Typographie, grafika, čeština et cetera


Jak se dělá kniha

10. 2. 2007

Na stejnojmennou Pistoriovu příručku pro nakladatele mě nedávno upozornila jedna čtenářka Typomila. Malé recenzi podrobím druhé vydání z nakladatelství Paseka, které se objevilo na knižních pultech v roce 2005.

Vladimír Pistorius: Jak se dělá kniha

Vladimír Pistorius (*1951) je současným ředitelem Paseky (na sklonku roku 2005 nás oblažila Muzikovým Krásným písmem), ale knižnímu vydavatelství se věnuje už od osmdesátých let minulého století. Má tudíž bohaté zkušenosti jak s praxí před nástupem počítačového zpracování publikací, tak se současným stavem. Ve své knize se věnuje všem podstatným aspektům nakladatelské činnosti, které budou patrně zajímat především lidi z oboru, ale na své si přijdou také autoři rukopisů, typografická studia a širší veřejnost s kladným vztahem ke knize. Publikace představuje kompilační soubor informací o knize a jejích částech, přípravě podkladů pro sazbu a tisk, používaných tiskových technologiích apod., ale především přináší jinde těžko dostupné poznatky o redakční praxi, provozu a organizaci nakladatelství, specifikách českého knižního trhu, a navíc několik příloh včetně znění Autorského zákona a Zákona o neperiodických publikacích.

Zvláště zajímavá je kapitola věnovaná ekonomice knižního titulu, v níž je na několika příkladech (malonákladová brožura, vázaný román apod.) zcela konkrétně a na základě čísel demonstrována výše nákladů na honoráře a tisk, stanovení prodejní ceny a tiskového nákladu, či vyhlídky na prodejnost a možný realizovatelný zisk. Velmi užitečné pro pochopení systému plánování vydávání knižních titulů a snahy o zamezení jeho případné ztrátovosti!

Nyní se ovšem dostávám od pochvalných slov k částem, které mají rozličné nedostatky. Obzvláště na kapitole Typografické minimum (str. 67) si hnidopich může smlsnout dle libosti. Přestože je valná část kapitoly včetně reprodukované grafiky nekriticky převzata z Beranova Typografického manuálu, podařilo se autorovi ve snaze o zjednodušení zanést několik zbytečných a zmatečných údajů. Už na straně 67 nazval kapitolu 4.2.1 Základní tvary písma — verzálky, minusky, kapitálky, kurziva. Nevím, kde pan Pistorius došel k termínu základní tvary, nicméně míchá dosti nešetrně a nejasně dohromady základní řez, obsahující malou a velkou abecedu, s řezy vyznačovacími. V následujícím odstavci se pak musíme — chtě nechtě — prokousat nepřesným slovním balastem typu „vedle těchto dvou obrazů většina písem nabízí ještě další možnosti“. Přestože autor nedoporučuje používat nepravé (malé) kapitálky, vzniknuvší zmenšením verzálek v sázecím programu, hnedle v dalším odstavci jsou bez rozpaků použity. Stejně tak polotučné písmo, o němž je v kapitole řeč, Times New Roman neobsahuje, a tak je příklad vysázen tučně. Není také tak docela pravdivé tvrzení, že „dnes se v počítačové sazbě stále častěji prosazuje metrická soustava“, protože metrických jednotek používáme jen pro specifické úkoly — rozměry stránek, šíře sazby apod. Písmo definujeme zásadně v bodech!

Podobných drobností je na následujících stránkách požehnaně, svévolně je interpretována písmová osnova, která je zbytečně matoucí. Lehce k smíchu mi přišel průzkum frekventovanosti jednotlivých písem (převzatý z Blažkovy a Kočičkovy Praktické typografie) provedený časopisy Stern a Spiegel v letech 1992—1994, který kromě toho, že je u Pistoria interpretován velmi nepřesně (jednalo se o užití písem v inzerci, nikoliv „výskyt v časopisech“), je také z dnešního pohledu přinejmenším neaktuální; od té doby se situace kvůli razantnímu nástupu počítačové sazby značně změnila.

Ale dosti typografie a sazebních přehmatů, zastavme se ještě na chvíli u kapitoly Tisk (str. 52—55), ze které cituji:

Rozeznáváme tzv. tisk na plocho, při němž tiskařský stroj s plochými tiskovými formami tiskne na jednotlivé archy papíru, a tisk rotační s válcovými tiskovými formami, při němž je papír do rotačky dodáván ve formě rolí.

Ve své dosavadní praxi jsem ještě nikdy neslyšel termín „tisk na plocho“, kterým zde autor označuje klasický archový tisk. Hrubým omylem je tvrzení, že tiskařský stroj má ploché tiskové formy. Forma — kovolist — sice ve své podstatě plochá je, ale zároveň je upnuta na formový válec, což je ostatně pro jakýkoliv ofsetový tisk charakteristické. Komické mi připadá, že na téže stránce je vyobrazen nákres tiskových válců ofsetového stroje, z něhož je princip velmi dobře patrný. (Existovaly sice nátiskové stroje, kde skutečně byla formová deska vodorovná, nikdy se ale nepoužívaly pro realizaci celého tiskového nákladu. Jestli tento princip přetrval dodnes, to netuším.) Možná se autorovi do úvah plete tisk z plochy coby reprodukční metoda…

Přestože na straně 54 tvrdí, že při technologii CTP odpadá výroba filmů, v dalším odstavci už si odporuje, když píše, že „tiskárna musí jako předlohy pro každou barevnou stránku dostat filmy s jednotlivými barevnými výtažky“. Dnes už se s klasickými filmy setkáváme opravdu jen výjimečně.

A závěrečná citace, tentokrát ze strany 169 — kapitola Počítače v nakladatelství:

Zlom a grafická úprava ilustrací. Pro tuto činnost existuje řada lámacích programů, jejichž užití ovšem vyžaduje zkušené profesionály. Tato oblast je, zejména při přípravě barevných publikací, doménou počítače Apple. Typografická studia bývají vybavena touto technikou, na rozdíl od nakladatelství, kde dominují počítače typu PC.

Zajímalo by mě osobně, z jakého důvodu by měl být v dnešní době pro sazbu a zlom (barevných) publikací vhodnější Mac než PC. S tou dominancí to tak horké určitě nebude; časy se mění a „mekařů“ dávno ubylo a krčí se kdesi v koutě.

Byl bych opravdu nerad, kdyby z předcházejících odstavců vyplynulo, že je Pistoriova kniha špatná. Na jednu stranu je sice na škodu, že zmíněné kapitoly nekonzultoval autor s odborníky, aby předešel zbytečným nesrovnalostem, ale i tak je příručka výborným, a hlavně praktickým informačním zdrojem pro široký okruh potencionálních zájemců, její koupě nelituji.

20 komentářů k článku „Jak se dělá kniha“

  1. David Březina tvrdí:

    > dávno ubylo a krčí se kdesi v koutě

    Kuš babo!

    Autor zřejmě mluví o devadesátých letech, kdy platilo, že pro „lámání“ se většinou používají Macy. Neříká, že by byly vhodnější, přestože jsou jednoznačně lepší (!). Mekařů neubývá, právě naopak.

  2. Martin Pecina tvrdí:

    Rozvíjet diskusi Mac/PC určitě nechci, už jsem jich pár četl. Ano, v půlce 90. let to platilo. Konec. :)

  3. Pavel Kozárek tvrdí:

    Jak je to se slovy potencionální × potenciální? Viz poslední odstavec. Přijde mi, že to každý užívá jak se mu zachce. Já bych v tomto případě volil druhou možnost. Nebo je možné tyto dva výrazy libovolně zaměnit?

    A ty Macy… asi by chtělo názor konzultovat s odborníky. ;-)

  4. Martin Pecina tvrdí:

    → Pavle, k potencionální vs. potenciální — máš vlastně pravdu, ale slovo potencionální je také přípustné. U mě věc zvyku.

    Cituji z Poradny Ústavu pro jazyk český:

    > Chceme-li vyjádřit, že je něco možné, uskutečnitelné, eventuální, můžeme jako synonymum užít i přídavné jméno potenciální: předkládáme klientovi své potenciální požadavky; vyčerpání všech potenciálních možností vědy; zkrášlila okolí pro potenciální kupce. SSJČ i ASCS nabízejí ještě i řidší podobu potencionální: skuteční i potencionální obchodní partneři, ale ta se v praxi – zvláště v psaných projevech – uplatňuje poměrně zřídka.

    > Přídavná jména na -onální jsou – v češtině stejně tak jako v západních jazycích (-onal/-onell apod.) – namístě tehdy, je-li východiskem latinské substantivum na -o, 2. p. -onis (professio: profesionální, regio: regionální, ratio: racionální, emotio: emocionální, institutio: institucionální, proportio: proporcionální, dimensio: multidimenzionální). Je-li však východiskem latinské substantivum na -ntia, jsou adjektiva zakončena na -iální (differentia: diferenciální, existentia: existenciální, potentia: potenciální).

  5. Pavel Kozárek tvrdí:

    Ahá. Takže pokud to správně chápu, tak správně je pouze potenciální. Ale potencionální je natolik zaběhlé, že už se to nepovažuje za chybu. Díky.

  6. Martin Pecina tvrdí:

    > SSJČ i ASCS nabízejí ještě i řidší podobu potencionální: skuteční i potencionální obchodní partneři, ale ta se v praxi – zvláště v psaných projevech – uplatňuje poměrně zřídka.

    Nikoliv; správné jsou obě varianty, ačkoliv potenciální má větší jazykovou logiku. SSJČ je Spisovný slovník jazyka českého, ASCS je Akademický slovník cizích slov.

  7. Pavel Kozárek tvrdí:

    Tak teď je to jasné. Já zůstanu u potenciální. :-)

  8. David Březina tvrdí:

    Jó jó to je stejné jako s počítači. PC je přípustné, ale Mac funguje líp. :)

  9. Martin Pecina tvrdí:

    Já to věděl, že do článku nemám o Zmeku napsat ani čárku. :))

  10. powermac tvrdí:

    Někdo mě volal?

  11. tomaz tvrdí:

    Po přečtení mám spíše pocit že vhodnější závěr by byl „Tak této knize se obloukem vyhněte“. Působí to jako přetisk někdy z roku 1994. Ani bych se nedivil kdyby tam jako příklad „lámacích programů pro odborníky“ byla sejmuta obrazovka s Quarkem 3.1 :)

    A k mackum – doufal jsem že tu padnou nějaké pádné argumenty pro jejich obranu, jako například „má jen jedno talčítko na myši, takže se to neplete“ nebo „pro grafiku se používají odnepaměti“ :)

  12. Martin Pecina tvrdí:

    → Tomazi, vzhledem k tomu, že není kniha určena primárně pro odbornou (typo)grafickou veřejnost, jsem k nedostatkům tohoto typu poměrně tolerantní. Tyto kapitoly mi prostě nepřipadají dobře vyřešeny ani koncepčně. Člověk znalý se zasměje (nebo naštve), laik tomu stejně pořádně rozumět nebude. Ale ostatní části knihy (cca 70 %) mi to vynahrazují a přečetl jsem si je s chutí, takže kladné znaménko u mě převažuje. Ovšem nepopírám, že jiný čtenář třeba pozbude důvěry ke zbylému textu.

    Myš s jedním tlačítkem je určena pro všechny odborníky na grafiku, sekretářky nevyjímaje. :)

  13. powermac tvrdí:

    Někdy mě zaráží, že knihy podobného charakteru neprojdou korekturou kolegů blízkých v oboru. Jak jistě vyšlo najevo z článků a příspěvků, kniha obsahuje jiných kvalit a k předtiskové úprave se toho dá dnes sehnat tuny. Neznám autorův vztah k prepressu, ale není přeci nic zvláštního, když dnes vede někdo grafické studio, aniž by čuchnul ke grafice. Holt, někdy se to nevyplácí.

  14. Pastelka tvrdí:

    Zcela výjimečně souhlasím s Tomazem (teď nevím, zda ten nick není nesklonný, pak bych souhlasil s Tomaz). Než připustit knihu, která je přinejmenším matoucí, a omlouvat ji za nepřesnosti tím, že cílovému publiku to až tak vadit nebude … inu, to ji raději překročit. Nehledě na projekci takových nepřesností mezi laickou veřejnost, která je pak začne rozšiřovat. Živě mám v paměti zákazníka, který chtěl neustále tisk své brožurky o 26 stranách a neuvěřitelně hutném nákladu 200 kusů na „rotačce“. Postupně jsme se pak ve vzájemném pochopení dostali do stavu, že „všechny velké tiskárny jsou ‚rotačky‘, protože to ‚tam‘ rotuje“. Nicméně, celé to bylo zapříčiněno jevem „já to někde četl“.

    Ale zpět ke knize. Skutečnost je ještě temnější faktem, že se A. jedná o vydání druhé a B. cílová skupina (to je však jen má domněnka) nebudou právě ti laici, kterým by výše zmíněné „drobnosti“ nemusely vadit.

    Typomile, zatím jsem to neudělal, ale již je načase vyslovit nahlas myšlenku „děkuji za povedený článek“. :-)

  15. tomaz tvrdí:

    Tomaz se skloňuje s „s“. Viz pravidla :)

    Kvůli takovým „drobným“ nepřesnostem už vzniklo v historii několik válek. Martine, doporučením této knihy máš něco hrozné na svědomí.

    „Myš s jedním tlačítkem je určena pro všechny odborníky na grafiku, sekretářky nevyjímaje“ – on je grafik v mnoha firmách vlastně jen sekretářka obchodníka :))

  16. Martin Pecina tvrdí:

    Jejda, to jsem si tentokrát asi nasral do bot. Napřed knihu pomluvím a pak dělám jakoby nic. Dobře, je tam spousta chyb, které se musí ve třetím vydání opravit, konec shovívavosti.

    P.S.: Mnohdy je grafikem sám obchodník nebo pan ředitel. Je to takový kádr, že se bez něj ve firmě nic neobejde.

  17. Pastelka tvrdí:

    Je to smutné, ale je to tak. Nejúděsnější však je, když cca třicet minut ladím kompozici aby pak přišla paní ředitelka se slovy „dobrý, to nech, ale uděláme ještě jednu variantu“ a pak asi hodinu dělám podle pokynů to samé co před příchodem kádru. :(

  18. catt tvrdí:

    druhé vydání po ruce nemám, ale mám takový pocit, že v něm autor opravil právě chybu v ekonomické části, kdy mu získ nějak exponenciálně rostl :)

    vzhledem k tomu, že autor požádal o použití některých ilustrací z PraTypo, čekal jsem od knihy víc (navíc jsem mu ty ilustrace mohl dát v epsu a nemusel je skenovat :), zejména po typografické stránce. nu což.

  19. Martin Pecina tvrdí:

    → Catt:

    > ale mám takový pocit, že v něm autor opravil právě chybu v ekonomické části, kdy mu získ nějak exponenciálně rostl :)

    Tak pečlivě jsem ekonomiku titulu zase nezkoumal, takže nevím. :)

    Po stránce typografické jsem od knihy moc nečekal, od toho je tady jiná literatura, lepší.

  20. morganusvitus tvrdí:

    The site looks great ! Thanks for all your help ( past, present and future !)

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu