Kategorieumění a kultura

Knihy a typografie

Původní texty o typografii u nás až na čestné výjimky knižně nevycházejí. Ale není v tom žádné mystérium ani spiknutí; skutečnost bývá o mnoho prostší: Designéři ani typografové, malíři ani sochaři totiž neumějí psát, stejně jako spisovatelé zpravidla neumějí krasobruslit. A proto se každý pokus počítá. Knihomilci, jásejte. Do roka a do dne, dokonce přesně. Právě teď vychází má druhá autorská knížka — jako pětistý svazek nakladatelství Host. Je nazvaná prostě Knihy a typografie a na 224 stranách se zabývá zejména různými aspekty navrhování a sazby knih. Míra odbornosti sice značně kolísá, ale díky tomu si na své přijdou jak lidé, kteří mají o typografii povědomí minimální (nebo dokonce žádné), tak i designéři, pro které je design a typografie denním chlebem. Ačkoliv se text logicky zčásti překrývá s jinou odbornou literaturou, troufám si tvrdit, že dvě třetiny obsahu jsou zcela původní a neodvozené. Je to dáno především tím, že můj přístup...

Akce! Perverše! Sběratelská edice!

V tomhle počasí se má touha dělat nebo psát něco smysluplného blíží nule. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete se u vody jenom grilovat, uděláte nejlépe, když si koupíte moji knížku, abych měl na pivo. Zaprvé uděláte dobrý skutek, zadruhé to prospěje vašemu mentálnímu zdraví, protože ani v tomhle parnu (polsky pornu!) není docela úplně vhodné rezignovat na hodnotnou literaturu, a ochuzovat se tak o významné kulturní zážitky. K chlupaté dece a flašce dobrého vína si teď můžete přibalit knížku, kterou jsem vlastnoručně podepsal. A až se před svou nastávající vytasíte se signovanou kopií Perverší (Perveršů), případně rovnou s jednou z padesáti číslovaných kopií, nezůstane jedna dírka suchá.

Objednávat můžete z mého soukromého webu, kde také najdete veškeré potřebné informace. Akce trvá do konce léta, nebo do odvolání.

Perverše

Právě vyšly Perverše, sbírka mých básniček z posledních let. O vlastní poetické knížce jsem uvažoval už dlouho, ale teprve v listopadu loňského roku jsem se odhodlal udělat pořádek v archivu a oslovit při té příležitosti Martina Stöhra, jestli by o to v Hostu neměli zájem. Několik měsíců se nic nedělo, protože Martin se zalekl měkkých análních průduchů, a odmítal si ostatní básničky přečíst. Teprve po několika urgencích a pod pohrůžkou násilí se konečně odhodlal pustit do řádného čtení, a nakonec i souhlasil s vydáním, zvláště když jsem slíbil, že z toho nakonec určitě bude docela hezký knižní špalíček. Nesporná výhoda celé práce byla v tom, že jsem sbírku bral jako čistě autorskou záležitost a vymínil si, že do ní nikdo nebude zasahovat. Nebylo nutné ohlížet se na rozpočet, protože jsem se rozhodl, že na vlastní knížce nebudu šetřit a udělám ji tak, jak sám uznám za vhodné. Z toho důvodu...

Na margo moderní české knihy

Váha a důležitost národního dědictví je přímo odvislá od toho, zda je nebo není dostatečně zdokumentováno a publikováno. Celá výtvarná hnutí i celé zástupy českých výtvarníků se svého objevení anebo rehabilitace dočkaly až v posledních letech, zatímco jiní na to své objevení ještě čekají. Co je psáno, je dáno, a co se už jednou otisklo na papír, stává se provždy veřejným bohatstvím, ze kterého lze čerpat a vůči kterému se lze ohrazovat. Žijící autoři si své PR povětšinou zvládají obstarat sami, ale celé historické epochy výtvarné kultury si teprve musí počkat na svého badatele-nadšence, který se dobrovolně odsoudí k veřejné službě, o volných chvílích se přehrabuje v archivech a vtírá do společnosti galeristů a sběratelů, aby z nich vydoloval toužebný materiál pro svou práci. K takovým patří i Jindřich Toman, autor série Moderní česká kniha, která se po dlouhých pěti letech dočkala druhého dílu. V roce 2004...

Totální design (Vojtěcha Preissiga)

Tu a tam slýchám stesky na neslavný úděl grafiků, ilustrátorů a typografů, jako by naše profese znamenaly přinejmenším spásu lidstva a automaticky i jednosměrný tiket do síně slávy. A i když ze své praxe vím, že kulturní rozhled většiny zadavatelů grafického designu je přinejmenším prachbídný, není to ještě bůhvíjaký důvod věšet hlavu nebo si kvůli tomu trhat žíly. Čím dřív si připustíme, že na komerčních zakázkách se obvykle umění neuplatní, tím spíš nám dojde, že přebytek energie lze namířit i jiným směrem — bez ohledu na to, jestli nám takové snažení vynese nějaké koruny navíc, nebo se nakonec projevím pouhým zaplesáním našeho citlivého srdéčka. Nejlepší věci vznikají z nadšení, zadarmo nebo z trucu. Zdaleka největší prostor pro demonstraci vlastních schopností a názorů skýtají veškeré autorské projekty, do kterých je komukoliv zvenčí zakázáno vstupovat. Théâtre à domicile a akce v přírodě a perversní básnění...

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archiv

Rubriky