Kategorieumění a kultura

Převážně pražská invaze do brněnské galerie

Meziměstská, mezinárodní ani meziplanetární řevnivost, dokonce ani jakákoliv jiná podoba nacionalismu a vyprseného patriotismu mě ani za mák nezajímají. Pro brněnské firmy ale pracuji docela rád, protože se mi zdá logické a správné podporovat lidi, kteří jsou součástí mého privátního prostředí k životu. Proto svou prací (nebo penězi) vyjadřuji podporu nejen místnímu nakladateli, ale i zelináři a uzenáři, hospodskému, holkám od tyče a pouličním prodejcům čehokoliv. Ani mimobrněnské peníze mi moc nesmrdí, takže spím docela klidně ani při fakturaci většinou nemívám špatné svědomí. Funguje to i naopak, takže mi neušlo, že Moravská galerie se stala klidným přístavem mimobrněnských, především pražských designérů. Tvůrci vizuálního stylu Moravské galerie jsou už několik let pánové z pražského studia Side 2. Na rozdíl od starého a nepřehledného webu od (pražských) DGU, který nám tady dlouho ztrpčoval život, se jim povedlo poměrně vkusně...

Knihy a typografie

Původní texty o typografii u nás až na čestné výjimky knižně nevycházejí. Ale není v tom žádné mystérium ani spiknutí; skutečnost bývá o mnoho prostší: Designéři ani typografové, malíři ani sochaři totiž neumějí psát, stejně jako spisovatelé zpravidla neumějí krasobruslit. A proto se každý pokus počítá. Knihomilci, jásejte. Do roka a do dne, dokonce přesně. Právě teď vychází má druhá autorská knížka — jako pětistý svazek nakladatelství Host. Je nazvaná prostě Knihy a typografie a na 224 stranách se zabývá zejména různými aspekty navrhování a sazby knih. Míra odbornosti sice značně kolísá, ale díky tomu si na své přijdou jak lidé, kteří mají o typografii povědomí minimální (nebo dokonce žádné), tak i designéři, pro které je design a typografie denním chlebem. Ačkoliv se text logicky zčásti překrývá s jinou odbornou literaturou, troufám si tvrdit, že dvě třetiny obsahu jsou zcela původní a neodvozené. Je to dáno především tím, že můj přístup...

Akce! Perverše! Sběratelská edice!

V tomhle počasí se má touha dělat nebo psát něco smysluplného blíží nule. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete se u vody jenom grilovat, uděláte nejlépe, když si koupíte moji knížku, abych měl na pivo. Zaprvé uděláte dobrý skutek, zadruhé to prospěje vašemu mentálnímu zdraví, protože ani v tomhle parnu (polsky pornu!) není docela úplně vhodné rezignovat na hodnotnou literaturu, a ochuzovat se tak o významné kulturní zážitky. K chlupaté dece a flašce dobrého vína si teď můžete přibalit knížku, kterou jsem vlastnoručně podepsal. A až se před svou nastávající vytasíte se signovanou kopií Perverší (Perveršů), případně rovnou s jednou z padesáti číslovaných kopií, nezůstane jedna dírka suchá.

Objednávat můžete z mého soukromého webu, kde také najdete veškeré potřebné informace. Akce trvá do konce léta, nebo do odvolání.

Perverše

Právě vyšly Perverše, sbírka mých básniček z posledních let. O vlastní poetické knížce jsem uvažoval už dlouho, ale teprve v listopadu loňského roku jsem se odhodlal udělat pořádek v archivu a oslovit při té příležitosti Martina Stöhra, jestli by o to v Hostu neměli zájem. Několik měsíců se nic nedělo, protože Martin se zalekl měkkých análních průduchů, a odmítal si ostatní básničky přečíst. Teprve po několika urgencích a pod pohrůžkou násilí se konečně odhodlal pustit do řádného čtení, a nakonec i souhlasil s vydáním, zvláště když jsem slíbil, že z toho nakonec určitě bude docela hezký knižní špalíček. Nesporná výhoda celé práce byla v tom, že jsem sbírku bral jako čistě autorskou záležitost a vymínil si, že do ní nikdo nebude zasahovat. Nebylo nutné ohlížet se na rozpočet, protože jsem se rozhodl, že na vlastní knížce nebudu šetřit a udělám ji tak, jak sám uznám za vhodné. Z toho důvodu...

Na margo moderní české knihy

Váha a důležitost národního dědictví je přímo odvislá od toho, zda je nebo není dostatečně zdokumentováno a publikováno. Celá výtvarná hnutí i celé zástupy českých výtvarníků se svého objevení anebo rehabilitace dočkaly až v posledních letech, zatímco jiní na to své objevení ještě čekají. Co je psáno, je dáno, a co se už jednou otisklo na papír, stává se provždy veřejným bohatstvím, ze kterého lze čerpat a vůči kterému se lze ohrazovat. Žijící autoři si své PR povětšinou zvládají obstarat sami, ale celé historické epochy výtvarné kultury si teprve musí počkat na svého badatele-nadšence, který se dobrovolně odsoudí k veřejné službě, o volných chvílích se přehrabuje v archivech a vtírá do společnosti galeristů a sběratelů, aby z nich vydoloval toužebný materiál pro svou práci. K takovým patří i Jindřich Toman, autor série Moderní česká kniha, která se po dlouhých pěti letech dočkala druhého dílu. V roce 2004...

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archiv

Rubriky