Stroje na bydlení, toť klasický termín funkcionalistické architektury, ať už si o něm myslíme, co chceme. Doplňte si vzdělání. Funkcionalismus je mimochodem typickým slohem v dobrém i špatném slova smyslu, stejně jako avantgarda v grafickém designu nebo švýcarský styl, byť dva poslední případy už nebyly tak docela dominující.

„Až do půli dvacátého století lze rozeznat téměř ve veškerém umění slohovost.“

pecino, víte Vy proč lze něco takového napsat a připadat si jako mudrc? (rádi bysme, abyste začal trošku pochybovat…) protože odkazujete ke školním „pravdám“ 19. století. „sloh“ lze rozeznat, když při vnímání umění vycházíte výhradně z jeho definice, resp. považujete za pravé umění to, které jí odpovídá… nevíme, jak jste se dokázal seznámit s téměř „veškerým uměním“, ale onu „slohovost“ na něj aplikujete jaksi násilně, expost. dovolili bysme si tvrdit, byť dosud neznáme „veškeré umění“, že drtivá většina nebude odpovídat jasné slohovosti, jasné myšlence a bude tak pro Vás silným zklamáním (a podobně to vidíme s vaším vnímání typografie…)

ale proč zase píšeme (krom snahy o vyvolání Vašich pochyb…): „…z domů se stávají takzvané stroje na bydlení…“ pecino, skutečné „stroje na bydlení“ byly koncentráky, po WW2 byl tento „neúspěšný“ utopistický koncept postupně na západě opouštěn a až dnes se navrací s glogalizací/neoliberalismem a znovuobjevenou „pracovní silou“. co to ale říká k typo? důvtipný se dovtípí, byť ve výčtu „slohů“ vypustil postmodernu. s parafrází h. millera: „dělej co chceš a zemři šťastný“. Vám taky…