Typofilos

Co si budeme nalhávat … vizuální dojem z kampaně a image strany je jen jedním ze souhrnu aspektů, které bereme na zřetel, když se rozhodujeme, komu dáme svůj hlas. Pro mnohé občany je však mnohem důležitější, co nám politici skrze svou kampaň sdělují, jaké převratné myšlenky mezi nás vypouštějí, aby nikoho nenechali na pochybách, že právě oni znají a mají jediný lék na všechny neduhy a pubertální nemoci mladé České republiky.

Písma užitá v předvolebních kampaních jsme probrali minule, dnes přesuneme těžiště zájmu k celkové grafické úpravě dostupných tiskovin, abychom v příštím (závěrečném) dílu kritického volebního okénka zhodnotili myšlenkový obsah a celkové zpracování kampaní pěti papírově nejsilnějších stran.

Volby do poslanecké sněmovny se kvapem blíží. Mimo plané sliby a zbytečně živené naděje na výraznější změnu k lepšímu se na klamání důvěřivého obyvatelstva výrazně podílí také úroveň propagace jednotlivých politických stran. V prvním díle malého seriálu se podívám na zoubek na předvolební typografii, jejíž prostřednictvím hlásají politici svá ducha-prostá hesla, která mají přesvědčit nebohé občany o hlasování pro tu, nebo onu stranu, případně konkrétního kandidáta.

Když jsem před třemi týdny zmiňoval paradoxní situaci, kdy vydavatelem filmového umění se stává podnik zaměřený na produkci těch nejlevnějších titulů, netušil jsem, že už za několik týdnů mě potká silný pozitivní další šok v podobě hned tří klasických filmů Akira Kurosawy. A tím ještě příval překvapení nekončí…