Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro Duben 2006

Lesk a bída češtiny na webu i v knihkupectví

21. 4. 2006 | 15 komentářů

Trápilo mě v minulosti, že je web i přese všechny své možnosti takřka prostý stránek věnovaných češtině. Co dělají všichni ti učitelé češtiny, lingvisté a literáti, že nepíší o mateřštině, že se nepodělí o své zkušenosti a vědomosti, nekochají se krásnými slovy a nevytvářejí společenství spřízněných lidí tak, jako to činí kdejaká prapodivná skupinka fanoušků brakové fantaskní literatury, televizní stupidity a plastikových celebrit?

Moderní jazykovědné příručky

Ozdravující slovo dne

Konečně to vím, přátelé, píší na Slovo dne, milý a vtipný češtinářský deníček, pro nějž žádné téma není tabu, a tak všichni ti, kteří ještě neznají význam slova čamrda, nebo se rádi potěší libozvučnou třasořitkou, nechť následují odkaz. Velice nerad bych opomenul osobu Freda Williamse, Američana bojujícího se všemi myslitelnými zákoutími češtiny vskutku originální způsobem. Kromě přinejmenším svérázných (a v dané komunitě dosti odvážných) názorů na české pivo dělá ohromně vtipnou věc — informuje o svých specifických problémech a postřezích i vlastnoručně pořízenými zvukovými nahrávkami. Všichni zvrácení masochisté, pro něž je vzrušující představa slyšet cizince vyslovovat typicky český jazykolam, nesmí minout příslušný článek.

Se zmíněným webem souvisí jedna těžko uvěřitelná věc. Po dlouhé době, kdy jsem v duchu žehral na příšernou věcnou, pravopisnou i stylistickou úroveň komentářů na všelijakých možných místech, jsem konečně narazil na webovou stránku, kde pročítání příspěvků není utrpením, ale právě naopak živou vodou na nezhojené rány, rajskou hudbou pro unavený sluch, skutečnou potěchou a rozšířením obzorů. Kdyby mělo být Slovo dne jediným místem na internetové síti se slušnými komentáři, jedinou oázou kultivovaného projevu, budu nesmírně rád alespoň za ně.

Floskule, kam se podíváš

Kde Slovo dne volí přívětivý přístup, je Vladimír Just ve svém dvoudílném Slovníku floskulí zdrcujícím kritikem současného verbálního a literárního projevu zejména žurnalistů a mediálně činných lidí (politici, hlasatelé a moderátoři). Citlivě vnímá zamoření češtiny přílivem amerikanismů, slovních vycpávek a vyprázdněných rčení, která mají za úkol zakrýt nevědomost, mentální chudobu a do očí bijící neumětelství ve vyjadřování.

Možná vás už také napadlo, že něco není zcela v pořádku, když jste slyšeli ministra, který už po tisící něco artikuloval, deklaroval, projektoval, navýšil nebo zafinancoval, vydával férové signály, třeba dokonce napříč politickým spektrem, vždy ale naprosto trasparentně. Nebo sportovního komentátora přepisujícího dějiny, uvaděče hudebního pořadu, který neustále něco vydejchává nebo řeší, pro kterého je všechno hustý a který vám řekne, jakou hudbu je nutné si užívat

Jestli patříte mezi nepočetnou skupinu lidí bez schopnosti přizpůsobit se pokorně prznění jazyka v médiích, rozhodně si oba Slovníky kupte, stojí za přečtení — už kvůli nabytí pocitu, že nejste ve svém utrpení tak osamoceni. Doporučuji i přesto, že s největší pravděpodobností nebudete se zahrnutím některých slov souhlasit, protože každý jedinec má jinak nastavenou citlivost, a rozděluje slova na zakázaná, tolerovaná a libozvučná podle jiných kritérií, zejména podle svého věku, prostředí, ve kterém žije, a vlastních zkušeností.

Letem světem

Zdrojů poznání je na internetu stále pomálu, ale za zmínku určitě stojí jazyková poradna Ústavu pro jazyk český (a hlavně seznam častých dotazů) a internetové vysílání České televize, kde si můžete pustit odvysílané pořady z cyklu O češtině. O některých probíraných pravidlech jsem už psal, některá mi vyfoukli. Aspoň se můžu věnovat jiným věcem.

V knihkupectví je nabídka jazykovědných příruček neobvykle pestrá, kromě všelijakých pravidel českého pravopisu doporučuji všem literátům Slovník českých synonym z nakladatelství Lidové noviny, Příruční mluvnici češtiny od stejného nakladatelství, hodí se vědět, Jak psát správně čárky (pozor, strašně odbytá sazba), náročnější čtenáři jistě ocení Akademický slovník cizích slov. Vaše odkazy na další (především internetové) zdroje rád uvítám. Howgh.

Řízený vizuální tok / Tvar, linie a barva

18. 4. 2006 | 3 komentářů

O skvělé retrospektivní výstavě Čechoameričana Ladislava Sutnara a souběžně vydané souhrnné monografii jsem už kdysi dávno psal. Unikla mi však dosti podstatná věc, a to že kromě knihy byly tehdy (2003) vydány dva reprinty jeho didaktických publikací o grafickém designu dle dochovaných originálů ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Ladislav Sutnar - Design and Paper

Jedná se o dva sešity z edice Design and Paper, kterou vydávala od roku 1936 pro své klienty z oblasti polygrafického průmyslu americká společnost Marquardt & Company. Ta firma existuje dodnes a stále ještě prodává papíry, i když už se asi nevěnuje bohulibé grafické a typografické osvětě. Celá její edice byla skvělá v tom, že kromě propagace samotné firmy a jejích výrobků (papíru, na němž byla jednotlivá čísla vytištěna), přinášela ohromnou přidanou hodnotu svým obsahem, protože autory textu a obrazových reprodukcí byli význační grafičtí designéři, ilustrátoři nebo typografové své doby.

Firma Marquardt & Co. vydala Sutnarovi v roce 1943 sešit Controlled Visual Flow (Řízený vizuální tok) a roku 1945 Shape, Line and Color (Tvar, linie a barva). Jeho díla byla už tehdy výjimečná právě tím, že zřetelně stanovovala podstatné principy moderního grafického a katalogového designu na základě poznatků o působení geometrických tvarů, barevného akcentu v kompozici strany, funkce prázdné plochy a logického rozmístění kompozičních prvků, což jsou věci, které doslova každý tvůrce propagačních materiálů dennodenně řeší.

Vytvářet kvalitní design znamená zcela ovládnout vizuální tok. Toho lze docílit zejména zjednodušením a sladěním jednotlivých složek návrhu takovým způsobem, abychom dosáhli co možná nejúčinnějšího a nejplynulejšího přenosu informací.

Geometrie byla pro Sutnara-grafika i Sutnara-malíře příznačná. Byl ovlivněn avantgardou a konstruktivismem, a tak jsou jeho návrhy knižních obálek často výraznými dynamickými kompozicemi s abstraktními geometrickými prvky, boří nudné statické shluky informací a přinášejí živou, ale zejména promyšlenou hru s tvary, navozováním prostoru nebo překvapivé organizace plochy papíru. Bohatou praxi v oboru průmyslové grafiky pak Sutnar ještě zúročil v dalších teoretických pracech (Catalog Design, Catalog Design Progress, Visual Design in Action, Package Design atd.), které se staly biblemi nejen amerického informačního designu.

Ladislav Sutnar - Design and Paper - úprava vnitřních částí

Je třeba vzít v potaz, že tvar, linie a barva, ostatně i jako další drobné a tak samozřejmé každodennosti, nemusí nám vždy ihned a zřetelně ukázat pravou velikost svého potenciálu. Teprve v rukou zkušeného tvůrce — pracujícího s tvárným materiálem nebo navrhujícího na ploše papíru — se tyto výtvarné elementy projeví ve své mnohdy až nečekané různorodosti. Ale ani tato skutečnost není ničím více než jen pokračováním nevyčíslitelného množství tvarů, linií a barev v přírodě.

Jestli máte o drobné šestnáctistránkové publikace zájem, můžete je zakoupit v pražském knihkupectví Fraktály nebo si je objednat na jejich webu. Zájemce o osobu Ladislava Sutnara jistě potěším adresou www.sutnar.cz, bibliofily archivními čísly Design and Paper, a konečně ti, kteří už všechno dávno znají, mohou přijít se svou trochou do mlýna v diskusi pod článkem a obohatit tak mé kratičké povídání třeba odkazem na některý ze svých knižních klenotů.

Sex, absinth a poezie za devět korun

11. 4. 2006 | 8 komentářů

Bědoval jsem často a hlasitě při toužebném pohledu do útrob obchodů s nekonečnými řadami neporušených bělostných knih, zíraje zoufale na samé dno pomačkané peněženky, a zalitoval svého nuzného původu, proklel daňové odvody a vyčetl si tunu důležitých zbytečností, které jsem si v náhlém a neodbytném nutkání prostě musel koupit, pročež mi nezbyl dostatek papírového štěstí na vytoužený svazek.

Zuna Cordatová - Pták brunát

Snad tisíckrát dal jsem neprozřetelně přednost pomíjivému soustu před trvalou potravou duševní. Jenže časy se mění; a od těch dob, co jsem propadl kouzlu Levné knihy, zažívám při každé návštěvě příslušného krámu hned několikerou radost.

Nejen že zmíněné vydavatelství nabízí čtení za ceny opravdu lidové, téměř neuvěřitelnými vydavatelskými počiny si vydobývá postavení mecenáše zcela tržně okrajových uměleckých děl. Tyto prodejny se tak stávají unikátním místem setkávání všech kulturních a sociálních vrstev, protože nabídka laciné (nikoliv nutně kvalitou) literatury, filmu a archivních počítačových her sahá od pokleslých kovbojek a nepřehlédnutelných ženských románů oděných do pestrých barev (růžová stále vede), pokračuje přes klasickou světovou nebo českou literaturu až někam po filosofické střípky z olomouckého nakladatelství Votobia. Není tedy divu, že i já sem občas zvědavě zavítám, abych nakoupil něco jednorázového čtení na cesty nebo na letní posezení u dobrého piva.

Onehdy jsem narazil na mně doposud neznámou řadu poezie z již zaniklého nakladatelství Petrov. Připomínám, že Petrov, dokud ještě fungoval, byl jedním z mála odvážných, kteří se věnovali soustavnému vydávání současných českých básníků — čest jeho památce… Prosté lepené knížky mne totiž ihned zaujaly svou obálkou s dominantním textem vysázeným Týfovou antikvou, krásným, nadčasovým a v české knižní grafice poslední doby poměrně velmi oblíbeným písmem. Jinak ovšem úprava, bohužel, není zajímavá zhola ničím.

Nicméně přistoupil jsem blíže a prolistoval několik pohozených knížek, načež můj zrak padl na titul Pták brunát s podtitulem Zvrácené sonety, kterýžto název zdál se býti příslibem pohlavního vzrušení v uměleckém obalu, popřípadě rovnou prachsprosté kopulace ve verších. Nemýlil jsem se.

Padám… Ne, plavu si v kalu slin…
S židlí mne napolo v pádu teď držíš
(v úhlavní temnotě stehen mám růži,
růžičku… Nehtem tam zabruslils.).

Možná o to víc mě překvapilo, že autorkou veršů je žena, jakási Zuna Cordatová, o níž se na záložce dovídáme něco v tom smyslu, že se jedná o uprchlou alkoholičku z nejmenované psychiatrické léčebny, spatřenou naposled žebrající kdesi na nádraží „ve značně zuboženém stavu“. Dojemný romantizující příběh sice trochu zavání kalkulem, ale netroufám si zatím s jistotou tvrdit, že se jedná o historku vycucanou z prstu, jak soudí Vladimír Novotný, ani že se jedná o konspirační dílo známých básníků (tamtéž). Každopádně jsou verše plné bizarních alkoholických a sexuálních obrazů, které máme my přerostlí pubescenti tak rádi a v nichž se s nefalšovanou radostí rochníme…

Náhle sis dlaní úd vylovil…
Hutný — má malinká ústečka, ústa,
obtočen provazem žíloví

Nehodlám se zde ani náhodou pouštět do fádního formálního či obsahového rozboru, na to ani nejsem dostatečně vzdělán, ale klidně se veřejně přiznám, že přece jen mě ta pečlivě a tradiční formou zveršovaná změť chlastu, tuláctví, nekrofilie a odkazů na Ježíše a Egona Bondyho docela chytla. Na nějaké velké masturbování to sice ještě pořád není, ale za devět korun…? No nekupte to!

Vystříkls dřív… Možná vstříc svému strachu.
Semeno tvé tu — ten plivanec v prachu,
Mléčný červ — do noci vychládá.

Nevídáno: Jiří Paroubek mění logo České republiky

1. 4. 2006 | 7 komentářů

Neuvěřitelné se pomalu stává skutečností. Jiří Paroubek změnil své rozhodnutí z ledna letošního roku, že nebude zasahovat do zavádění nového vizuálního stylu České republiky pro propagaci země v zahraničí, a dává autorům pokyn k úpravě loga.

Jiří Paroubek - logo České republiky

Jelikož podléhá Ministerstvo zahraničních věcí ve věci nového loga premiérovu konečnému rozhodnutí, je jeho stanovisko klíčové. Sám Jiří Paroubek k tomu dnes Mladé frontě říká:

Ano, deklaroval jsem, že do věci nebudu dále mluvit, ale svůj postoj jsem po zralé úvaze změnil. Přeji si, aby byla Česká republika reprezentována jako silná, dynamicky se rozvíjející a ekonomicky vyspělá země s bohatou historií. Toto podstatné kritérium bohužel vybraný návrh neplní. Dosavadní práce pánů ze studia Side2 si vážím, dal jsem jim pouze pokyn, aby do jedné bubliny přidali dvouocasého lva nebo stylizovanou mapu republiky. Konzultoval jsem to s manželkou, té se prázdné bubliny rovněž nelíbí. Přestože je vysokoškolsky vzdělána, vítěznému návrhu nerozumí. Proto se ptám, jak mu mohou rozumět ostatní občané?

Mladé frontě se podařilo získat i vyjádření Tomáše Machka ze studia Side2, jednoho z autorů vítěžného loga:

Ač je pro nás těžké měnit již hotovou funkční věc, snažíme se premiérovu požadavku vyhovět a předložit mu do konce příštího týdne další varianty. Jsme jen dodavatelé služeb. Přání zákazníka, kterým je v tomto případě stát, se snažíme vždy vyhovět, i když třeba máme na věc odlišný názor.

A to je zřejmě konec jednoho českého snu, přátelé. Nezbývá jen než popřát autorům loga pevné nervy. Pokud vás zajímají další podrobnosti kauzy, pokračujte na původní článek na iDnes.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu