Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Březen 2007

Nejhezčí český malíř

17. 3. 2007 | 9 komentářů

Čestný a poctivý člověk, uctivý, galantní k ženám, neodolatelný lev salonů, zároveň však také skaut upřímného srdce, jenž nikdy nezalhal, nikdy vědomě neublížil, muž s ocelovým zdravím, který již po sedmnáct let dodržuje Modrý život a největší radost mu činí, když si večer vybarví modré okénko za dobrý skutek. Čistá košile, čistý štít. Dámy a pánové, mistr Martin Salajka.

Martin Salajka

Sukuba, 2007

Vzpomínám si na nesčíslné příklady, kdy prokázal svou chrabrost a přispěchal na obranu slabých a utlačovaných, kdy prokázal své upřímné rytířství. Už při prvním našem setkání z něj vyzařovala radostná životní energie, kterou bez nároku na odměnu rozdával všem lidem, nehledě na vyznání, rasu, pohlaví. Věčně usměvavý, věčně s rukou nataženou k pomoci těm, již ji nejvíce potřebují.

Martin Salajka

Doprava 2, 2006

Život Martina Salajky, malíře tělem i duší, je plný podnětů, které s nezměrnou pílí a svědomitostí přetavuje ve výtvarné dílo vysokých obsahových i řemeslných kvalit. Milovník přírodyzvířat, vášnivý rybář, trpělivě vyčkávající na březích osamělých mokřin, ponurý mystik, okouzlený atmosférou nočních návratů mezi své blízké, příkladný student, čerpající inspiraci nejen v kouzelných jihomoravských scenériích, ale také v ruchu velkoměsta, jež se zavilostí sobě vlastní přenáší na malířské plátno, maje ještě v živé paměti atmosféru všech milých míst, stejnou atmosféru, kterou pak suverénně zprostředkovává milovníkům klasické malby.

Martin Salajka

Lyžaři, 2005

Jen ty jeho kocoviny bych zažívat nechtěl.

Martin Salajka

Baroko, 2004

P.S.: Přiznávám na rovinu, že sám bych tak blbý nadpis článku nevymyslel. Autorství patří Reflexu 28/2005, na jehož obálce se tehdy skvěl výkřik Veronika Drahotová, nejhezčí česká malířka.

P.S.2: Ano, vím, že kontrast textu a pozadí je malý. U textů, které nepřesahují délku odstavce, je to naprosto v pořádku. Opravdu.

Dopisy s cejchem na čele

11. 3. 2007 | 29 komentářů

Obdržím-li dopis s ručně nadepsanou obálkou (bez modrého pruhu, logotypu finanční instituce, policie či jiné verbeže) podobá se veškerá činnost spojená s jeho čtením malému obřadu. Přečtu si údaje na razítku, spočinu chvilku pohledem na nalepené známce, nezapomenu se podivit, o kolik zase obyčejný dopis podražil, a ještě než obálku rozříznu — není-li na ní uvedena zpětná adresa — snažím se uhodnout, kdo byl odesilatelem. Písmo napoví. A nejen to.

Pečeť

Klasický, ručně psaný dopis dostávám jen zřídka. Dnes už komunikace na větší vzdálenosti probíhá několika různými způsoby, z nichž obyčejná listovní zásilka je považována za nejméně praktickou. Telefon společně s e-mailem vytlačují dopis, dříve často jediný způsob, jak se s vzdálenou osobou dorozumívat, na okraj zájmu. A přestože je to řešení logické i praktické, přestože šetří čas i peníze, velkou radost mi vlastně nedělá.

Tak jako se z běžného života ruční psaní vytrácí, je zajímavé sledovat proměny rukopisu, jež mívají obdobný charakter i průběh. Málokdo dnes dokáže psát úhledně, čitelně, dát svému dopisu hezkou vnější formu, zdomácňuje psaní všech písmen verzálkami. Ale i tak je mi každý kousek papíru, jehož se dotkl psací nástroj, ona prodloužená ruka autorova, neskonale milejší než chladný, nepěkný strojový výstup z textového editoru nebo e-mail s chybami, k tomu prostý diakritiky, interpunkce i dalších zdánlivých samozřejmostí, jež postupně přestávají být samozřejmé.

Pečeťidlo

Existují případy, kdy chce pisatel kromě prosté informace dát adresátovi, ať už je jím osoba ve společnosti vážená nebo osoba pisateli milá, najevo úctu, popřípadě vyznat cit, ten nejsilnější nevyjímaje. Volí potom své oblíbené plnicí pero, vybírá k němu vhodný ruční papír, píše soustředěně a s rozmyslem, obálku následně opatří vlastní pečetí a vyšle důvěryhodného posla, aby zásilku včas a spolehlivě doručil.

Dostal jsem k narozeninám od jedné sympatické a inteligentní dívky se zálibou v krásných knihách (zvláštní to kombinace) darem pečetní vosk v rukodělné krabičce. Nejsem zvyklý na obdarovávání, vážil jsem si té milé pozornosti snad ještě o něco více a počal téměř okamžitě osnovat plán, jak ji prakticky využít. Zapátral jsem mezi rytci jednadvacátého století, abych nalezl toho, který mi dokáže vyrobit vlastní pečetidlo dle dodaného návrhu, a toto mé hledání se setkalo s úspěchem. Učinil jsem tak další krok za pozvednutí úrovně své písemné komunikace, protože výsledek nakonec předčil i ta největší očekávání…

Až tedy obdržíte list opatřený mým vlastnickým znakem, vězte, že si vás velice vážím. A pokud by na vás toto gesto mělo působit jakkoliv samolibě nebo podivně, říkám na svou obhajobu, že hlas toho, kdo stojí v ústraní a v opozici vůči průměrnosti, musí být vždy silnější než hlasy ostatních; to aby mezi nimi nezanikl.

Typo čtení a typo vobrázky

6. 3. 2007 | 19 komentářů

Každou chvíli se v médiích propírají současné nakupovací trendy, na nichž se má dokázat, jak naše společnost degeneruje, když propadá mámení supermarketů, ve kterých tráví větší než malé množství času. Průměrná česká rodinka už se dnes zpodobňuje buď jako vymydlená, ikonická plážová reklama na zubní pastu, nebo jako beránčí stádo, které namísto bobků trousí za sebou poctivě vydělané drobáky, jakmile se ozve pípnutí čidla čárového kódu.

Takové malé počteníčko

Já zatím zůstávám konzervativní, chodím nakupovat do takového pitomě stísněného minimarketu (kde místo pěti pokladen fungují v pátek večer zásadně jen dvě), ale utrácím ještě pořád nejvíce peněz za knihy. Musel jsem si nedávno přikoupit novou knihovničku, protože se mi nové i staré svazky povalovaly všemožně po bytě a tento neuspokojivý stav bylo třeba adekvátně řešit. A když už nedostatkem materiálu ke čtení netrpím, učiním si nyní malou rekapitulaci novějších přírůstků, přičemž se omezím pouze na typografickou tematiku, abych svého milého čtenáře nenudil příliš dlouho.

Jost Hochuli, Robin Kinross: Designing Books — Practice and Theory

Designing Books jsem koupil vlastně úplně naslepo, když jsem si objednával pár knížek z Amazonu. Napsal jsem nazdařbůh tohle slovní spojení do vyhledávače, a protože kniha nebyla moc drahá (22 dolary), připsal jsem ji na seznam. Jost Hochuli je (prý) známý švýcarský typograf, starší pán, který se specializuje na knižní úpravu a má s ní bezpochyby spoustu zkušeností. Koncepce jeho příručky se mi v zásadě moc líbí: píše o terminologii, principech symetrie a asymetrie, formátu knihy pro konkrétní účel, výběru písma, typech knih (romány a novely, poezie, divadelní hry, bible, ilustrované knihy, knihy s uměním, informační brožury, věděcké a školní knihy apod.), v druhé polovině publikace potom představuje jednotlivé části knižního svazku a v neposlední řadě také pěkné příklady z vlastní knižní typografie. Krásná témata, avšak jak zoufale nevyužitá! Většině z vyjmenovaných kapitol věnuje autor text v rozsahu několika řádků, maximálně stránek. Sazba poezie je tak odbyta čtrnácti řádky textu a třemi reprodukcemi, výběr písma je smeten ze stolu jednou diskutabilní poučkou a řečnickými otázkami přes půl stránky. A tak nakonec ani těch několik vydařených knižních úprav ze závěrečné části neudolá rozporuplný pocit z promarněného zbytku. Za amatérismus velmi hrubého zrna pak považuji nedokonalosti v sazbě: x namísto × v rozměrech, naprosto zbytečné dělení rozměrů stránek do dvou řádků i na místech, kde by se tomu dalo velice jednoduše vyhnout.

Robert Bringhurst: The Elements of Typographic Style

Designing Books + The Elements of Typographic Style

The Elements of Typographic Style — rukověť typografa

Opravdickou typografickou bibli mám už hrozně dlouho, ale ještě jsem ji nestihl celou přečíst. Najdu si čas jedině při cestování autobusem, což bývá zřídkakdy, ale na druhou stranu se na pokračování vždycky ohromně těším, protože co scházelo Hochuliho knize, vynahrazuje mi Bringhurst plnou měrou. Mám sice jenom „pejprbekové“ vydání, ale přesto je na Elementy radost pohledět, natož je teprve číst. Krásná, čtivá angličtina plná autorova básnického ducha, a doslova stovky praktických a užitečných rad činí z této publikace jednu z nejlepších knih o typografii, které jsem měl v ruce. Autor probírá s plným zaujetím snad všechny myslitelné problémy, které typograf musí řešit, ať už je to hladká či smíšená sazba, vyznačování, úprava odstavců, slitky, kombinace latinkových a nelatinkových písem, sazební obrazce… Bringhurst hovoří o rytmu a proporci, harmonii a důrazu, melodii textu a jeho plynutí na stránce… to vše čtivě, trpělivě a pochopitelně. Oproti ostatním knihám podobného ražení má jednu podstatnou výhodu — autor vás učí o písmu přemýšlet, volit opodstatněná řešení, za kterými si budete stát. Stranou nezůstává ani diakritika, které je věnována zvláštní péče, našince potěší i pár českých jmen, na která v textu narazí. Druhá část knihy představuje širokou paletu současných písem a komentovaný přehled světoznámých písmařů a písmolijen. Příručka je pravidelně aktualizována, doporučuji opravdu všem.

Albert Kapr: Deutsche Schriftkunst

Deutsche Schriftkunst

Kdo by čekal jen přehlídku německé strohosti, bude možná přepraven

Kaprovo Německé písmařství z roku 1955 jsem objevil v jednom internetovém antikvariátu a záhy se zařadilo mezi nejváženější svazky, které vlastním. Krásná 280stránková publikace velkého formátu upravená v přísném německém stylu se vyznačuje velkorysým pojetím stránky, stovkami bezvadně otištěných ofsetových a hlubotiskových reprodukcí, jež představují výtečný studijní doplněk například k Muzikovu Krásnému písmu. Kapr píše o historii latinky, ale jeho hlavní zájem je (přirozeně) směřován k německým písmům. Za tři sta padesát korun to byl zatím nejlepší kup sezóny. Škoda, še ja neumět pošatně nemesky, s chuti bich si pošetl. Alles Gutte!

David Jury: Letterpress — New Applications for Traditional Skills

Do Letterpressu jsem se začetl minulý víkend v knihkupectví Academia, když jsem si tam zašel do kavárny (na víno). Brouzdal jsem očima v regálu s takovou tou nekoncepční směskou cizojazyčné uměnovědné literatury a říkal si, že knihtisk by mohl být tím pravým tématem na krátké zahloubání se (u vína). Jak jsem se jen zmýlil! Kniha je snůškou nezáživného tlachání nad souborem z kontextu vytržených obrázků, které jsou — nechtělo se mi tomu ve 21. století věřit — reprodukovány v doslova příšerné kvalitě na vyběleném čtyřvrstvém hajzlpapíru … což by samo o sobě nevadilo, kdyby motivací k tomuto kroku nebyla pouze snaha zakrýt rozpixelované obrázky uložené jako JPEG kvality 4. Fuj.

Oldřich Hlavsa: Typographia 3, Typografická písma latinková

Typographia

Hlavsovy Typographie už patří do zlatého typografického fondu

Poslední díl Hlavsovy trilogie netřeba představovat. Klasika česky psané literatury se ale shání dost těžko, takže mi dlouho unikala. Trpělivost sice obvykle přináší růže, někdy však také zasvěcený text o písmech a ukázky prvotřídní typografie vyznačující se zkušeností, hravostí a nezměrnou fantazií. Druhé vydání Typografických písem latinkových je už pak jen pomyslnou třešničkou na dortu. Širokou paletu tiskových písem z produkce písmolijen dvacátého století doplňuje v mnohém stále platný „tutoriál“ věnovaný základním principům úpravy tištěného textu.

Písmové vzorníky

Vzorníky písem

Vytištěné písmo je holt vytištěné písmo

Některé písmolijny nabízejí zdarma tištěné vzorníky svých písem. Před několika měsíci jsem si objednal u Typotheque Petera a Johanny Biľakových vzorník vydaný k megarodině písem Fedra, ale ten stále nepřicházel, až jsem nakonec celou věc pustil z hlavy. Dočkal jsem se zčistajasna až před pár dny, kdy mi z Haagu fofrpoštou dorazila aktualizovaná verze. Biľakova Fedra je písmový supersystém sestávající z velkého množství řezů o mnoha šířkách a duktech v serifové i bezserifové variantě, a to včetně azbuky. Titulkové řezy obsahují desítky netradičních ligatur, textové řezy na oplátku zlomky, matematické symboly a rozličné ozdoby, zkrátka rodina písem Fedra je ultimátní typografický kulomet, který by si plným právem zasloužil uznání, kterého se mu ve světě dostalo, nebýt zoufale nehezkých serifových kursiv.

Zdarma nabízí své katalogy písmolijna FontFont. Mám doma jeden z roku 2004/2005, letošní vydání si můžete objednat na adrese catalogs@fontfont.com.

Štormova písmolijna má katalog luxusní. K zakoupeným písmům je dodáván zdarma, ostatní si jej mohou objednat za přiměřený obnos. (A vysvětlí mi někdo, proč nejsou v katalogu žádné texty s diakritikou, když Střešovická písmolijna jako jedna z mála u všech písem kompletní diakritiku nabízí?)

Kdo nechce troškařit, nechť se zaměří na velký vázaný katalog od Linotype. Complete Typeface Catalog A–Z stojí kolem 20 € a jestli mi chcete udělat radost, pošlete mi jeden na adresu, kterou vám sdělím na vyžádání e-mailem. :-)

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu