Typofilos

Grafickou úpravu novin považuji za jednu z vrcholových disciplín v oblasti typografie a grafického designu vůbec. Klade totiž před svého tvůrce obrovské překážky, které jen málokdo zdolá se ctí a hlavou vztyčenou, jak se můžeme dennodenně přesvědčit, nahlédneme-li za výlohy novinových stánků.

Hlavní potíže způsobují designérovi především obrovské množství textu na každé stránce, nesourodé typy informací, jež je třeba upravovat (články, glosy, tabulky, reklama), nekvalitní recyklovaný papír a s ním související snížená kvalita barevných reprodukcí, a v neposlední řadě též problém ten, jak vytvořit optimální mřížku stránky, do níž lze co nejrychleji a nejpohodlněji vkládat texty různorodého rozsahu, aby byl dodržen stránkový rejstřík a zároveň neutrpěl jemnocit pozorného čtenáře. Jakkoliv dobře navržený design pak také vyžaduje následně přesné dodržování, jakož i souhru dalších pracovníků, zejména pozornost a pečlivost sazeče, jenž s designem dále pracuje. Jedná se proto o vysoce odbornou práci, která si žádá skutečného profesionály, aby byly všechny vyjmenované nároky beze zbytku splněny.

The Guardian

Obecně vzato se úroveň novinové úpravy postupně zlepšuje, a to také díky dostupné odborné literatuře a zvyšující se kvalitě tisku a používaných materiálů. Mezi nejlépe upravené noviny patří britský The Guardian s nákladem blížícím se čtyřem stům tisíc výtisků denně, ostatně v roce 2006 obdržel — společně s polským deníkem Rzeczpospolita — cenu za nejlépe upravené noviny, již uděluje Society for News Design. A jelikož se mi zrovna jeden výtisk Guardianu povaluje na stole, je to vhodná příležitost podívat se na něj trochu detailněji. Zvláštní pozornost si totiž zasluhuje už jen proto, že jej charakterizuje vskutku vynikající práce s typografií. Pro účel krátkého rozboru použiji weekend edition, která se od obyčejného vydání liší předně rozsahem, dále několika nepodstatnými detaily.

Kdo to má na svědomí

Autory současného vzhledu, představeného v roce 2005, jsou dva mladí a velmi nadějní designéři Christian Schwarz a Mark Porter, kteří exkluzivně pro periodikum navrhli antikvu Guardian Egyptian Text, titulkovou variantu Guardian Egyptian, dvě verze grotesku nazvané Guardian Sans a Guardian Text Sans, a také jeho speciální zúženou verzi určenou pro sportovní rubriky a v ní obsažené tabulkové údaje. Všech pět zmíněných písmových rodin má společné charakteristiky typické pro moderní novinové písmo, kterými je celkově spíše užší obraz, značně zvětšená střední výška a s ní související krátké horní a dolní dotahy. Titulkové varianty jsou nakresleny v široké škále řezů, která umožňuje vytvářet na ploše stránky efektní (ale funkční!) kontrasty za použití prostých typografických prostředků — dramatické střídání velmi tenkého „light“ a tučného „black“ řezu představuje hlavní poznávací znamení deníku. Titulní stránky příloh jsou typické snahou o prosvětlenou písmovou kompozici s dominantní fotografií nebo ilustrací. Koneckonců záměr vytvořit layout s dostatkem bílého místa, které umocňuje účin grafiky a napomáhá oddělit od sebe vizuálně jednotlivé rubriky, je na první pohled evidentní. Když jsem hovořil o „současném vzhledu“, je třeba také podotknout, že úprava se postupně mírně proměňuje, od svého zveřejnění doznala mírných změn.

Sazba

Stránky jsou rozděleny na pět konstantních sloupců, celá řada článků je uvozena krásnou tenkou, či naopak velmi tučnou iniciálou vysokou celých osm řádků. Sazba je vcelku pečlivá, prostá řek, přemíry vyznačování a z velké části také parchantů (občas se nějaký najde). Ačkoliv se v textu používají důsledně minuskové číslice, v záhlaví stránek, titulcích a perexech se střídají nahodile číslice minuskové i verzálkové, což trochu zamrzí. Sazečských chyb se při podrobnějším zkoumání najde více, scházejí například pomlčky v případech, kdy se v textu vyskytuje „od—do“. Osobně mi nevyhovuje úprava titulků, které jsou „nalepeny“ na předcházející obrázek nebo horizontální linku, což trochu postrádá logiku — právě tam bych volil mezeru spíše větší. Ale vzhledem k tomu, že tento systém je dodržován v celém periodiku, nedělá mi větší problém jej akceptovat jako jeden ze stylotvorných prvků.
The Guardian je zřejmě bohatý deník. Může si dovolit velice dobré fotografy a ilustrátory, kteří podtrhují vysoce kvalitní úpravu svým dílem. Prakticky se dá říci, že nekvalitní reprodukce se na stránky nedostane.

Ve srovnání s širokou světovou konkurencí vychází Guardian skutečně víc než dobře. Nepřináší sice mnoho neotřelých nápadů, ale dotahuje léty vše odzkoušené prakticky k dokonalosti. Jeho vzhled je seriózní, autoři se vyvarovali experimentování s textovým blokem, netříští tak pečlivě promyšlený typografický systém dalšími grafickými elementy. Provedl jsem také letmé srovnání s českou „konkurencí“ z níž vyšly české deníky — počínaje nejprodávanějším a konče tím bývalým rudým (přestože v nich dochází pomaličku k určitým změnám k lepšímu) — naprosto tragicky. Porovnejte raději sami. Nuda, šeď, zmatek a chyby, to jsou bohužel ještě stále slova, která charakterizují české noviny nejlépe. Ani před časem redesignované Lidovky za mnoho nestojí.

Užitečné odkazy

• Digitální vydání Guardianu
• Newsdesigner blog