Knihtisk, technika tisku z výšky. Tisková forma je plochá, od počátku dvacátého století se přenáší přes gumový válec na papír na různých typech strojů. Autotypický rastr vynalezl Georg Meisenbach v roce 1881. Do reprodukčních přístrojů se vložilo sklo s hustou černou sítí, autotypickým rastrem, který rozložil polotónovou předlohu na rastrový obrázek. Mechanicky (rydla), později chemicky (leptání) se z kovu odstranily netisknoucí partie. Specialitou potom byly elektrorytecké automaty, které pomocí světelného paprsku snímaly předlohu a vzniklý elektrický impuls přenášely na rycí nebo vypalovací jehlu. Čili výsledkem byl v každé případě kovový štoček s vyhloubenými netisknoucími místy. Standardně se kombinovalo písmo z pohyblivých liter s obrazovými reprodukcemi z rytých/leptaných štočků. Obrazová reprodukce však byla vždy jednobarevná (ne nutně černá), případně s podtiskem druhou barvou.

Ofset, tisk z plochy. Rozvinutí fotomechanických reprodukčních metod a hlavně vynález barevných výtažků umožnily rozvinout ofsetovou techniku, která své předchůdce velmi záhy vytlačila. Barevná předloha se rozložila na čtyři barevné výtažky, čtyři rastrové předlohy, jež potom při soutisku vytvoří věrnou barevnou reprodukci. Předloha se na tisknoucí materiál, rozměrově stálou kovovou desku opatřenou světlocitlivou vrstvou, kopírovala z fólií, osvětlená místa se utvrdila, zbytek odplavil, dále už to známe — odpuzování mastnoty a vody… Tisková forma je tedy plochá, upíná se na kovový válec a otiskuje na jedno až čtyřbarevných strojích (dnes i více, samozřejmě).

Teď se konečně dostáváme k tomu podstatnému. Hlavní rozdíly jsou:

Knihtisk: tisk z výšky, trojrozměrná forma, která se pod tlakem otiskuje na papír a vytváří tak určitý hmatatelný reliéf, zvláště u nižších gramáží papíru. Autotypický rastr může být různých druhů: mřížka, puntíky, elipsy apod., takže pokud pod lupou uvidíte jiný než puntíkový rastr, jedná se zřejmě o knihtisk. Napoví také písmo. Jestliže je na papíru silnější vrstva barvy, bude písmo realizováno technikou tisku z výšky.

Ofset: tisk z plochy, až šestibarevný, obzvláště vhodný pro fotografie, na tisku není za žádných okolností viditelný reliéf barvy ani tiskové formy, od určité doby se touto technikou realizovaly celé tiskoviny, tedy včetně textových částí. V zásadě platí, že pokud kdekoliv v obraze nebo písmu uvidíte (třeba pod lupou) barvu složenou z puntíků (azurovná, purpurová, žlutá, černá), jedná se bezpečně o ofsetový tisk.

Vždy ale záleží na konkrétním typu tiskoviny, vše se dá posoudit individuálně.

Trochu zmatení mohou vznést i další reprodukční techniky, hlubotisk a světlotisk, které se v té době také používaly. O nich ale více v samotném článku výše.

To video jsem už viděl, ale je skvělé.