Kreativec a jiné zhůvěřilosti
Mám takový neodbytný pocit, že příliv vyloženě hnusných slov do češtiny je poslední dobou až nebývale silný. Touha být důležitý zadupává zdravý úsudek do země, a tak se různé patvary vyrojily jak houby po dešti. Jakmile má někdo webu v popisu své profese napsáno jsem kreativec (a že jich je), okamžitě jeho stránku zavírám. Možná vám to připadá jako povýšený postoj a podivný typ jazykového snobství, ale kromě toho, že je mi to slovo neskonale protivné, je jedním z klasických příkladů tupé zástěrky absence obsahu. Ačkoliv zní tak honosně, hned zkraje dává tušit, že navoněné hovno zůstane i nadále jen hovnem. Korunu tomu nasadil nejmenovaný ředitel reklamní agentury, který mi v hovoru mezi čtyřma očima prozradil, že jeho zaměstnanec je kreatyvysta. Díky, nechci. Ale ono těch nešvarů je samozřejmě více. Během zhruba posledního roku jsem několikrát náhodně narazil na slůvko mně doposud neznámé, ale — soudě podle četného užívání na webech „kreatyvců“ — značně populární. Freelancer. Člověk už dnes prostě nemůže být takzvaně na volné noze, musí se ověsit kočičím zlatem v podobě módních anglických slůvek, protože jedině tak se může v tvrdé konkurenci prosadit! A dnes tedy budu neústupný a zadám domácí úkol. Všichni, kdo máte na webu kreativec nebo freelancer, okamžitě to smažte!Kreatůry
Na něco se zvyknout dá, na něco asi nikdy. Už jsem se tak nějak smířil s tím, že všechno musí být dynamické, aby to v dnešní době vůbec stálo za povšimnutí, zvykl jsem si pomalu i na to, že je-li někdo tvůrčí, nezní to zmlsaným kosmopolitním uším dostatečně sexy, takže musí být aspoň kreativní. Přejímání cizích slov je sice věc přirozená a nutná, ale občas ty snahy vytvářet z nich nová slova vyznívají naprosto směšně, a proto slovo kreativec považuji za jednoho z kandidátů na zmetek roku. Připadá mi to asi tak chytře vymyšlené, jako bych od adjektiva gravidní utvořil gravidec, nebo od slova fiktivní tvořil fiktivec. Frílánceři
