Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Květen 2006

Předvolební téma

30. 5. 2006 | 34 komentářů

Co si budeme nalhávat … vizuální dojem z kampaně a image strany je jen jedním ze souhrnu aspektů, které bereme na zřetel, když se rozhodujeme, komu dáme svůj hlas. Pro mnohé občany je však mnohem důležitější, co nám politici skrze svou kampaň sdělují, jaké převratné myšlenky mezi nás vypouštějí, aby nikoho nenechali na pochybách, že právě oni znají a mají jediný lék na všechny neduhy a pubertální nemoci mladé České republiky.

ČSSD

ČSSD
Nic naplat. Tempo letošních voleb udává Sociální demokracie. O klasické optimistické obličeje shlížející na nás z billboardů ani tak nejde, ale ostrá kampaň ODS mínus zahýbala stojatými vodami plnými předvolebních slibů a rozdělila společnost do dvou početných skupin. Jedni se vyděsili té proradné ODS, která hodlá český lid ožebračit na školném, zdravotnictví, nájemném atd., zatímco lidé z druhé strany barikády jsou otrávení či dokonce zhnusení podlými praktikami odporujícími morálním zásadám čestného soupeření, jaké před desítkami let vymezil praotec všech čestných lidí — Jaroslav Foglar.

A protože já jsem od Foglara přečetl skoro vše, co bylo knižně vydáno, nemohu najednou popřít své dospívání, a tedy se hrdě řadím mezi odpůrce amorálního jednání Sociální demokracie. Nemám rád ukazování prstem, žalování, zakrývání vlastních nedostatků poukazováním na ostatní, obzvláště když se nemůže okamžitě bránit. A přesně toto vše celý humbuk kolem ODS mínus dělá. Ať už je třeba pravda, že ODS zavede školné, zruší „bezplatné“ zdravotnictví atd., nelze tyto věci vytrhnout z kontextu širšího ekonomického záměru, který může (a také musí) přinášet nějaké úlevy a výhody, o nichž už se ale samozřejmě z negativní kampaně nedozvíme. Toto není obhajoba Občanské demokratické strany, to je obhajoba slušnosti a zdravého rozumu.

Mám-li však do svého mudrování vnést i trochu objektivního hlediska, vzít věc s nadhledem, je asi pravda, že tento typ ukřičené kampaně asi do jisté míry funguje. Lidi bez názoru, lidi bojácné a ty, kteří nechtějí nebo neumí pracovat, určitě pomůže přesvědčit, že zlá cizácká strana jim sebere jistoty a služby zdarma.

Jinak oficiální část prezentace strany pod heslem Jistoty a prosperita nestojí za řeč, tohle triviální heslo si může dát na plakát opravdu každý. Nejvíce mě rozesmál text na jednom z  billboardů, kde stálo: Budeme pracovat pro vás. Bod navíc, díky.

Verdikt: ***

Tahle antikampaň zřejmě funguje. Radost z toho ale nemám.

ODS

ODS
ODS v rovině billboardů nepřináší tematicky zhola nic nového. Mnohokrát viděné variace na tváře dobře naladěných politiků nebo „osobností“ kultury nebo sportu mi připadají nudné, nezajímavé a ubohé. Rovněž heslo Společně je pitomé až hrůza. Jestli fakt, že budeme s ODS vyrábět cosi společně, tento imaginární blábol, je to hlavní, co mi strana může nabídnout, pak pěkně děkuji, ale nechci.

Prostřednictvím plakátů nám Občanská demokratická strana vtlouká do hlavy své ODS plus, které přinese zdravotním sestrám, hasičům, důchodcům, rodinám a nevím komu ještě (patrně všem) daňové výhody. Pokud vás zajímá, kolik vám to mávnutím kouzelného proutku v rukou ODS hodí, zkuste Daňovou kalkulačku.

Největší problém celého tohoto (jistě hezkého) záměru je ale věc, která se obvykle nazývá klamavá reklama. Schválně se podívejte na plakáty a řekněte mi, co z nich na první pohled vyčtete. Já bych řekl, že z nich jednoznačně vyplývá, že zdravotní sestra bude mít díky ODS měsíční plat 21 400 Kč, což není ani zdaleka pravda, protože ve skutečnosti tato částka představuje pouze hypotetickou roční daňovou úlevu při jejím průměrném platu 15 000 Korun českých. Což se dozvíte až z toho nejtitěrnějšího textu, který na se na celém plakátu nachází. Pokud k němu nepřijdete na vzdálenost cca jednoho metru, nikdy ho nepřečtete, obzvláště ne důchodci v jedoucí tramvaji. Podle mě je to jasný záměr, ODS evidentně chce, abychom si my hloupější pokud možno mysleli, že se jedná o skutečný plat (na dvacetiletou zdravotní sestru asi velmi slušný).

Fuj.

Verdikt: **

Povedené vizuálně, obsahově až zoufale prázdné. „Mirek s kulama“ nám přináší bezpohlavní kampaň.

KSČM

KSČM
Jak už jsem naznačoval v předchozích článcích, líbí se mi přístup KSČM. Nemyslím si, že nemají na billboardech hlavy představitelů strany jen proto, že by se jim zdál Míla Ransdorf ošklivější než Jirka Paroubek, ale spíše se snaží využít reklamní plochy nějak smysluplně, nabízet jejich prostřednictvím svůj volební program, který je reprezentovaný motivem Máme řešení. Ten už mi nepřipadá tak prázdný, protože se vždycky váže k tématu použité fotografie, je to bytová výstavba, bezplatné studium, pomoc rodinám s dětmi nebo další věci ze sociální oblasti.

Jinak se mi ale zdá, že trochu selhává provedení, ti Komunisté jsou (možná naštěstí) málo vidět a celá kampaň se mi zdá bez chuti a zápachu, málo zapamatovatelná, nic moc ve voliči nezanechává, jen šeď a nezájem.

Verdikt: **

Námět se mi líbí, rozhodně představuje vítané osvěžení, škoda je ne zcela vydařeného zpracování.

KDU-ČSL

KDU-ČSL
Křesťanští demokraté pomáhají mladým rodinám, chtějí budoucnost pro venkov, šanci pro svou generaci, prosperitu bez korupce, čili všechny věci, které neurazí a najdou si své voliče. Celá ta neslaná nemastná sebe-propagace se k nim vlastně docela dobře hodí, protože strana, jež sází na křesťanské hodnoty, si nemůže dovolit výbušné, provokativní zpracování, nepochodila by totiž u věrných voličů, kteří nemají pro nějaké velké excesy pochopení. Oceňuji kultivovanost a slušnost, to se v politice málo vidí.

Verdikt: **

Klidná síla.

Strana Zelených

Strana zelených
Těšil jsem se, že Zelení přinesou nějaké nové a svěží nápady a nová politická témata, že ostatní strany zezelenají závistí, ale soudě podle jejich kampaně chybí právě ty nápady nebo odvaha bojovat a přesvědčovat. Je čas volit Zelené, hřímají zelené mozky a burcují nás tak k volbám. Kvalita života!

A to je prosím vše? Pozitivní je pro mě snad to, že namísto tučných vypapaných tvářiček lidí takzvaně od válu se na nás usmívají vesměs mladí a upravení lidé, již jsou patrně živým důkazem prosazovaného kvalitního života. Volte Zelené, budete mladí, krásní a se zuby jako perličkami.

Verdikt: *

Chybí nápady, chybí přesvědčivé téma, chybí myšlenka.

Unie svobody

Nová Unie svobody
Stále jsem se tomuto novodobému fenoménu vyhýbal, ale déle již nelze. Mimo soutěž uvádím zjevení, jaké se na politické scéně každý rok nevidí. Uskupení (sedmi?) statečných, které se nebálo vyměnit kravaty, kostýmky a nakrémované boty za kapuci, jointy a spreje. Dámy a pánové, přivítejte mezi námi opravdu novou Unii svobody, lidi, kteří hodlají konečně řešit problémy mladých, takže zlegalizují měkké drogy, euthanasii, pivo bude zadarmo a fotbal každej den… (Tak ne, to byl Landův Orlík, omlouvám se.)

Je mi opravdu jedno, jestli u nás existuje strana, která se na svém webu projevuje stylem uhrovitého pubertálního panice, ale připadá mi vyloženě směšné, když se tak chovají zralí lidé, kteří by měli mít v hlavě trochu více jasno a kteří až doteď představovali pravý protipól. Taková kampaň by za určitých okolností určitě mohla fungovat, ale lidé ve vedení strany by si museli přirozenou cestou získat podporu veřejnosti, resp. mladých lidí, co jezdí na skejtu, hulí trávu a chtějí čmárat po zdech infantilní výkřiky jen proto, že It’s legal to speak. Muselo by se jednat o mladé lidi, kteří něco dokázali v mimopolitických kruzích, a potřeba založení strany u nich vyvěrala z nutkání změnit podmínky pro život především svůj a svých vrstevníků, nikoliv na popud nějakého guru z mediální agentury.

Tonoucí se stébla chytá, takto na mě celá věc působí. Umím si představit skupinu několika inteligentních a uznávaných lidí z oblasti volného umění, protestní muziky nebo adrenalinového sportu, na niž se nabalí tisíce mladých, pro které bude polo-anarchistické vylepování volebních letáčků představovat ukojení touhy být vidět, dostat se do komunity samolepkářů a připadat si důležitě, zanechávat po sobě stopu ve veřejném prostoru.

Jinak je mi ale celé zpracování strašně protivné. Úvodní sprejová animace na webu, všechna ta cool anglická hesla a agresivní filaová, ze které je mi na blití… No a vrcholem webu je asi blog, doporučuji: Příroda je jen stará děvka, míní Topolánek, Kopanec do břicha rudým bagančetem, Co budou číst komofeministky?, Fetky postřílet! Ústavu zrušit!, Paroubku a Bublane! Spáchejte sepuku! Mám pokračovat? :)

Verdikt:

It’s OK to be Gay.

Předvolební grafika

19. 5. 2006 | 25 komentářů

Písma užitá v předvolebních kampaních jsme probrali minule, dnes přesuneme těžiště zájmu k celkové grafické úpravě dostupných tiskovin, abychom v příštím (závěrečném) dílu kritického volebního okénka zhodnotili myšlenkový obsah a celkové zpracování kampaní pěti papírově nejsilnějších stran.

ČSSD

Kampaň ČSSD

Nakousl jsem už, že Česká strana sociálně demokratická vytáhla do boje s agresivní oranžovou barvou útočící na nás na každém kroku. Oproti dřívějšku je to razantní změna, reklamní agentura jistě doporučila výraznou barevnost, aby byla strana co nejvíce vidět, také počet zaplacených reklamních ploch se mi subjektivně zdá značný. Oranžová ale nemá oporu v žádném dalším typickém grafickém prvku strany (logo je červeno-zeleno-modré), takže její užití na mě nepůsobí příliš opodstatněně. Je to opravdu asi jen věc efektu a jednorázového účelu, ale bohužel pro ČSSD s sebou přináší některé zbytečné negativní jevy. Nejvíce se nevhodně vybraná barva projevuje v prezentaci kandidátů, kde přehlušuje pleťovou barvu, takže někteří politici (Sobotka) vypadají takzvaně „vyblitě“.

Když řeknu, že grafická úprava je ubohá, bude to možná slabé slovo. Ze všech tiskovin, které jsem viděl, je asi nejhůře zpracovaný volební program. Existují dvě verze, velká (pdf) a zkrácená ale každá verze je zhotovena v jiném duchu. Velkým volebním programem nás provázejí zastaralé fotografie z fotobanky, můžeme se tedy při čtení těšit z originálních motivů typu kompas, vysmátá rodina, schůze manažerů, kapka dopadající na vodní hladinu (opravdu) nebo vrchol tvůrčího ducha — fotomontáž kombinující hodiny, graf a nějaké tabulkové údaje.

Snaha o vytvoření grafického stylu vrcholí ve zkráceném volebním programu s plnými oranžovými stránkami, do kruhů vsazenými fotografickými reprodukcemi, negativním písmem, které obrázky obtéká, a opravdu úděsnou sazbou. Každou problematiku probíranou v programu pak symbolizuje jakási archaická barevná ikona zpracovaná bez špetky nápadu nebo výtvarného umu.

Logo strany je kapitolou samou o sobě, proto se v něm nebudu nijak dlouze vrtat. Snad jen podotknu, že žádný racionálně smýšlející člověk by nedal tak titěrné modré písmo kolem květu růže, protože v drtivé většině případů možných užití je zhola nečitelné.

Verdikt: *

Ač se snažím najít něco pozitivního, nedaří se. Výběr fotografií, úprava, vybraná písma a sazba… všechno špatně.

ODS

Kampaň ODS

I když nechci nijak nadržovat ODS, musím nestranně uznat, že grafika její venkovní kampaně je výtečná. Vybrané písmo jsem chválil v minulém článku, barvy spolu dobře ladí a jsou výrazné. Billboardy jsou čistě zpracované, ksichty dobře vyfocené a obsahují pouze podstatné informace odstupňované podle důležitosti. Nejvíce mi vadí dopravní/směrová šipka, která se zbytkem vůbec neharmonuje, má komplikovanou a výtvarně nedokonalou, nedotaženou kresbu, působí rušivě. Plakáty ODS plus, ač obsahují více informací, jsou příjemně navržené a zejména přehledné.

Asi nepochopím, proč kromě titulní stránky používá ODS ve volebním programu najednou písmo Gill Sans. Dokonce ani slogan kampaně na vnitřních stranách už najednou není vysázený „kampaňovým“ písmem John Sans. Když už bych chtěl vybrat nějaké doplňkové písmo pro obyčejné texty, určitě bych volil nějaký neutrální font, který by se nesnažil konkurovat ambicióznímu Štormovu. Informací je na stránce hodně, řádkový proklad je těsný a sazební obrazec je roztažený hodně blízko k okrajům stránek, což čitelnosti také nepřidá; grafy působí velmi amatérsky. Ale ostatní prvky už se snaží držet venkovní grafiky, a tak vyznění celku není úplně zlé.

Logo ODS nenadchne a vlastně ani neurazí, je už ostatně staršího data. Díky své jednoduchosti a zapamatovatelnosti je do jisté míry nadčasové, kombinace loga s novou grafikou se také celkem vydařila.

Verdikt: ****

Grafika venkovní kampaně skoro na výbornou, podráží jí ale nohy nedotažené tiskoviny. Nadprůměrné hodnocení budiž cenou sympatie za povedené plakáty, i tak jsou výhrady nemalé.

KSČM

Kampaň KSČM

Komunisté mě zaujali v tom, že namísto usměvavých hlav šli cestou sociálních témat, že upřednostňují volební program před image představitelů strany. Důchodci, studenti, rodiny s dětmi, bytová situace atd. Škoda pro ně, že nevěnovali větší péči výběru kvalitních fotografií, protože některé jsou špatně naaranžované nebo rozmazané („nemáme na byt“, „platit za zdraví?“). A přitom by stačilo najmout lepšího fotografa. Jen některé obrázky jsou povedené („zdraví není zboží“ v plakátové verzi), což zamrzí. Obecně vyznívají fotografické reprodukce o mnoho lépe na plakátech než na širokých billboardech. Dokonce mé výtky k fádní úpravě ztrácejí v kontextu plakátů trochu na významu, protože tam na mě působí minimálně o stupeň lépe. Jen lituji grafika, který musel pracovat na (pokud možno současné) reklamní kampani s tím nemoderním, zpátečnickým, nefunkčním a amatérským „logem“ strany.

Ale proč jsou některé fotografie černobílé a jiné barevné, to je ve hvězdách…

Úpravu volebního programu nelze hodnotit, má ji na svědomí možná nějaký stranický náměstek. Dokument ve Wordu je vysázený Arialem. Hm.

Verdikt: **

Mít k dispozici dobrého fotografa, zasloužila by si KSČM lepší hodnocení. Takto je grafika stále podprůměrná.

KDU-ČSL

Kampaň KDU-ČSL

Co s nimi? Celá propagace strany je až moc umírněná a bez nápadu. Ty portréty v rukou spokojených voličů sice znamenají nějaký mírný posun, ale i tak nejsou dost přesvědčivé. Předsevzal jsem si ale hodnotit dnes pouze grafiku, proto nebudu zatím rozebírat koncepci kampaně, nýbrž pokusím se zodpovědně zhodnotit spíše formální prvky vizuálního stylu.

Na billboardech se tedy nic převratného neděje, nejvíce mne asi obtěžuje to nicneříkající logo či jak to celé nazvat. Představuji si pod ním nějakou uniformní a nevýraznou vodárenskou firmu, nic více nejsem schopen z toho kulovitého symbolu nalevo od textu KDU-ČSL vyčíst.

Volební program strany je sice vlastně docela obyčejný a nepřináší ani jediný originální prvek, ale celková úprava je decentní, sazba ucházející a přehledná (zvlášť ve srovnání s ČSSD), takže působí docela kultivovaně. Určitě už se veškerým tiskovým materiálům použitím v kampani dá říct jednotný vizuální styl.

Verdikt: ***

Abych přece jen vytvořil nějaké kvalitativní odstupňování, podaruji křesťany třemi hvězdičkami. Grafika je sice sterilní až hrůza, ale to jsou možná její tvůrci taky, čili neberme to nutně jako výtku. Občany asi takzvaně neurazí, skutečně průměr se vším všudy.

Strana zelených

Kampaň Strany zelených

Přiznám se veřejně, že jsem zastánce jednoduché a zejména účelné grafiky, proto vítám jakýkoliv povedený příklad minimalistického grafického stylu s nápadem. Jenže ten nápad mi jaksi u Zelených schází. Zmodernizované logo je sice prosté veškerého obtěžujícího balastu, ale celkově se nedá říct, že by bylo nějak nadprůměrné. Je to takový obrázek. Zelený. Kytička, srdíčka, nic víc, nic míň. Kdo by snad čekal, že se kvalita života projeví ještě jinak než zelenou barvou, bude zklamán. Billboardy jsou převážně bílé, plakáty taktéž. Jednou je logo v pozitivní verzi, podruhé negativně na barevném podkladu. K tomu usměvavá fotografie a slogan, snaha o jakýkoliv další přesah skončí dříve, než vlastně začala.

Volební program je pro svůj účel příliš uměřený a fádní, sněhobílý s černým textem, vypadá jako román na dlouhé večery. To že je ten vichr přinášející změny na zatuchlou politickou scénu? Nikoliv, možná jen skomírající letní vánek, který více než stéblem trávy nepohne.

Verdikt: **

Chtěl jsem původně hodnotit o chlup lépe, ale jak se tak na celý výsledek dívám, mám rozporuplné dojmy. Jeden úhel pohledu je věcný — uznávám, že je grafika oproštěná do cizorodých prvků a v rámci kampaně jaksi funguje. Pohled z druhé strany už ale odkrývá bezradnost a absenci nějakého výrazného motivu, billboardy jsou vyloženě přeplácané.

Rozsah ani zaměření článku mi neumožňuje probrat všechny aspekty kampaně, proto prosím o trpělivost, než se mi podaří sesmolit další text. Zatím se v diskusi věnujme (pokud možno) převážně stránce grafického designu.

Předvolební typo

16. 5. 2006 | 44 komentářů

Volby do poslanecké sněmovny se kvapem blíží. Mimo plané sliby a zbytečně živené naděje na výraznější změnu k lepšímu se na klamání důvěřivého obyvatelstva výrazně podílí také úroveň propagace jednotlivých politických stran. V prvním díle malého seriálu se podívám na zoubek na předvolební typografii, jejímž prostřednictvím hlásají politici svá ducha-prostá hesla, která mají přesvědčit nebohé občany o hlasování pro tu nebo onu stranu, případně konkrétního kandidáta.

ČSSD

Billboard ČSSD
Vládnoucí ČSSD vsadila tradičně na průměrnost, která celou stranou prostupuje, neoriginalitu zpracování a bázlivý přístup. Triviální a vše říkající, anebo ještě lépe nic neříkající, slogan kampaně — jistoty a prosperita — signalizuje impotenci buď strany samotné, nebo tvůrců kampaně. S pouťově oranžovými billboardy a velmi nevěrohodně a neprofesionálně vyretušovanými/namalovanými ksichty známých korytnatců (hlavně premiér Paroubek nemá chybu) se pojí ta nejfádnější kombinace písem, jakou si dnes lze představit. Šedivý, nevýrazný a ohraný Times s prakticky nulovou vypovídající hodnotou doplňuje v textech technicistně uměřená Helvetica, pro niž platí v podstatě tatáž charakteristika. Před padesáti lety kombinace dobrá, dnes už zavání absencí názoru, grafického citu a nebo obojího.

Verdikt: *

Typografická úprava ČSSD má zoubky prohnilé a zpola vypadané. Tato šelma nekouše. Jedna hvězdička z pěti za nulovou invenci a celkovou připosranost.

ODS

Billboard ODS
Druhá nejsilnější politická strana z hlediska zastoupení ve sněmovně a první z hlediska předvolebních preferencí šla na věc z opačného směru. V jejích propagačních materiálech je základním písmem pro slogan a stěžejní textové informace Štormův dynamický grotesk John Sans, uhrančivě krásné, výborně čitelné a originální české písmo inspirované anglickou barokní antikvou Johna Baskervilla, z níž si bere to nejlepší — zvětšenou výšku minusek, šířkovou proporci znaků a přátelskou měkkost kresby, jaká se výtečně hodí pro stranu „s lidskou tváří“ vstřícnou k voličům. Méně už pro profesorskou vypočítavou stranu s několika suchary v čele. Ale k celkovému ladění překvapivě „sociální“ kampaně je vybrána opravdu dobře a v tomhle ohledu prakticky není co vytknout.

Obliba písma John Sans v poslední době je značná. Když jsem je uviděl v logu ČR, srdce mi zaplesalo radostí, že máme konečně logotyp s neokoukaným českým písmem podmanivého charakteru. Tvrdím, že se s ním budeme setkávat v budoucnu stále více, jako každé dobré písmo je základem dobré grafiky a „bezserifový Baskerville“ má mnoho možností uplatnění. (Překvapivě dobře fungoval třeba v titulu monografie vydané k nedávné výstavě Františka Ženíška ve Valdštejnské jízdárně.)

Verdikt: ****

Práce s písmem v případě ODS jen krůček od dokonalosti. Dostatek volného prostoru, střídání pozitivního a negativního textu… Nebýt zhola zbytečného tříštění stylové jednoty Gillovým groteskem v tiskovinách, bylo by to za plný počet. Přesto slušný výsledek a pochvala.

KSČM

Billboard KSČM
Úroveň propagace posledních mohykánů komunismu byla vždy prachbídná, proto hodnotím celkový dojem z letošní kampaně v konfrontaci s minulými spíše kladně. Dílem je vcelku dobré vyznění závislé i na lineárním bezserifovém dynamickém písmu pojmenovaném po svém tvůrci jednoduše Frutiger. Tento švýcarský typograf vytvořil do dnešních dní nespočet nadčasových písem, z těch nejznámějších jmenujme třeba Univers, Serifa, Meridien, Icone, Avenir nebo zmíněný Frutiger, který patří už třicet let mezi nejoblíbenější evropská písma vůbec. Jeho životnost a obliba myslím předčila i očekávání samotného autora. V kampani KSČM jsou použity verzálky řezu Frutiger 45 (light), jež mají o stupeň slabší sílu tahů než řez základní.

I tak ale, snad kvůli těm trochu křehkým verzálkám, na mě působí úprava staticky a nevýrazně, až se mi trochu zastesklo po úderných plakátech z padesátých a šedesátých let s tučnými křiklavými grotesky, svaly továrních dělníků a běloskvoucími úsměvy nadšených zemědělců.

Verdikt: **

Písmo dobré, čitelnost dobrá, ale zpracování nudí více než nekonečná komunistická schůze bez otevřené lahve vychlazené vodky.

KDU-ČSL

Billboard KDU-ČSL
Lidovci vsadili také na frutigerovskou klasiku, normu bez náznaku snahy o viditelnou a promyšlenou změnu, jakou už vlastně známe z monotónních monologů představitelů strany. Modrá, červená, decentní úsměv, vybledlá svatozář za hlavami kandidátů… Naklonění fotografie v rukou šťastného voliče tak představuje asi nejodvážnější prvek, jaký celá tato kampaň může nabídnout.

Verdikt: **

Ani mistr typograf nespasí prázdnotu obsahu. Nerozhodnost strany v přísném souladu se stylem propagace. Žel bohu!

Strana Zelených

Billboard Strany zelených
Černý kůň nadcházejících voleb „kde se vzal, tu se vzal“, ale už je s ním třeba počítat jako s možným členem nové vlády, tedy nezůstane ani on ušetřen prozkoumání umu tvůrce předvolební kampaně. A světe div se, Zelení se nám předvádějí v dobrém světle, stejně jako modří ptáci vybrali pro propagační materiály John Sans ze Střešovické písmolijny. O to lépe pro ně, že na rozdíl od ODS nás jedno písmo provází všemi tiskovinami i televizními spoty. V headlinech je to tučná kursiva, v textu kombinace základního a tučného stojatého řezu. Dokonce i logo strany je vysázeno ze stejného písma, takže úprava drží čistotu stylu a v kombinaci se svítivou zelenou vytváří zřejmě ty správné a pozitivní pocity, především díky tomu se odlišuje od průměru, na jaký jsme zvyklí. Jak jsem zjistil na webu Zelených, autorem kampaně a nového loga je František Štorm, písmo AbcGreen (očesaný a mírně upravený John Sans ve čtyřech řezech a formátu TrueType) je ke stažení jako freeware pro účely tvorby tiskovin strany.

Verdikt: ***

Použitá kursiva jako dominantní textový prvek sice brání spojování s vizuálním stylem ODS, ale její kresba v tučném řezu je bohužel o něco méně životná než základní stojatý řez u pravicové konkurence. Největším prohřeškem je ohyzdná mezera mezi písmeny Kv ve sloganu Kvalita života, to by se nemělo stávat. Na druhou stranu má celková jednoduchost a účelnost provedení mé sympatie, takže mírně nadprůměrné hodnocení asi nejlépe odpovídá prezentovanému výsledku.

Závěrem

Budu-li brát v potaz jen venkovní kampaň (billboardy a plakáty), z prvního předvolebního klání, čistě typografického, vyšla mi vítěžně ODS. V těsném závěsu za ní se vztyčenou hlavou Strana zelených, dýchaviční komunisté s lidovci kulhají na obě nohy a vládní ČSSD zkolabovala hned na startu.

A příště? Nechte se překvapit.

Odvážní samurajové, filosofický Stalker i mladičká Markéta Lazarová dle ctěné libosti

2. 5. 2006 | 10 komentářů

Když jsem před třemi týdny zmiňoval paradoxní situaci, kdy vydavatelem filmového umění se stává podnik zaměřený na produkci těch nejlevnějších titulů, netušil jsem, že už za několik týdnů přijde další pozitivní šok v podobě hned tří klasických filmů Akira Kurosawy. A tím ještě příval překvapení nekončí…

Akira Kurosawa - Yojimbo aka Osobní stráž

Samurajové

V průběhu cesty po krásách brněnských antikvariátů procházel jsem kolem jedné z prodejen Levné knihy, a tak jsem koutkem oka pohlédl do výlohy obchodu a nemohl svému zraku uvěřit. Tam, v lesku zapadajícího slunce, se na mě obořil Toshiro Mifune a probodl mě jednou očima, podruhé samurajským mečem a potřetí dřevěným kopím. Spěšně jsem prohlédl decentní černobílé obaly zpracované téměř v duchu nějaké luxusní zahraniční edice, a pak se přesunul dovnitř, kde jsem teprve a už natrvalo uvěřil, že konečně někdo začal soustavně vydávat díla filmaře, u něhož je přídomek klasický podložený plejádou více než třiceti filmů, které se staly nedílnou a nepřehlédnutelnou součástí filmové historie.

Prvním z nich jsou Tři zločinci ve skryté pevnosti z roku 1958, zde vydaní pod zažitým názvem The Hidden Fortress, druhým klasika samurajského žánru — Yojimbo (Tělesná stráž) z roku 1961 — a posledním Sanjuro (Odvážní mužové) z následujícího roku.
V Levných knihách už před časem vyšel Kurosawův Ran z 80. let, ale tyto nově vydané filmy ze souhrnné edice Zlatý fond světového filmu představují režisérovo nejplodnější období z přelomu 50. a 60. let minulého století. Oblibu děl japonského autora asi ilustruje nejlépe to, že nejprve celý námět staršího filmu Sedm samurajů zkopíroval John Sturges pro Sedm statečných, a následně Sergio Leone totálně vykradl právě film Yojimbo ve svém prvním díle „dolarové trilogie“ s Clintem Eastwoodem a dal tak vzniknout jednomu z nejdokonalejších westernů vůbec — Pro hrst dolarů. Aby toho nebylo málo, další filmy z Kurosawovy dílny vyjdou ještě letos, nechám se překvapit, které to budou.

Celá věc mě jen utvrzuje v přesvědčení, jak je celá standardní vydavatelská politika v České republice zvrácená, když vedle extrémně předražených DVD za bezmála tisíc korun mohou pravidelně vycházet špičkové filmy v poměrně kvalitním přepisu za Kč 99,—. Za takovou cenu si je koupím, dokonce velmi rád. Ukradené, z internetu stažené, hnusně zkomprimované a kvalitních titulků prosté napodobeniny prostě nemají šanci. A že na disku nejsou bonusy? I jděte!, na ty já zvysoka kašlu, zajímá mě film.

Tarkovskij

A vůbec, zdá se mi, že situace na trhu se už lepší každým měsícem, konečně začínají mimo americké šablonovité kýče vycházet i filmy pro náročnější diváky. Například Stalker od Andreje Tarkovského, jehož první vydání zmizelo za několik dní, se právě dočkal reedice, která se dá, nejste-li z Prahy, koupit jen a pouze na Zóně. A něco mi říká, že kdo zaváhá, nežere.

A Markéta?

Markéty Lazarové je jisté jen to, že vyjde, ale ještě není jasné, v jak kvalitní podobě. Na zmíněné Zóně se dozvíte spoustu podrobných informací ohledně boje za krásný filmový přepis, ukázku toho, co se dá se starým filmem při troše snahy udělat, najdete pro změnu na webu Nostalghia. Jinak se jedná o nesmírně působivý a naturalistický film Františka Vláčila se spoustou silných (a násilných) scén, trochou lásky a několika záběry na kozičky přenádherné Magdy Vašáryové, když byly teprve v dětském rozpuku. Není to film pro každého, ale určitě patří mezi to největší a nejdůležitější, co u nás kdy bylo natočeno. Já jsem snímek viděl v  kině a odcházel z něj s rozechvěním a jedním neopakovatelným zážitkem navíc.

Chvála braku

Nejen umění dokáže rozehřát široké lidské srdce, proto si občas děláme radost i čistým škvárem, který si opravdu na nic nehraje. Každý má asi své vlastní úchylky, pro mě je takovým odbočením z vážnosti světa třeba klasická hongkongská akční produkce, čili vzal jsem s povděkem vcelku lacinou sérii s provařenými shaolinskými mnichy, kteří se bijí při každé příležitosti, circa stokrát za hodinku a půl, která zhruba odpovídá stopáži filmu. Za práva utlačovaných, čest svou nebo svého učitele — ono je to celkem jedno, protože nekonečné souboje, při nichž jsou údery do protivníkova těla ozvučeny jako střelba z pistole, ty mi pak nedají spát… A to je zatraceně dobře.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu