Aj drank tůmač lást nájt, bad it nad sou bed, it nad sou bed!

Přímá úměra — čím monstrosnější hovadinu člověk vysloví, tím dříve se začne bránit floskulí, že chtěl „otevřít debatu“. Totéž čekám u této náramné zhůvěřilosti z hlavy a pera pana Josefa Boušky, který — nemaje nic lepšího na práci, ale maje slušnou kocovinu — vymyslil, jak jednou provždy vyřešit skutečnost, že (slušno)Češi neumějí psát česky. Namísto toho, abychom reformovali vzdělávací systém, vykastrujeme češtinu a ohlodáme ji na kost!

Pavel Eisner — Chrám i WTF
Pavel Eisner — Chrám i WTF

Nač se učit mluvit, když nám ke komunikaci postačí skřeky? Nač psát knihy, když nám stačí ústní lidová slovesnost? K čemu je nám vážná hudba, když můžeme kolektivně třískat klackem do stromu a tančit při tom okolo ohně? Shoda přísudku s podmětem? Přežitek — zrušit! Že tím jazyk připravíme o velmi podstatný valér? Nevadí. Potkal jsem „jí“ na ulici? Nu ano, sice to našince krapet tahá za uši, ale „who cares“? Složité, nikdo to neumí správně, tedy zrušit a vyhodit. Plete se Vám mě/mně? Nevadí, zrušíme a zakážeme. Podobně jako slovo zapomněl, jež bude nahrazeno vkusným zapoměl. Pomni!

Z osmi bodů, které autor zmiňuje, lze jistě debatovat přinejmenším o třech. To by nás ale v psaní velkých písmen nesměl pan Bouška trollit s tím, že zavede velká písmena v případě měsíců (Leden, jak se vám líbí?) a dnů v týdnu. Co na to Jan Tleskač? Zatleská? A Robinsonův Pátek? Ano, velká písmena jsou zmatečná a zasloužila by si reformu. Můžeme přemýšlet o tom, co si počít s absurdními větnými rozbory, můžeme dokonce uvažovat o uznání onoho zpropadeného „by jste“ či o smysluplnosti české transkripce. Ale mějme, prosím, na zřeteli, že má-li být jazyk živý a životný, nemá se to dít za cenu toho, že z něj postupně okrájíme všechno nepohodlné, abychom pak ve škole, v psaní a v životě neměli žádnou námahu.

Nejsme totiž neandrtálci, nejíme rukama, nešťouráme se zpravidla v nose a neoddáváme se flatulaci na veřejnosti, třebaže to je asi tisíckrát pohodlnější než vzít do ruky příbor, zadržovat prdy nebo se naučit skloňovat zájmeno „já“.

4 komentáře

  • Opraveny chyby – po reformě takto:

    prima umera — cim monstrosnejsi hovadinu clovek vyslovi, tim drive se zacne branit floskuli, ze chtel „otevrit debatu“. totez cekam u teto naramne zhuverilosti z hlavy a pera pana josefa bousky, ktery — nemaje nic lepsiho na praci, ale maje slusnou kocovinu — vymyslil, jak jednou provzdy vyresit skutecnost, ze (slusno)cesi neumeji psat cesky. namisto toho, abychom reformovali vzdelavaci system, vykastrujeme cestinu a ohlodame ji na kost!

    nac se ucit mluvit, kdyz nam ke komunikaci postaci skreky? nac psat knihy, kdyz nam staci ustni lidova slovesnost? k cemu je nam vazna hudba, kdyz muzeme kolektivne triskat klackem do stromu a tancit pri tom okolo ohne? shoda prisudku s podmetem? prezitek — zrusit! ze tim jazyk pripravime o velmi podstatny valer? nevadi. potkal jsem „ji“ na ulici? nu ano, sice to nasince krapet taha za usi, ale „who cares“? slozite, nikdo to neumi spravne, tedy zrusit a vyhodit. plete se vam me/mne? nevadi, zrusime a zakazeme. podobne jako slovo zapomnel, jez bude nahrazeno vkusnym zapomel. pomni!

    z osmi bodu, ktere autor zminuje, lze jiste debatovat prinejmensim o trech. to by nas ale v psani velkych pismen nesmel pan bouska trollit s tim, ze zavede velka pismena v pripade mesicu (leden, jak se vam libi?) a dnu v tydnu. co na to jan tleskac? a robinsonuv patek? ano, velka pismena jsou zmatecna a zaslouzila by si smysluplnou reformu. muzeme premyslet o tom, co si pocit s absurdnimi vetnymi rozbory, muzeme dokonce uvazovat o uznani onoho zpropadeneho „by jste“ ci o smysluplnosti ceske transkripce. ale mejme, prosim, na zreteli, ze ma-li byt jazyk zivy a zivotny, nema se to dit za cenu toho, ze z nej postupne okrajime vsechno nepohodlne, abychom s nim pak ve skole, v psani a v zivote nahodou nemeli nejakou praci.

  • @Jano Kozik: Máte to špatně, zapomněl jste na úpravu stylistickou a typografickou. Místo uvozovek palce, místo pomlček spojovníky. Synonyma i archaismy se zakazují. ♥

  • Vážený pane Pecino,

    s velkou oblibou sleduji nejen Váš blog, ale i typografické práce. Vězte, že Vy jste důvodem, proč jsem před lety začala kupovat knihy z nakladatelství Host, vězte, že Vaše diplomová práce, zejména její první část o lásce ke knihám a jejich hromadění, dokonale rezonuje s mojí povahou a životním stylem.

    Váš poslední článek o okleštění češtiny je ozvěnou ve sdíleném světonázoru. Hnala bych bičem všechny, kteří odmítají pochopit rozdíl mezi mě/mně a svoje děti (s trochou nadsázky) tluču za chybně psané vzkazy mamince. Český jazyk nechť zůstane složitým pro ty, kteří odmítají porozumět; co menšího odliší blba od průměrné (nikoli však nadprůměrné) osoby nežli klempýřské prvky a mýchačka?

    Fandím Vaší práci velice, což je asi důvod, proč se vůbec ozývám a reaguji na Váš článek. Věřím, že naučit se s mateřským jazykem pracovat je naší základní povinností a právem bez ohledu na úroveň dosaženého vzdělání či poměry, ze kterých pocházíme.

    S upřímným pozdravem
    Zuzana

  • Milá paní Pražáková, děkuji a jsem rád, že se Vám moje diplomová práce (potažmo kniha) líbila. Osobně si myslím, že čeština ještě chvíli přežije — odolala už mnoha tlakům a snad odolá i této módní vlně redukcí a zjednodušování ad absurdum. Nemám nic proti reformám, které jsou účelné a funkční; ale pokud se z jazyka odstraní jeho charakteristické rysy, je to destrukce, ne zlepšení.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky