Písmová anatomie 1.0

česky | english

Při recenzování nových písem jsme pocítili silnou potřebu přehledné a jednoznačné terminologie popisující části písem. Takovou, která jak pojmenovává co nejpřesněji kresebné detaily liter, tak i umožňuje udržet terminologickou konzistenci mezi texty dvou nebo více autorů. Současná odborná literatura se nám jeví nedostatečná a nedůsledná, navíc obsahuje několik nejednoznačností.

Podstatnou novinkou našeho přístupu je striktní rozdělení názvosloví na dvě části. První z nich představuje tahy, druhá, anatomické prvky a zakončení. To výrazně usnadňuje přesné definování a vyznačení termínů a jejich následné vyhledávání. Terminologie je blízká anglické, a tak je praktická pro dvojjazyčné odborné texty.

Tento dokument vznikl pro soukromé účely a není závaznou normou (žádná taková neexistuje). Dáváme jej k dispozici širší veřejnosti a budeme rádi, pokud jej shledá užitečným.

Zdroje

Oborová norma 88 0111: Písmo, písmařství, písmolijectví
Muzika, František: Krásné písmo ve vývoji latinky. Praha, SNKLU, 1963, druhé vydání
Gaskell, Philip: A nomenclature for the letterforms of roman type. Visible Language, 10(1), 1976

Tahy

Tah písmene je kresebný prvek písmového znaku, definuje skelet liter. Rozlišujeme zejména přímý tah (svislý, šikmý, vodorovný) a oblý tah (otevřený, uzavřený). Nově mezi tahy zařazujeme horní a spodní dotahy, které bývají obvykle trochu nepatřičně uvedeny v písmové osnově.

Podstatným způsobem redefinujeme termín náběh. Oborová norma označuje náběhem spojení oblého tahu písmena s přímým. To je zbytečné a matoucí, přidržujeme se proto terminologie anglické. Ta náběhem (instroke) ozačuje otevřený počáteční tah písmene, který se zpravidla napojuje do dříku. Výběh (outstroke) je pak otevřený výběhový tah (pata a, d, výběh e, chvost j, y atd.). Tah písmene vytvářející spojení serifu s dříkem písmena označujeme souslovím „náběh serifu“.

	náběh hlavní svislý tah = dřík oblý tah = oblouk výběh		náběh oblouk výběh
	náběh horní dotah horizontální tah dřík náběh serifu		náběh serifu oblouk dřík pravý svislý tah
	náběh serifu dřík výběh		horní dotah dřík šikmý tah = diagonála diagonála výběh
	první oblouk druhý oblouk dřík střední svislý tah pravý svislý tah		oblouk spodní dotah
	první diagonála druhá diagonála třetí digonála čtvrtá diagonála		první diagonála druhá diagonála

Anatomické detaily a zakončení

Části liter odvozené často z lidské anatomie. Hlavní a vedlejší tahy z první skupiny podle výskytu v rámci litery dále diferencujeme a doplňujeme význačné prvky jednotlivých liter. Zvláštním případem jsou zakončení náběhů a výběhů, pojmenovaná většinou dle svého tvaru (slza, zrno, zkosení apod.). Mezi zakončení zahrnujeme rovněž serify — příčná zakončení hlavních a vedlejších tahů. V případě hlavy a paty šipkou naznačujeme, že mohou mít tvar serifu. Analogicky k anglickému spur zavádíme nový termín hrot.

	oko bříško pata		hlava → (horní) serif bříško oko hrot
	hlava bříško oko pata → (spodní) serif		oko příčka hrot
	slza příčka		(horní klínový) serif (spodní) serif
	ucho oko smyčka		tečka hlava chvost
	hlava (pravý horní) serif (levý spodní) serif chvost		(horní levostranný) serif (levý spodní) serif (prostřední spodní) serif (pravý spodní) serif
	hrot bříško oko serif		hlava zrno (spodní) serif
	(horní klínový) serif hřbet (spodní klínový) serif		(horní) vrchol (levý) kout (střední) kout (pravý) kout (levý spodní) vrchol (pravý spodní) vrchol
	(levý) serif (pravý) serif kout chvost		zrno
	vrchol příčka		(horní) oko (horní) bříško (spodní) oko (spodní) bříško
	(levý horní) serif (horní) rameno (pravý horní) serif (střední) rameno (pravý střední) serif (levý spodní) serif (spodní) rameno (pravý spodní) serif		(horní klínový) serif (spodní) serif hrot
	oko chvost (ostruha)*		oko bříško chvost

* Ačkoliv výběh verzálky Q má tvar chvostu, je v češtině vžité pojmenování ostruha