Type O Negative — October Rust

Type O Negative logo

Zvukový bonbónek pro vaše uši. Jestli mě paměť nešálí, byla těmito slovy nadepsaná recenze na desku October Rust od brooklynských Type O Negative, publikovaná někdy v roce 1996 v jakémsi rockovém časopise, nejspíš asi ve Sparku. Pak jsem viděl v televizi videoklip My girlfriend’s girlfriend, a to v nezapomenutelném hudebním pořadu Eso, moderovaném afektovanou Terezou „Čágobelo“ Pergnerovou. Muselo to být ještě v době, kdy brala jen piko, ještě chvíli před tím, než nafotila lechtivé fotky pro erotický magazín a těžce vydělané miliony pak rychle projela v heroinu. Vzpomínám si, že klip mě tehdy moc nebavil, přestože v něm byly psychedelické barvy a docela pěkné lesby, a muzika mi přišla primitivní a vcelku bezduchá. Kdybych jen tušil!

Až teprve o rok nebo o dva později se ke mně dostalo celé album v iksté kopii na audiokazetě. A byl jsem lapen, téměř okamžitě a v podstatě navždy. Těžká, depresivní, pomalá, ale extrémně melodická hudba, plná lásky, násilí, hudebních i skutečných orgasmů, dekadence, tlení a umírání. Temné klávesové vyhrávky, podladěné kytary, záhrobní basa… a nad tím vším čněl hlas. HLAS!

Peter Steele — třímetrový orangutan na steroidech, s uhrančivýma očima, do mramoru vysekanými lícními kostmi, havraními vlasy až na zem a basovou kytarou zavěšenou na tlustém řetězu. Be my drrrrruidess, volá čtyřmetrový Steele ve stejnojmenné skladbě a nechává si záležet na obzvlášť brutálním a neamerickém R. I’ll do anything to make you cum. I’ll do anything to make you…, mručí o kousek dál spasitel Steele a docela mu to věříte, třebaže jste třeba hetero. Am I good enough for you?, ptá se — nejspíš jenom řečnicky — barbar Steele a chce se vám křičet, že ano, že je úplně boží a nikdo mu to už nevezme. Osmimetrový basák Steele pravidelně střídá čistý mužný hlas se záhrobním šepotem i brutálním mručením. Desetimetrový Steele se vznáší nad kytarami… a když potom zavelí Die with me, máte nezvladatelnou chuť nechat se přemluvit.

S každým dalším poslechem se mi to album víc a víc zarývalo pod kůži, až se z něj nakonec stala jedna z nejdůležitějších a taky nejposlouchanějších desek mého života. Dopřávám si ho v plných doušcích a na plné koule přesně v takové večery, jaký je dnes. Když za oknem padají dlouhé špagáty vody a pokrývají ulice čpavým vlhkem. Nejsem fanatik a mám samozřejmě rád i spoustu jiné muziky, ale k October Rust se stejně vracím pořád dokola. Patří mezi těch několib alb, která jsem slyšel asi tisíckrát, pamatuji si jednotlivé skladby podle názvů a většinu z nich poznám už po několika prvních tónech, akordech, skřecích či zasténání. Což se o drtivé většině hudby, kterou jsem si později pořídil digitálně, říct rozhodně nedá. Dokonce i zvuk toho alba, vlastně zvuk celé kapely, je nezaměnitelný a neopakovatelný. Zatímco na koncertech hrávali TON většinou docela strašlivě, studiová alba v sobě mají cosi magického, nepopsatelného. Typický zvuk, jedinečné vstvení nástrojů, hromový vokál, dunivé bicí a skoro nekonečné, někdy i patnáctiminutové balady. Je to ještě metal? Doom metal, gotický rock, nebo snad dokonce pop? Všechno dohromady a možná právě nic z toho… Zvukový bonbónek pro vaše uši.

S kapelou vzácné krevní skupiny se pojí jedna grafickodesignérská zajímavost. Je to první kapela, u které jsem si všiml jednotného vizuálního stylu. Má svoji korporátní barvu — zelenou — která se objevuje na všech albech, na fotkách, na oblečení, dokonce i na hudebních nástrojích. A i všechny obaly řadových desek dodržují jednotnou typografickou úpravu, totiž písmo úhledně poskládané do protějších rohů.

Type O Negative

Stejně důsledně působí „logo“ kapely, zcela nemetalové. Chytré, jednoduché, moderní a v kontextu temně rockových žánrů podobně progresivní jako celá hudební tvorba skupiny. Značka vynikne především v kontrastu se všemi těmi death/doom/blackmetalovými zrůdnostmi.

Hned od chvíle, co jsem si pořídil gramofon, měl jsem October Rust na seznamu věcí, které mi rozhodně ve sbírce nesmí chybět. Ale vinyl byl dlouho nedostupný, tak jsem si ho pořídil až dnes, po dlouhém čekání. Konečně se teď deska vyjímá vedle podobně brilantního staršího brášky pod názvem Bloody Kisses, vydaného v roce 1993. A taky vedle posledního alba Dead Again (2007), které svým názvem předznamenalo konec kapely. O tři roky později totiž Peter Steele zemřel na srdeční příhodu.

1 komentář

  • Musím absolútne súhlasiť od začiatku až do konca, aj keď ja skôr z toho hudobného hľadiska. Ja som TON prepadol v roku 1993 práve s Bloody Kisses, keď som si prečítal recenziu albumu a šiel kúpiť CD, bez toho, aby som poznal len jeden tón toho, čo TON hrajú. Po vypočutí celého albumu je to pre mňa navždy album č. 1 medzi všetkými, následujú October Rust a World Coming Down.
    Ďakujem Vám za túto hudobno-typografickú recenziu. :)

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky