KategorieTypografie

Tajemství Velkého Fonta

Když někdy říkám, že jsem byl odkojen prsem a mlíčím Jaroslava Foglara, není to jen trapný pokus o humornou nadsázku, ale zároveň konstatování prosté skutečnosti. Čtení foglarovek mne od útlého dětství vytrhávalo z trudnomyslnosti a dávalo mi zapomenout na každodenní úklady v umolousaném paneláku, žité pod knutou diktátora s inteligencí a rozhledem láčkovce třetí kategorie. Positivní vzory, přístupné každému citlivému čtenáři ve vysněných postavách Rikitana, Roye, Luďka, Tapina, Ládi, Jiřího a dalších, představovaly sice nedostižný, přesto však nesmírně důležitý ideál seberozvoje. Morální nároky, jež na své čtenářstvo Foglar kladl, se na dlouho staly utajeným rámcem mého života a etickým kompasem, který mne naváděl po různých stezkách, jimiž jsem kráčel k děsivě neromantické dospělosti. A i když ty stezky stejně nakonec vedly do hájemství cynismu, sarkasmu a alkoholismu, zůstal ten prazvláštní, krásný a blažený foglarovský svět cti, kamarádství, spravedlnosti i pathosu navěky...

Ústava Republiky československé

Moderní československá ústava byla přijata 29. února 1920 a v účinnost vešla 6. března téhož roku. Preambule byla odvozena z ústavy americké a v některých svých detailech byl tento náš tuzemský základní zákon dosti progresivní. Volební právo přiznával všem občanům bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku, což v té době nebyla úplně běžná věc. Volební právo žen zde totiž bylo zavedeno dříve než ve Švédsku (1921), Španělsku (1931), Francii (1945) nebo Švýcarsku (částečně od roku 1958, federálně až 1971). Kandidovat na presidenta bylo možno již od 35. roku věku, a to maximálně na dvě sedmiletá období. Součástí ústavy byl i Jazykový zákon, který za státní jazyk označil jazyk „československý“, originální konstrukt masarykovské éry a ideje čechoslovakismu. Závěrečná Hlava šestá ústavy se pak věnuje ochraně menšin (národních, náboženských a rasových). Píše se v ní například, že „rozdíl v náboženství...

Opus #1—#4 aneb Čtyři nové hudební komposice

Opus je latinské označení pro dílo a opusové číslo je u řady umělců a řemeslníků pořadovým číslem jejich děl. Při tvorbě kolekce nových grafik, inspirovaných hudebními motivy, jsem poslouchal takřka nekonečnou řadu opusů Henryho Purcella, Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka či Heidi Janků. Do pádných gestických komposic se tak promítly nejen na první pohled zřejmé dozvuky tradiční evropské i arabské kaligrafie, ale hlavně rozmanité hudební prvky — rytmus, melodie, harmonie, intervaly, souzvuky i zámlky. V kontrastu ke starším serigrafiím opouštím přísné centrální uspořádání a vydávám se na výpravu k okrajům formátu i za jeho hranice. Druhou podstatnou změnou je zvětšení formátu na olbřímích 70×70 centimetrů, kvůli kterým si můj mistr tiskař musel „půjčit mašinu od kamaráda“. Zvýšili jsme také gramáž krémového papíru na 300 gramů na metr čtvereční, aby ty plachty něco vážily. Všechny grafiky jsou k disposici na www.book...

Všem sráčům navzdory neboli Bratrský destilát

Absint s měkkým je tradiční vysokovoltážní průtahový destilát z aromatických bylin, který se — v rozporu se všeobecným míněním — nepije jen tak, nýbrž po kapkách zředěný vodou až do podoby osvěžujícího likéru. Musí se ovšem jednat o klasický absint vyrobený destilací bylinného macerátu, nikoli o českou náhražku, označovanou někdy poetickými názvy czechsint a crapsint. Ačkoli si popíjením tohoto bájného pitíčka asi nepřivodíte halucinace, jak se léta traduje, do krku klouže překvapivě dobře a dovede podstatně zpříjemnit nejeden večer v zakouřené putyce nebo mravně pokleslém šantánu, díky čemuž se proslavil najmě v obrazech devatenáctého a počátku dvacátého století, kde začasté figuroval v hlavní roli. Své pijáky absintu tak namalovali nejen Edouard Manet, Edgar Degas či Henri de Toulouse­‑Lautrec, ale také Paul Gauguin či Edvard Munch. Jejich kolegu Pabla Picassa téma cyklicky pronásledovalo již od Modrého období...

Samým blahem jedním tahem

Dosud nejelegantnější série grafik, co jsem vytvořil, vám zaručeně načechrá čakry. Každý jeden kus jest láskyplně protlačen skrze síto skutečnými mistry černého a zlatého řemesla, co si po každé šichtě do voňavých fermeží labužnicky namáčejí chléb. Kromě tří přísně černokněžnických tisků nabízím i trojici nóbl zlatých motivů pro skutečné nóbl lidi. Sám ale i nadále zůstávám skromným hochem, věrným přeslavnému songu Ládi Křížka: ♫ Zlatej chlapec, to tedy já nejsem ♫ nemodlím se, na to vem jed! ♫
Všechny tisky jsou k disposici na www.book-design.eu/volna-grafika

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky