Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Říjen 2007

(Tak trochu zbytečné) Rozhovory o písmu rukopisném

22. 10. 2007 | jeden komentář

V nakladatelství Svět letos vyšly Rozhovory o písmu rukopisném Radany Lencové. Autorka při práci na svém doktorském projektu Kaligrafie dnes — rukopisné písmo, zaměřeném na proměny českého psacího vzoru a návrh jeho revitalizace, zpovídala čtyřiadvacet předních grafiků a pedagogů (plus sebe samu), aby tak zjistila jejich názory a postoje k problematice psaní, psacích předloh a řemeslně-uměleckého kaligrafování.

Rozhovory o písmu rukopisném

Co bylo zřejmě původně vlastním výzkumným materiálem, změnilo se časem v samostatný výstup v podobě knihy, jež je dle mého názoru od svého počátku špatně koncipovaná. A není to ani tak způsobeno některými neobratnými formulacemi a floskulemi, které padají na vrub spíše jazykové redaktorce Ireně Skoumalové. (Namátkou hned v prvním odstavci: Záměrem této publikace je podat zprávu, o čem je dnes rukopisné písmo a kaligrafie v očích písmařů, typografů, grafických designérů a výtvarníků.) Ten hlavní problém spočívá ve způsobu, jakým Lencová své partnery k dialogu zpovídá. Pokládá jim devět otázek zaměřených na to, co pro ně znamená rukopisné písmo a kaligrafie, zda si pamatují „svůj“ psací vzor ze základní školy, zda ručně psané písmo v praxi využívají a zda je důležité dbát na rukopis a jeho pěstování ve školách. Ale zatímco některým posílá mail a dává čas i prostor, aby se opravdu vyjádřili, ostatní zpovídá ústně (snad někde na chodbě VŠUP při cestě na oběd) a jejich jednoslovné odpovědi pak v knize přepisuje. Potom se může stát, že Clara Istlerová na otázku „jakému písmu jste se učila ve škole, pamatujete si ještě dnes jeho přesné tvary?“ odpoví „krasopis“, Aleš Najbrt zas na dotaz „jak hodnotíte vlastní rukopis a jaký k němu máte vztah?“ odvětí „jsem to já“… anebo Tomáš Brousil hlubokomyslně prohlásí, že „zda se kaligrafii chce či nechce věnovat kdokoli z grafiků a typografů, záleží na jejich libovůli“.

Ono to teď vypadá, že si dělám legraci, ale při čtení jsem se moc nesmál. Kdybych chtěl parafrázovat legendární scénku divadla Sklep, napsal bych, že jsem si vzal knihu na onu místnost a byl jsem rád, že jsem si ji vzal právě tam. Ukazuje se totiž, že autorka z obavy, aby nesnížila „odborný kredit“ své knihy, nevyškrtla rozhovory s těmi kolegy, jejichž názor sice v ústní komunikaci může klidně zaznít, aniž by se nad ním někdo pozastavil, ale pokud jej zaznamenáte knižně, vyzní ve vší své banální nahotě. A je to velká škoda, protože promyšlené odpovědi některých zpovídaných jakousi vypovídací hodnotu přece jen mají (Aleš Krejča, Miluše Pupětová nebo [pro mě překvapivě] i Robert V. Novák). Celkově je výsledek značně rozpačitý a nedokážu si představit, jak z něj kterýkoliv čtenář může vyvodit byť jen jediný obecný závěr. Většina dotázaných přiznává, že psané písmo používá málo a kaligrafii se nikdy soustavně nevěnovala. Pokud už výtvarníci s písmem či ručními zásahy v grafickém designu pracovali, nedá se mluvit o koncepčním přístupu, většina z nich takové zásahy chápe jako jednu barvu na paletě vyjadřovacích prostředků, které mají k dispozici, a neliší se v tom od středoškolských nebo vysokoškolských studentů, kteří podobným způsobem pracují téměř denně (výjimkou budiž Václav Bláha nebo Jiří Šalamoun, pro něž je rukopisné, resp. kaligrafované písmo poznávacím znamením).

Úvodní text mne také nenadchl, těžko stravitelné jsou pro mě názory typu: „Komunikace skrze kaligrafii má v sobě jistou eleganci. Na rozdíl od typografie nepostrádá originální výraz, individualitu i určité dramatické ladění.“ To je zkrátka bezpředmětné, kategorické odsuzování typografie, kterou slečna Lencová považuje za „anonymní“, „zdvořilou“, aniž by vzala v potaz, že typografické písmo je — stejně jako kaligrafie — grafickým prostředkem, který má obrovské množství podob, množství omezené pouze invencí výtvarníků, kteří je používají. Originální výraz, individualita ani dramatické ladění mu ve vrcholných typografických projevech rozhodně neschází. Polemizovat s ostatními názory je asi na tomto místě zbytečné, třeba se naskytne jiná příležitost… Bohužel stejně zbytečné jako celá kniha, kterou si koupí asi jenom písmoví nadšenci, například já. (A při rozhodování o koupi jsem opravdu váhal, protože kniha o rukopisu potištěná stříbrnou barvou se mi zkrátka příčí.)

Návrh nové psací latinky

Připouštím, že největší zvědavost ve mně vzbudila zmínka o hotovém návrhu na nový psací vzor, z něhož je v knize přetištěna ukázka bez podrobnějšího vysvětlujícího textu, a tak jsem slečnu Lencovou požádal, zda by mi nemohla poskytnout svou práci k nahlédnutí. Odkázala mne do knihovny VŠUP, což je pro mě, přiznávám, trochu nepraktické řešení. Dobrá zpráva nakonec však zní, že nápad publikovat o projektu něco časopisecky se autorce líbí, takže v příštím čísle revue Typo se snad dozvíme více. Jsem zvědav.

Aktualizace

Vida, tak přece jen je psací latinka Comenia Script, o které jsem už jednou tak trochu psal, k vidění

Nová písma z Česko-Slovenska

6. 10. 2007 | 9 komentářů

Teď teprve vidím, jak jsem při snaze o úderný titulek skoro zapomněl, že dnes recenzovaná písma vlastně nejsou tak úplně nová, ba dokonce ani tak úplně česko-slovenská. V případě rodiny Greta slovenského rodáka Petera Biľaka se jedná o rodinu vydanou v písmolijně Typotheque, sídlící v Hágu, Štormům Anselm Serif a Sans jsou zase přímými pokračovateli jeho úspěšných písem vydaných už v minulosti. Titulek netitulek, vymýšlet nový se mi nechce, tak raději přejdu k tomu podstatnému…

Greta

Greta Text

Greta Text (PDF vzorník zde, o lepší a tištěný si napište) je moderní, robustní serifové písmo poměrně nevýrazného stínování a diferenciace šířkových proporcí, které navrhl Peter Biľak pro novinovou sazbu. Mezi hlavní charakteristiky patří mírné stínování podle doleva nakloněné osy stínu, dominantní střední výška při současném razantním snížení verzálek a krátké spodní dotahy. Serify jsou výrazné, trámovité, nemají oblý náběh do dříku — klínový serif je syntézou egyptienek a písem se serify trojúhelníkovými a je nasazen na hlavní tahy v tupém úhlu.

Analogicky k serifům hlavních svislých tahů jsou vyřešena i horní zakončení oblých tahů minusek a, c. Kontrast mezi tupým zakončením na straně jedné a svislým klínem na straně druhé zlepšuje rozlišitelnost a čitelnost jednotlivých liter. Snížené verzálky na (abstraktní) kuželce ponechávají dostatek prostoru pro výrazné akcenty, organicky navazující na trojúhelníky serifů. Ostatně pečlivé diakritice, jež potěší zejména středoevropany, není téměř co vytknout, pouze čárka ve větě a apostrof jsou najednou řešeny bez relevance ke geometricky utvářeným serifům, což poněkud zamrzí. Písmena velké abecedy jsou oproti minuskám jen nepatrně nasílena, aby tak kompenzovala svou větší světlost.

Písmo je nakresleno ve čtyřech tučnostech — Light, Regular, Medium a Bold — a každá z tučností má vlastní kursivu stejné barvy, mírně nakloněnou, která je v sazbě více kompresní než stojatý řez. Biľak zde opakuje stejné schéma jako v případě předchozího písma Fedra a většinu tahů láme v ostrých úhlech. Verzálkám ponechává racionální princip základního řezu, minusky stínuje v konvenčním stylu plochého psacího nástroje, ale v detailech akcentů jako by se nemohl rozhodnout — u některých psaní ignoruje (háčky, čárky), jinde imaginární pero sice přiznává, ale úhel nesmyslně je obrací proti své logice (tečky).
Každý řez obsahuje hezky prosvětlené malé kapitálky, které se ani v hustých písmenech nezalévají barvou, dodávány jsou čtyři sady číslic: proporcionální i tabulkové na výšku verzálek, proporcionální i tabulkové skákavé. Podporovány jsou pokročilé OpenType funkce jako horní a dolní indexy, podmíněné ligatury, zlomky atd., nechybí šipky a řada symbolů s omezenou mírou použitelnosti.

Greta Display, Greta Grande

K textovému písmu existuje také osmiřezová titulková varianta Greta Display (PDF zde), vytvořená ve spolupráci s Nikolou Djurek. Má na rozdíl od svého sourozence pro užití v nízkých stupních užší kresbu a těsnější prostrkání, přísně svislou osu stínu, výrazně zvětšený kontrast a snížené serify. Tam, kde je východiskem pro Gretu Text dynamický princip, titulková verze se hlásí k odkazu statické antikvy. V supertitulkové verzi Greta Grande pak vysoký kontast a vlasové serify budí přímo didotovský dojem. Upřímně — dle mého názoru je to spíše na škodu. Autoři z Typotheque zvolili odlišnou taktiku než konkurenční Adobe, jejíž písmaři ve svých optických řezech navržených pro poznámky, titulky a mezititulky ponechávají kresbu téměř beze změn a ladí spíše šířkovou proporci a míru prokreslení detailů. V Biľakově písmu je rozdíl mezi textovým a titulkovým písmem Greta Grande zkrátka až příliš velký i přesto, že některé formální prvky jako svislé trojúhelníkové serify zůstávají ponechány. Poněkud nešťastné jsou dvoj a třípísmenné svaznice „fi“, „fl“, „fb“, „ffi“, „ffl“ atd., které svou kresbou a nečitelností ruší. Autoři by si měli uvědomit, že hlavní funkcí slitků je řešit kolizní dvojice znaků a čtení usnadňovat, nikoliv ztěžovat. Zvláště ve větších stupních nad 30 bodů jsou ligatury více než funkčním estetickým celkem spatně mířenou snahou autorů polechtat své písmařské ego. Za zmínku stojí také zúžená osmiřezová rodina Greta Display Narow s kurisvami.

O úspěch rodiny Greta však obavy nemám. Univerzální použitelnost, střídmá kresba a řada užitečných OpenType funkcí nepochybně přesvědčí řadu designérů periodik ke koupi tohoto jistě velmi dobrého písma. Určitě vyzkoušejte užitečný a zajímavě řešený font tester.

Anselm

Anselm Serif + Sans

Na příkladu Františka Štorma lze krásně demonstrovat, jak rozdílné mohou být přístupy k písmotvorbě. Kde Biľak svou tvorbu maximálně racionalizuje, Štorm opět dokazuje svůj obdiv k písmařské tradici, k ručnímu rytí raznic a tvorbě písma založené více na pozorování přírody a optických zákonitostech než na matematické analýze. Ve dvojrodině Anselm, sestávající z antikvy a k ní lahodícího grotesku, kterou nazývá Univerzální písmový systém, dotahuje vstříc nejširší použitelnosti svá starší písma Serapion a Sebastian, jež sám s odstupem času hodnotí jako romanticky rozverná. Obě tyto staré verze se vyznačovaly štavnatou kresbou, prozrazující virtuosní kresebný talent svého autora, ale přemíra roztomilých detailů je odsoudila k užívání v typofilských oblastech. Napomohla tomu spíše menší střední výška minusek a přetmavené, z textu až nepříjemně vystupující verzálky, zřejmá to úlitba renesanční typografii, která znesnadňuje plynulost čtení a zvláště u bezserifového Sebastionu (kde působí přímo nepatřičně) až obtěžuje.

Anselm Serif

Inspiračním zdrojem serifové verze písma Anselm (PDF zde) je, jak už jsme naznačili, klasická typografie. Z dynamické antikvy přejímá nakloněnou osu stínu, z přechodové antikvy zvětšený kontrast a z antikvy statické si vypůjčuje vlasové serify. Štorm má rád měkkost kresby a zdánlivou nedokonalost rycího nástroje, obratně se vyhýbá geometrické přesnosti, serify zakončuje jemným obloučkem a horní polovinu (lehce prohnutých) dříků znatelně nasiluje, aby tak vyrovnal absenci horních serifů u řady minusek. Kapitálky jsou kresleny na výšku písmen malé abecedy, ale díky výraznější střední výšce nejsou příliš malé, jak tomu bylo u otcovského Serapionu.

Velkým plusem jsou speciální kapitálkové číslice, které doplňují sadu verzálkových a minuskových a jejich tabulkové varianty. Mizí tak problém, s nímž se potýkají jinak dokonalá písma od Adobe, v nichž skákavé číslice v kombinaci s kapitálkami kreslenými nepatně nad střední výšku působí vyloženě nemístně, protože spolu neladí. Kursiva je štíhlejší, kompresní, nakloněná přiměřeně stylu, poněkud světlejší než stojatý řez. Verzálky kresebnou kursivní formu nemají, jsou pouze nakloněné. V textu působí trochu nezvykle minuska „g“, která nemá klasickou smyčku, ale přejímá formu rukopisné humanistické kursivy, k vidění také v 16. století v tiscích Ludovica Vincentina. Nepopiratelnou výhodou a chytrým obchodním tahem zároveň je doplnění písma o azbuku a řečtinu (nastudovanou u Gerryho Leonidase). Anselm serif má celkem deset řezů, šest připadá na Regular, Medium, Bold a jejich italiky, čtyři na tak trochu zbytečnou verzi Anselm Ten — téměř neznatelně nasílenou a lehce upravenou pro sazbu v menších stupních —, která obsahuje základní a tučný řez s kursivami.

Anselm Sans

Skvělým doplňkem „Serifu“ je humanistický grotesk Anselm Sans, který nejenže přebírá v maximální možné míře stylotvorné prvky svého sesterského písma, ale má také stejnou barvu na stránce, střední výšku, délku dotahů, a dokonce i rozsah v sazbě. V kresbě je téměř monolineární, ale každý z tahů prozrazuje mírné chvění, které mu dává onen lidský rozměr, na hony vzdálený (ach, dříve tolik populárním) ohavným geometricky konstruovaným groteskům. Sestává z desíti řezů — Light, Regular, Medium, Bold a Black s kursivami stejné tmavosti.

Obě písma obsahují celou řadu OpenType funkcí, na které jsme u 1. Střešovické písmolijny zvyklí: nechybí šest sad číslic plus odrážkové a indexové, standardní i podmíněné ligatury, zlomky, šipky, historické alternativy… trochu zamrzí, že na rozdíl od konkurence nepodporuje All Small Caps, naopak potěší, že ze vzorového PDF autor odstranil většinu chyb v sazbě, jež tam strašily ještě před několika týdny a celé jeho snažení trochu degradovaly.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu