A k Biľakovi: On v té recenzi brečí, jak není žádná kniha, kterou by svým studentům doporučil. Tak mě jen napadá, jestli si ji náhodou nechce napsat sám… Ale asi si je vědom, že to není taková sranda.

Všechno bych na cit a zkušenosti nesváděl. Nemluvím jenom o výtvarném názoru, např. proporce celé abecedy: že M je širší než N, A stejně jako V, …, I nejužší (to všichni víme) a teď všechno dohromady (to už padáme na zadek, teda aspoň já to dělám pořád špatně :-), nebo: když udělám nějákou drobnost s napojením diagonál verzálky A, kde to musím všude zopakovat. To není žádná sranda tohle popsat.

Dobrá je knížka Letters of Credit od Waltera Tracyho. Asi nejlepší úvod do písma, jaký jsem četl.

Osobně se domnívám, že ta “specifikace designu”, kterou zmiňuješ, vyvěrá z nějaké zkušenosti a na základě vlastního záměru a výtvarného názoru. Rady se asi hodí, ale naučit z knížky se to pravděpodobně nedá, to je věc citu, zkušenosti a hledání.

Když písmař navrhuje písmo, navrhuje spíš specifikaci designu – to, jak se bude daná část písmene chovat/tvářit ve vztahu k ostatním částem. Knížka popisuje konkrétní detaily a řešení jednotlivých písmen, ale nedává návod, jak vybudovat zásadní vztahy v rámci celé znakové sady. Jak se bude chovat písmo, když jím bude vysázený text? Jak se projeví vlastnosti jednotlivých písmen? Nemluvím ani o designu pro specifická média (obrazovka, noviny, knihy, …). Biľak také dobře upozorňuje, že v celé knize není nikde celá znaková sada písma.

Neříkám, ale že by knížka byla k ničemu. Je moc pěkná, ale není tak docela o navrhování písma. Uvítal bych více obecnějších rad, ale možná si ji pořídím.

kniha sa dá kúpiť aj niekde v čechách, alebo ostáva sa spoľahnúť na Amazon.

vďaka

> ateliér na VŠUP se jmenuje Tvorba písma a typografie

To je myslím všeříkající.

Jan Rambousek: Slovník a receptář malíře, grafika (SNKLHU, 1945)
Typograf: Znamená knihtiskaře, v užším slova smyslu sazeče. Také se tak jmenuje linkový sázecí stroj…

collectionscanada.ca: Člověk znalý problematiky navrhování písma, rytí raznic, odlévání písem a procesu tisku; ten, kdo navrhuje materiály tištěné z pohyblivých liter.

wordnet.princeton.edu: Sazeč.

en.wikipedia.org: Typograf se zabývá typografií (umění správného výběru a uspořádání písem, jejich velikosti, délky řádků, řádkového prokladu, mezipísmenných a mezislovních mezer pro sázecí aplikace).

Teď trochu mojí (dez)interpretace: Dříve, tím myslím doby kovové sazby, bylo obvyklé nazývat slovem typografie knihtisk jako (poly)grafickou techniku a typografem sazeče, což ostatně tvrdí také pan Rambousek. Postupně, jak se technologie měnila, došlo k přenesení významu také do oblasti navrhování tiskovin, protože sazeč mnohdy také navrhoval množství různých tiskovin — bylo to totiž rychlejší, praktičtější a levnější, než kdyby to dělal grafik, tak jak jej známe dnes. V době fotosazby a následně i digitální typografie tento význam zůstal, ba nabyl větší důležitosti, jelikož tisk z pohyblivých liter byl nadobro opuštěn a začalo se tisknout ofsetem.

V současnosti už je zvykem zjednodušovat a označovat slovem typografie také písmotvorbu (pořádají se typografické konference, jejichž cílem je zabývat se problematikou navrhování písem apod.). Menhart ve své Tvorbě typografického písma označuje návrháře písem jako písmaře. Vezmu-li v potaz — ale je to pouze má domněnka —, že typografie v dnešní době představuje také něco jako nauku o písmu, lze brát navrhování písma jako její podmnožinu, a tedy i typograf může býti návrhářem písma. Ono to podivné splývání je způsobeno také tím, že spousta typografů-úpravců tiskovin se tvorbě písma soustavně nebo krátkodobě věnovala. Já hlasuji pro určitou benevolenci. Návrhář písma nebo písmař je jistě správný; a typograf? Budiž…

Mimochodem, ateliér na VŠUP se jmenuje Tvorba písma a typografie. ;)