýšleného čtenáře, rozsah i médium.

    Až se jednou místo toho svého povýšeného blábolení začnete vzdělávat i v oborech vzdálenějších kunsthistorii, pravděpodobně zjistíte, že v literatuře a žurnalistice existují velmi rozmanité stylistické útvary. Pak mezi nimi možná začnete rozlišovat a při troše snahy také chápat, proč tu autor volí ten, jindy onen.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky