Typographie, grafika, čeština et cetera


Pozoruhodné knihy II.

20. 12. 2005

Eduard Ovčáček: Lekce velkého A.

Eduard Ovčáček - Lekce velkého A

Profesor Ovčáček je stálicí české výtvarné scény a zároveň jedním z mála českých výtvarníků, kteří propadli tzv. lettrismu, výtvarnému proudu, jehož stěžejním vyjadřovacím prostředkem je písmo. Kořeny Ovčáčkovy tvorby se nacházejí hluboko v šedesátých letech, kdy české výtvarné scéně dominoval informel, osobitá, depresivní reakce na americký abstraktní expresionismus a akční malbu. Poměrně záhy se však v jeho díle začaly objevovat litery, fragmenty novin, počal experimentovat s propalovanými kolážemi a skulpturami zraňovanými písmem, aniž by zapomněl na „klasickou“ grafiku a malbu. Rané strukturální grafiky nedají nevzpomenout na průkopníka abstraktního umění, a především abstraktní grafiky u nás, Vladimíra Boudníka, kumpána Hrabalova a Bondyho zároveň.

Písmo provází Ovčáčkovo dílo už několik desetiletí. Stalo se mu zdrojem inspirace, prostředkem k nalézání nových technik. Kromě již zmíněných propalovaných koláží, maleb či skulptur tvořil četné typogramy a psal vizuální poezii, aby tak zároveň objevoval technické hranice obyčejného psacího stroje.

Není proto divu, že časem došlo k souhrnému zveřejnění těchto experimentů, ačkoliv některé již publikovány (například časopisecky) byly. Stalo se tak v roce 1995, kdy pražské nakladatelství Trigon vydalo v počtu 1000 kusů knihu Lekce velkého A (ještě se sehnat), pojmenovanou podle jednoho ze sedmi v ní obsažených cyklů.

Ten tak trochu mrazivě, ovšem vůbec ne beze smyslu pro vtipný detail, reflektuje skrumáží liter a písmových výplňků okupaci Československa v roce 1968. Jsme tak svědky podlézání velkému bratru, jeho bezbřehé krutovlády a represí vůči bezbranným, malým, obyčejným lidem; účastníme se výslechů a zastrašování, jakož i schůzek papalášů. Neděje se tak ani v nejmenším realistickým způsobem, je atakována naše představivost, k interpretaci každé kompozice nás navádí pouze její název. (V jednom šiku, Po řadě, soudruzi!, Satelité velkého A, Bez lidské tváře…)

Zanechte komentář

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu