Typofilos

Mimo hlavní proud akademického umění existuje určitá část populace, jež se věnuje výtvarné tvorbě specifickým způsobem. Jsou to vesměs lidé naprosto nezkažení oficiálním formalismem, amatéři, diletanti a duševně nemocní, pro něž proces tvorby znamená unik do reality vytvořené podle vlastních zákonitostí, zhmotnění imaginace a nejtajnějších tužeb.

Procházel jsem nedávno kolem jedné z budov Fakulty výtvarných umění při brněnském VUT a zažil příjemné překvapení. Oprýskané zdi staré školní budovy začaly promlouvat k okolí, a to prostřednictvím několika komixových bublin.

Bývají určitá období v historii každého státu, kdy se narodí celá generace výjimečných lidí, nebo je společnost ve zvláštním rozpoložení umožňujícím vznik trvalých uměleckých hodnot. Jedním z těchto období byla šedesátá léta minulého století a začátek let sedmdesátých, doba, v níž ještě byl patrný tep české nové vlny, jež něco ze své silné nadprůměrnosti a magičnosti přenesla i do tvorby filmových plakátů. Protože právě v té zvláštní situaci, která volnému umění mnoho nepřála, dostalo české výtvarné umění silný impuls stimulující výtvarníky k horečnaté práci na užitém umění.