Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Červenec 2007

Vyšší dívčí: vícejazyčná trojsloupcová sazba

1. 7. 2007 | 3 komentářů

Při úpravě dvojjazyčných nebo trojjazyčných textů (některé knihy, výstavní katalogy, výroční zprávy) narážíme často na problém, který představuje rozdílný rozsah textů v tom kterém jazyce. Existuje prostý postup, který popsané vcelku elegantně řeší.

Vícejazyčná trojsloupcová sazba

Rozsah jednotlivých jazykových mutací se může na každé stránce nebo v každém sloupci lišit až o několik řádek, což působí řadu potíží zejména z hlediska jakési typo-estetiky. Sloupce musejí být buď nestejně vysoké, abychom dodrželi stejný počet vět na stránce, nebo jeden jazyk na konci kapitoly silně přebývá. U knižních titulů — typicky určených pro jazykovou výuku —, kde text plynule přetéká z jedné strany na druhou, znesnadňují rozdílně dlouhé texty splnit poslání takovéto knihy, a to umožnit okamžité srovnání obou verzí, v ideálním případě na jediné řádce.

Někteří překladatelé jsou schopni přizpůsobit vhodně rozsah textu překládanému originálu, je to však postup poměrně pracný a ne vždy možný, u některých exotických jazyků je to dokonce téměř vyloučeno. Musíme pak v předpisu sazby tento úkol zdárně vyřešit.

Pokud v daném případě není účelné upravit jeden jazyk jako prvotní a druhý upozadit, tedy jsou-li si oba (všechny) jazyky rovnocenné, odpadá možnost vyhradit sazbě sekundárního jazyka speciální prostor stránky, případně jej vysázet menším stupněm písma, zúženým řezem apod. V sazbě do úzkých sloupců a při zvýšené četnosti nadpisů, například u zmíněné výroční zprávy, se může často stát, že sazba „upovídaného“ jazyka nabude také v nadpisech, které oproti rozsahem ekonomičtější mutaci přetečou na dva nebo tři řádky pod sebou. Řešení je prosté a jmenuje se:

Nestejně široké sloupce

Celá technika spočívá v poměrně banální úpravě: sloupcům s individuálními jazyky nastavíme nestejnou šířku. Aby to nebylo až tak snadné, vezměme si jako modelový příklad rovnou trilingvální, česko-anglicko-německý článek převzatý z oficiálního webu České republiky — kapitolu Kroje. Pro ukázku bohatě postačí cca polovina textu. Prostým součtem zjistíme, že: česká verze čítá 6293 znaků, anglická 8110 a německý „otesánek“ 8824 znaků. Celkově je tedy němčina o celých 40 % delší než výchozí český text; nebo též jinak řečeno tvoří čeština 27 % rozsahu, angličtina 35 % a němčina 38 %. Nevyhovující sazbu upravenou do stejně širokých sloupců si můžete prohlédnout v prvním čtyřstránkovém PDF.

Racionální procentuální vyjádření by mohlo svádět k domněnce, že bude vhodné nastavit sloupcům relativní šířku podle vypočtených procent. Je to úvaha zajisté logická, ovšem v praxi nepříliš použitelná. Na konečném rozsahu textu u té které mutace se totiž v případě proporcionálních písem podílí také frekvence širokých/úzkých liter v daném jazyce, množství verzálek (němčina), délka slov a s ní související četnost dělení apod. Rozumný postup úprav se dá shrnout do pěti bodů.

1. Nastavení odstavcového stylu pro první jazyk

Veškeré výchozí parametry pro základní text: stupeň písma, proklad, mezislovní mezery, dělení, zarovnání k mřížce účaří, styl číslic apod.)

2. Vytvoření stylu pro ostatní mutace

Odstavcové styly přímo odvozené z výchozího nastavení, upravené přinejmenším v definici slovníku daného jazyka, případně změna parametrů dělení.

3. „Nalití“ textů

Přetažení připravených textů do tří rámečků, pokud možno o co největším rozsahu. Vyplatí se otevřít si nový dokument s dostatkem místa, například stránku A2 se stejnou mřížkou účaří jako má zdrojový dokument. Platí: čím delší text, tím přesnější výsledek.

4. Úprava šířek rámečků

Ruční úprava šířkové proporce daných rámečků tak, aby v každém z nich text tvořil shodný počet řádků. Seskupení rámečků, zkopírování do pracovního dokumentu, roztažení/stažení vzniklé skupiny do předem připraveného zrcadla sazby.

5. Úprava sazby

Finalizace textů ve smyslu úpravy nevhodného dělení, odstranění parchantů apod. Sousedící odstavce je možné eventuálně vzájemně sladit za pomoci velmi decentní úpravy mezislovních mezer, avšak je třeba důsledně dbát na to, aby měl každý ze sloupců pokud možno stejné zabarvení sazby (není to lehké). Pro co nejlepší shodu všech sousedních sloupců bývá vždy vhodnější než čarování s mezerami dohoda s autorem textu a nahrazení některých slov synonymy nebo decentní opis na místech, která k tomu přímo vybízejí.

Finální dokument si můžete prohlédnout v druhém PDF. Ignorujte prosím chyby v textech, popřípadě možné nedostatky v německém dělení, opravil jsem pouze hlavní přehmaty původních textů, nechce se mi s tím tolik piplat :). Přímé zásahy do textu jsem provedl jen na dvou místech, ale při troše snahy je možné unifikovat rámečky ještě ve větší míře.

Některým problémům je nejlepší rovnou předejít. Je proto účelné stanovit si už před zadáním textu k překladu určitá pravidla, která pozdější práci co nejvíce usnadní. Uvedený tip se hodí nejen pro demonstrovanou sazbu tiskovin, ale jistě najde uplatnění i v některých užitích na internetu, byť s jistým omezením.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu