Krapítek východu pro každého

Vypadá to, že poslední dobou se konečně začala zvyšovat frekvence vydávání titulů mimo zavedené ediční řady a mimo obvyklá výrobní schémata. Čeští nakladatelé si zřejmě pomalu začínají uvědomovat, že v prostředí doslova přetékajícím knihami dělá „kšeft“ nejen ten, kdo vydává svazky kvalitní obsahem, ale také ten, kdo se nebojí vydávat díla s netypickou nebo experimentální grafickou úpravou či neotřelým technickým řešením. Takový produkt je potom mezi ostatními nejen více vidět, ale je-li naplněn primární smysl novátorského řešení — účelnost, totiž onen okřídlený vztah obsahu a formy —, hovoříme o něm obvykle jako o produktu výjimečném, vynikajícím.

Čínské pohádky
Takzvaná vazba na čtyři díry je tradiční východoasijský způsob adjustace tištěné nebo kaligrafované knihy

Už při letmém porovnání západní knižní tvorby a knihtisku s vývojem ve východních kulturách dojdeme nutně ke zjištění, že západní svět by bez světa východního a mnohých jeho technických vymožeností nebyl tak plný a celistvý, jak jej známe. Ačkoliv výroba papíru začala v Číně již ve druhém století našeho letopočtu, trvalo ještě tisíc let, než se první papírny objevily v Itálii. Gutenberg odlil první písmové matrice před polovinou patnáctého století, ale Číňané měli své první pohyblivé litery již o celá čtyři staletí dříve. V Japonsku dodnes vyrábějí vysoce kvalitní ruční papír, hedvábný materiál o plošné hmotnosti kolem osmi gramů na metr čtvereční, zatímco losinští papírníci vám nabídnou papír minimálně desetkrát těžší — v přímém srovnání hrubý a neforemný. A tak novověký Evropan soustavně nevycházel z údivu nad přínosem východních národů, které kdesi v krajině rýžových polí, odděleně od civilizace Starého světa, vytvořily naprosto specifickou, homogenní knižní kulturu, fascinující dodnes svou originalitou a výtvarnou i technickou precizností.

Čínské pohádky
Příjemně působí kombinace štětcové ilustrace a decentního textu

V minulosti u nás vyšla řada knih tak či onak spojených s Dálným východem. Objevovaly se v nich náznaky úpravy anebo vazby na východě obvyklé, většinou však šlo o pokusy chabé a nedůsledné, o ploché žánrové nápodoby, nikoliv o seriózní představení typicky východní knižní kultury. Neskrývám proto značné potěšení nad tím, že v roce 2007 vyšel péčí pražského nakladatelství Vltavín soubor asijské dětské literatury, převyprávěný Lucií Olivovou a nazvaný prozaicky Čínské pohádky. Formální pojetí pohádek se k formátu čínské knihy bez rozpaků hlásí. Na šířku orientovaná knížka, bohatě ilustrovaná Janem Chaloupkem a upravená v jeho studiu, je ve hřbetu spojena klasickou vazbou na čtyři díry, důmyslným systémem založeným na šněrování bloku kusem pevného motouzu. Rožky knihy jsou ve hřbetu přelepeny proužkem plátna, titul obsahuje kromě slepotisku jednoduchý bílý proužek papíru s černým textem.

Čínské pohádky
Malířská výzdoba nekopíruje žádný konkrétní čínský předobraz — kaligrafii volně rozvíjí a parafrázuje

Východoasijské se z pohledu evropského čtenáře otevírají odzadu a nejinak je tomu u Čínských pohádek. Dětem, potažmo jejich rodičům, se tak otevírá možnost prožít úplně novou zkušenost se čtením, která doslova převrací mnohé z toho, na co jsou při čtení zvyklí. V úpravě se rytmicky střídá chlebový text v horizontálních řádcích s názvy kapitol otočenými o devadesát stupňů doprava a drobné rudé pečetě s celostránkovými i dvojstránkovými ilustracemi založenými na expresivní štětcové malbě. Po vzoru východních knih je každý list na straně naproti hřbetu přeložený, a tak uvnitř zároveň tvoří jakousi kapsu. Zatímco v originálech, tištěných na tenoučký papír, usnadňuje toto řešení otáčení listů a zároveň zabraňuje prosvítání tisku na druhou stranu, v případě Čínských pohádek vytištěných na cca stogramový papír to manipulaci se svazkem spíše ztěžuje, nemluvě o tom, že na výrobu se tak spotřebuje dvojnásobné množství materiálu.

Škoda, že stejné péči jako vazbě a úpravě se nedostalo sazbě textu, jež obsahuje několik rušivých chyb. V některých případech sazeč Michal Cetkovský používá špatné horní uzavírací uvozovky, místo apostrofu u jmen typu Lao-c’ sází diakritickou čárku a podobně. Jsou to menší chyby, které ve výsledku poněkud kazí dobrý dojem z knihy, která se nebojí jít vlastní cestou a vyšlapává ji obětavě pro případné následovníky. V každém případě jsou Čínské pohádky svazkem, jaký bude ozdobou
leckteré — nejen dětské — knihovny.

Pod názvem Špetka knižního orientu vyšlo v literárním měsíčníku Host 10/2008. Publikováno s laskavým souhlasem redakce.

Okomentovat

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky