Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Červen 2007

Vyšší dívčí: mezislovní mezery

26. 6. 2007 | 13 komentářů

Po několika předlouhých měsících planého teoretizování, kdy mě i poslední vytrvalí čtenáři proklínali za odtrženost od reality světa, rozhodl jsem se publikovat menší sérii praktických postupů, jež používám a které zároveň představují vyšší level typografické praxe. V dnešním návodu se zaměříme na dokonalé mezislovní mezery v textu zarovnaném do bloku, a to se zvláštním důrazem na úzkou sloupcovou sazbu.

Gutenbergova bible

Gutenbergova bible

Mezi hlavní typografické požadavky na jakýkoliv souvislý text patří rovnoměrné zabarvení sazby na stránce, které tvoří jednolitou „šedou“ plochu bez děr a zhuštěných slov. Každá potištěná stránka má mít barvu stejnou — není možné, aby na textové dvou straně byly rozdílné mezislovní mezery na jednotlivých stránkách. Překvapuje mě proto, že málokdo zná a umí účelně pracovat s pokročilými metodami, které moderní software při úpravě textu nabízí.

Minulost

O dokonale vyrovnanou sazbu se snažil již Johann Gutenberg, jemuž připisujeme vynález knihtisku, ve své 42řádkové bibli — nádherném, bohatě zdobeném dvousvazkovém tisku foliového formátu. Na rozdíl od pozdější praxe, kdy tiskové typy byly co nejvíce unifikovány, Gutenberg se ve svém snažení maximálně přibližoval vzhledu ručně psané knihy, a tak převzal celou řadu drobných písmařských zvláštností: dvou i vícepísmenných slitků, zkratek a deformací i alternativních znaků, aby tak docílil z obou stran krásně vyrovnané sazby. Už tehdy to byl úkol nesnadný — zvláště vezmeme-li v potaz, že každý ze dvou sloupců na stránce čítal jen kolem třiatřiceti písmen, a tak se tiskař na mnoha místech uchýlil i k praxi, kterou již z dnešního hlediska přinejmenším nepovažujeme za šťastnou: libovolného zkracování slov až o šest písmen. Podstatné však je, že se Gutenbergovi podařilo dodržet na všech stránkách jednotné zabarvení sazby a v podstatě konstantní mezislovní mezery.

Následující staletí přinesla několik změn v knižní produkci. Horká sazba se stále více standardizovala, ligatury (slitky, svaznice) se vyhradily pro častou používané kolizní dvojice znaků, sjednocovala se šířková proporce liter a delší slova si vyžádala časté dělení, aby nedocházelo k tvoření řek a podařilo se dodržet pokud možno optimální mezislovní mezeru o šíři 1/4 až 1/3 čtverčíku. Ruční sazba však kvůli své mechanické podstatě představovala náročný a zdlouhavý proces. K tomu, aby bylo možné zarovnat sazbu do bloku, přidávaly se k základní mezernici úzké výplňky, vždy stejně široké na celém řádku, později tzv. vyplňovaní klínky, které úpravu podstatně zrychlily. Představíme-li si navíc, že slova lze dělit jen na předem vyhrazených místech — ve švu nebo na hranici slabik (některé výrazy a některá spojení není dokonce vhodné dělit vůbec), znamenala sazba namátkou několikasetstránkové knihy i pro zkušeného a pozorného sazeče nekonečnou proceduru náchylnou k chybám. Zároveň v souvislosti s přidáváním výplňků k základní mezernici pozorujeme ve starších knihách poněkud rozvolněnější sazbu oproti současné praxi. K jisté změně pak došlo s příchodem fotosázecích strojů ve dvacátém století, z nichž některé dokázaly mezislovní mezery jak rozšiřovat, tak i zužovat, což přineslo vyšší variabilitu i automatizaci úpravy tištěného textu.

Počítače

V roce 2007 je nejlepším produktem v oblasti sazby a zlomu co do funkcí a uživatelského komfortu aplikace Adobe InDesign, nyní ve verzi s pořadovým číslem 5; (ne)konkurenční software proto rovnou vyloučíme. Za účelem tohoto článku jsem použil verzi 4 (CS2) v anglické verzi, orientační překlad někde uvádím, někde ne (nepamatuju si). Nastavení parametrů mezislovních mezer se nachází v editaci odstavcového stylu, záložce Justification (Zarovnání). Pro nastavení optimálního algoritmu zarovnání textu platí několik jednoduchých pravidel.

Používejte Paragraph Composer

Adobe Paragraph Composer neboli Odstavcová sazba Adobe je výchozí hodnotou v roletce Composer. Na rozdíl od Single Line Composer, Jednořádkové sazby, bere program při zarovnání textu v potaz celý odstavec, nikoliv jen jeden řádek textu, a tak volí co nejvhodnější dělení a mezislovní mezery, aby docílil hezky vyrovnané sazby. Nikdy ji nevypínejte. Je sice na jedné straně pravda, že pokud se snažíte zapracovat do sazby korektury, může program dosti razantně změnit zarovnání celého odstavce a jeho rozsah, ale celkově vzato přináší mnohem lepší výsledky co do vzhledu a zároveň poměrně slušně předchází nepříjemným řekám v textu.

Upravte Word Spacing

Výchozími hodnotami mezislovních mezer pro text zarovnaný do bloku je hodnota 100 % (1/4 čtverčíku) jako optimální, 133 % jako maximum a 80 % jako minimální hodnota. Ne všechna univerzální řešení jsou vždy nejlepší. Optimální i maximální hodnoty jsou v pořádku, nicméně 80 % v případě minimální mezery se už blíží 1/5 čtverčíku, což je hraniční hodnota, kdy text působí hodně zhuštěným dojmem a slévá se v jednolitou řádku. V první řadě doporučuji upravit alespoň pro dobrý pocit minimální mezery na 85 %. Stávalo se mi v náročnější sazbě, že jsem nastavil řadu omezení ve smyslu zákazu dělení, až došlo k nepříjemnému zhuštění sazby na řádce; úzké mezery jsou zkrátka fuj. Domnívám se, že obecně se vyplatí nastavit základní mezeru o maličko širší a ponechat si manipulační prostor pro stažení mezer na stránce, kde je potřeba zatáhnout odstavec a zamezit tak vzniku parchantu.

Nebojte se zasáhnout do hodnot Letter Spacing

Vzpomínám, že jsem před několika lety viděl v novinách ohyzdnou kombinaci nezvládnutých mezislovních mezer dohromady s necitlivých prostrkáním písmen uvnitř slov až o desítky procent, což mě na dlouhou dobu odradilo od jakýchkoliv změn v mezipísmenných mezerách. Taková obava je zbytečná, bavíme-li se o zásahu nanejvýš opatrném. Zatímco v řádce o příhodné šířce kolem šedesáti znaků se v češtině vyskytuje deset nebo dvanáct mezislovních výplňků, nepatrná změna mezer mezi šedesáti znaky InDesignu velmi podstatně pomůže. Je-li písmo dobře navrženo, ponechejte optimální hodnotu na 0 % a upravte mezní hodnoty až na ±3 %.

Polechtejte Glyph Scaling

Glyph Scaling neboli Měřítko glyfů je stupidní název pro úpravu šířky jednotlivých znaků. Nastavením hodnot mimo 100 % umožníte programu zdeformovat písmo v rámci jedné řádky. I jako zřejmě největší český odpůrce jakékoliv deformace písma radím s lehce bušícím srdcem upravit krajní hodnoty maximálně na 98 a 103 %. Gratuluji. Spolu se změnou mezer mezi písmeny jste razantně zvětšili manipulační prostor, který má InDesign k dispozici.

Funguje to

Příklad nastavení hodnot vlastnosti Justification

Příklad nastavení hodnot vlastnosti Justification

Prohlédněte si testovací PDF soubor. Na stránce formátu A4 se nacházejí dva sloupce. Zatímco levý sloupec obsahuje výchozí nastavení InDesignu, v pravém sloupci jsem upravil procentní hodnoty dle výše uvedeného postupu. Pozorným pohledem zjistíme, že v levém sloupci se místy vyskytují děravá místa, zatímco pravý sloupec je o něco klidnější, tvoří prakticky dokonalou šeď sazby. Přestože rozdíl není nijak markantní, drobná úprava stylu měla na blok textu pozitivní vliv. Pravá síla se však projeví teprve při sazbě do úzkých sloupců, jak je to vidět na straně druhé téhož souboru. Velmi úzká sazba kolem pětadvaceti znaků na řádek má kritický dopad na sloupce s výchozím nastavením, kdežto vyladěný styl přináší diametrálně odlišný výsledek. I když je úzká sazba vždy souborem nepříjemných kompromisů, nepatrné zvětšení mezer mezi písmeny je v konečném důsledku menší zlo než čtverčíkové mezery mezi slovy. Pozitivní je také zjištění, že sazba je v obou uvedených příkladech více kompresní, možná svému klientovi ušetříte pár korun na papíru.

Většinou používám: 85 (80) %, 100 % a 133 % pro Word Spacing; −2 %, 0 % a +2 % pro Letter Spacing; 99 %, 100 % a 101 % pro Glyph Scaling.

Chytrému napověz…

Rád bych upozornil, že pro podobné ladění odstavcové stylu se hodí zejména pro serifová písma — knižní, novinová… Geometricky konstruované grotesky rozhodně nedoporučuji deformovat ani o zmíněné dva procentní body, protože i nepatrná deformace má na jejich tvar zřetelně destruktivní vliv.
Nevěřte obrazovce a testovací sazbu si vždy raději vytiskněte, abyste nebyli výsledkem nepříjemně překvapeni. Možná zrovna vašemu písmu změna dokonale slušet nebude, zvláště parametr Glyph Scaling je velmi choulostivý. Nepřekračujte hodnoty uvedené výše, představují skutečně nejkrajnější použitelnou mez. A nakonec: méně je více.

Literatura k prostudování

  • The Elements of Typographic Style (Hartley and Marks Publishers, 2004)
  • Praktická typografie (Computer Press, 2004)
  • Encyklopedie knihy (Libri, 2006)
  • Krásné písmo (Paseka, 2005)
  • Od rukopisu ke knize a časopisu (SNTL, 1983)
  • Slovník a receptář malíře, grafika (SNTL, 1953)

Z četby: knihy o knihách a jejich navrhování

3. 6. 2007 | 12 komentářů

Ve zběžné rekapitulaci aktuální četby se přeneseme nejprve mezi knihtiskaře patnáctého až devatenáctého století, následně se usadíme v Německu (potažmo střední Evropě) šedesátých let století právě minulého a rozpravu zakončíme ve Spojených státech na konci druhého tisíciletí.

Petr Voit: Encyklopedie knihy — Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století

Encyklopedie knihy

Encyklopedie knihy

Když napíši, že Encyklopedie knihy je počin obdivuhodný, nevystihnu tím slovem pravou podstatu takřka nezměrných kvalit a užitečnosti Voitova gigantického díla vydaného nakladatelstvím Libri na sklonku minulého roku. Co vede člověka k tomu, že sestaví spis o 1352 stranách, doprovozený 635 ilustracemi, sám a na vlastní popud? Vděčný čtenář tu obdivuhodnou píli a pracovitost docení už když z lepenkové krabice vytáhne mohutný, více než pět kilogramů vážící svazek, který probírá prakticky všechny myslitelné obory související s vývojem knihy od vynálezu knihtisku.

Na ploše stránek nadstandardního formátu 245×295 mm každý zájemce o tisk, knižní úpravu a výzdobu, ilustraci, vazbu a související obory získá takřka vyčerpávající přehled dat, jmen, míst, technologií i postupů. Text hesla odkazuje na další části v knize a pokud snad čtenář není spokojen s rozsahem informací u jednotlivého hesla, ocení seznam literatury u každého z nich uvedený. Obsah je sice zaměřený na celou Evropu, ale hlavní těžiště je mírně posunuto do českých zemí, které mají osobitou a bohatou tradici. Kniha byla letos nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Nakladatelský čin a třebaže nakonec nevyhrála, představuje krásný dárek pro každého knihaře, zvídavého knihkupce i bibliofila, skvělý studijní materiál pro nevlídné podvečery, luxusní kočár do minulosti, provoněné tiskařskou černí, knihařskými klihy a poctivě vydělanou kůží. Děkujeme.

Albert Kapr: Buchgestaltung

Buchgestaltung

Buchgestaltung

Čím byl pro českou typografii druhé poloviny dvacátého století takový Oldřich Menhart, tím byl pro Německo Albert Kapr, věnující se pedagogické činnosti, navrhování písem, knižní úpravě a psaní řady odborných knih. Z těch nejdůležitějších zmiňme alespoň Deutsche Schriftkunst: Ein Fachbuch für Schriftschaffende (1955), Schriftkunst: Geschichte, Anatomie und Schönheit der lateinischen Buchstaben (1971) či  Buchgestaltung (1963). Poslední jmenované se nyní budu věnovat — jedná se totiž o jednu z nejkomplexnějších a nejzajímavějších publikací o knižní úpravě, která se mi dostala do ruky.

Kniha formátu 240×340 mm se skládá z logicky na sebe navazujících celků, které zájemce o knihu provedou většinou úskalí problematiky knižní tvorby. Po teoretickém úvodu, věnovaném historii evropské knihy, navazuje kapitolami o papíru, o písmu v knize, formátu a úpravě jednotlivých textových prvků, úpravě titulní stránky a vstupu do jednotlivých kapitol, ilustracím, tisku i vazbě.

Neméně důležitý je však u toho typu publikací ilustrační doprovod — a ten Kapr vybral skvěle. Kniha obsahuje stovky převážně černobílých reprodukcí výtečné úpravy od celé řady autorů, nejen německých. Koneckonců poslední kapitola poskytuje slušný přehled o „národní“ typografii — vlastní oddíl mají Číňané, Němci, Britové, Francouzi, Holanďané, Italové, Sověti, Maďaři, Češi (Muzika, Hlavsa, Menhart, Hanák…) a další. Reprodukce se snaží pokrýt co nejširší záběr od pohádek a poezie až po technickou literaturu, škoda jen, že náročné „vědecké“ úpravě není věnováno více prostoru. Kniha je v němčině.

Richard Hendel: On Book Design

On Book Design

On Book Design

Hendelův spis se datuje do roku 1998, měl by tedy být stále aktuální. No, aktuální… knižní úprava se během posledního století proměnila vlastně jen docela málo, takže poznatky Kaprovy, stejně jako Hendelovy, mají určitý nadčasový význam. Naštěstí totiž praví umělci, nýmandi stvoření z hvězdného prachu a hypertrofovaného ega, o úpravu knih příliš zájem nejeví, a tak zůstává většinou víceméně prostá větších módních výstřelků. Invence autorů se soustředí především na papírové přebaly, výkladní skříně výtvarného nevkusu, které stejně každý rozumnější čtenář co nejdříve vyhodí, úprava vnitřních stran zatím typografické destrukci aspoň částečně uniká. Ale zpátky k tématu…

Kniha Richarda Hendela se ostatním tematicky podobně zaměřeným příručkám poměrně obratně vyhýbá. Jak sám autor říká, nepíše knihu o tom, jak knihy navrhovat, ale spíše o tom, jak jsou navrhovány. Nevynáší žádné soudy ani nezpochybnitelné pravdy, ve svém věku už chápe, že nic jako objektivní pravda nebo jediné zaručené postupy neexistuje. Je trpělivý, naslouchá ostatním a zprostředkovává vlastní zkušenosti z tvorby. Zhruba dvě třetiny rozsahu jsou věnovány osmi designérům, kteří buď ve vlastním textu, nebo formou rozhovoru s Hendelem mluví o tom, jak pracují a o úpravě přemýšlejí, jaké mají postupy, co představuje největší úskalí a jak se s nimi vypořádat. Z hovoru tak mimoděk vyvstávají hlavní problémy, s nimiž se typograf většinou potýká: nemožnost ovlivnit formát publikace, vazbu, rozsah a materiály apod., tedy faktory stanovené většinou nakladatelem bez předchozí konzultace s úpravcem, který tak má hned zpočátku dosti omezený manipulační prostor.

Už od dob Guttenbergových byla většina knih tištěna ve formátu na výšku orientovaného obdélníku, který se blížil poměru zlatého řezu (1 : 1,618), renesančnímu konceptu ideální proporce, pokud se s ním přímo neshodoval. Typograf Jan Tschichold prohlašoval, že „řada knih vydaných mezi léty 1550 a 1770 byla v poměru zlatého řezu s přesností na polovinu milimetru“. Tschichold, Jost Hochuli, Robert Bringhurst a další zveřejnili nespočet konstrukcí knižních formátů založených na ideální proporci, ale dnešní designéři už většinou nemají tu svobodu zvolit nestandardní formát. Mnohem častěji je totiž daný mnohem dříve než typograf vůbec započne svoji práci. (Hendel, str. 34)

Čtu si v knize trochu na přeskáčku, zatrhávám si části, které mě zaujaly a vracím se k nim v pravidelných cyklech. Některé myšlenky moc objevné nejsou, ale čas od času člověk narazí na něco k zamyšlení.

Vzpomínám, že jsem slyšel o jednom designérovi, který tvrdil, že jako první navrhuje stránku s obsahem; to dává určitý smysl. Vím, že v některých případech, v okamžiku, kdy jsem se k obsahu dostal, jsem nabyl pocit, že bych měl přepracovat celou řadu již hotových prvků. (David Bullen, str. 98)

On Book Design je nakonec spíše odpočinkové čtení než silně odborná publikace. Slabiny má zvláště v doprovodných ilustracích, kterých je málo a zároveň nejsou bůhvíjak oslnivé. Ale čte se to rychle a dobře, poznat pracovní návyky kolegů z oboru je vždycky užitečné. Hlavní neduh podobných knih se však nevyhnul ani této. O technické literatuře, která je na design nejnáročnější, nepadne prakticky ani slovo.

Jsem všemi deseti pro minimalismus, jen malou změnu, které si čtenář všimne. Je totiž zásadní rozdíl mezi tím dívat se na stránku s textem a číst stránku textu. Když čtete, tak i tu sebenepatrnější změnu zaregistrujete. (Ron Costley, str. 119)

Kniha je v angličtině, můj neumětelský překlad snad omluvíte.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu