Záchvaty lidové tvořivosti

Při psaní o převážně vysokých projevech světové kultury bych málem pozapomněl na neskonale inspirativní literární, grafické i jinak umělecké projevy šílenců a pomatenců, kterých je v našem okolí stále dostatek. Tiše, nenápadně (ale o to vytrvaleji) nás zásobují svou tvorbou, přišedší z paralelních světů či minimálně ze sousedních planet. Vesmírní lidé zatím jen okupují zaplivané městské podchody, produkují své poblázněné časopisy a pokleslé náboženské písně, ostatní odvážlivci už však vydávají regulérní básnické sbírky a infiltrují s jejich pomocí mnohá jinak seriózní knihkupectví.

Mušketýrská vyznání
Marie Terezie chtěla si hrát, / jak těžké je s nikým si nezadat, / cítit své tělo, jak chce milovat / a chladná při všech mužích zůstávat

Jako každý měsíc pátraje po knihkupeckých krámech v řadách nových, ještě neohmataných knížek, vybral jsem i tentokrát Mušketýrská vyznání čirou náhodou. Nelituji. První slovo, které vás napadne, bývá většinou nejtrefnější. Bizarre!, zvolal jsem při prvním listování, fantasque!, capricieux!, extravagant!, dralo se mi na jazyk při listování druhém. Mušketýrská vyznání Evžena Josefa Petra jsou zkrátka ve všech ohledech výtvorem amatérské produkce, té typicky lidové tvořivosti, kterou jsem dříve (patrně mylně) odsoudil k přežívání na internetu.

Ale pokrok je nezastavitelný a od té doby, co na knižní trh nekompromisně nastoupila technologie Print On Demand, umožňující každému pisálkovi i každému laickému fotografovi nechat si vytisknout knihu „již od jednoho kusu“, budeme se zřejmě s podobnými produkty setkávat stále častěji. Ten tam je hustý filtr v podobě dobrozdání zkušeného redaktora, nutný k tomu, abyste mohli veřejně publikovat. Dnes už jen stačí sehnat ochotného sponzora anebo investovat uspořenou korunu do vytištění sta anebo dvou set kusů vaší knihy, a celý svět může okamžitě těžit z nesporného důkazu o tom, že demokracie je mocná čarodějka. Tentokrát se jedná o případ první, protože dedikace i závěrečná trojstránková báseň patří pivu Mušketýr a pivovaru Krušovice.

Mušketýrská vyznání
Prýští ze mne síla / a ona je jak víla

Pokud se na vás usměje štěstí jako na mne, za sto třicet devět korun máte postaráno o královskou zábavu na večer a kulturní zážitek navrch, což je při momentálních cenách kinopředstavení jasná volba. Verše Evžena Josefa Petra se totiž vyznačují nebývale originálním frázováním, při kterém čtenáři cukají nejen koutky, ale mnohdy i kompletní bránice:

Krásná, prázdná maska,
vychází ti životní sázka,
farizej ve frázích žije,
ze snažení jiných s oblibou tyje,
dovede vyměnit frak za montérky,
stále se přetvařuje
a umí držet krok,
zvláště ucítí-li tučný obrok…..

Dílo vydalo nakladatelství Pragoline, jež kromě bohulibé vydavatelské činnosti prodává PVC tašky a gravíruje štítky, ale bez uzardění by mohlo — s ohledem na progresivní design logotypu — provozovat také menší autodopravu. Veršovánky upravilo Grafické studio JIM, které si zachovalo tvář — kombinuje pouze čtyři řezy písma. Nejraději z nich mám romantizující skript užitý v paginaci, dokonale lahodící s tužkovými kresbami smutného bělouše, spící krásky a líbající se dvojice.

Mušketýrská vyznání
Pod Vyšehradem / dřímá svůj sen / Horymír s Šemíkem

A to mi právě včas připomíná, že uchvacující výtvarný doprovod Petrových veršů zasluhuje nebývalou pozornost. Ilustrace „malířky Alexandry Hejlové“ mi svým technickým provedením půvabně připomínají pravidelné návštěvy lidové školy umění v druhé půli osmdesátých let. Obrázky jsou dokonale zaměnitelné s neumětelskými tužkovými nápodobami milostných plakátů vytržených z časopisu Bravo Girl či jemu podobných. O to větší bizarre je text v medailonu paní Hejlové, ve kterém se například píše, že „maluje něžné obrazy něžných vztahů mezi mužem a ženou“, „krajinky, západy slunce, hudební témata“ a že „na jaře by Sandra měla vystavovat v Káhiře pro královské rodiny“. Inu, hodně štěstí za hranicemi! To mně osobně nejvíce konvenuje obrázek něžného vztahu mezi mužem a ženou, na kterém je vypodobněna rozvášněná dáma sedící na nahém pánově klíně.

Zkrátka a dobře, dnes už jedině mimoproudá činnost, jedině obrodné snahy autorů oproštěných od mantinelů příčetnosti, vědění a umu nás mohou vytrhnout z letargického přijímání produkce, jež ničím nemůže šokovat. Jako postupná eroze, rozkládají strnulý stav věcí a zkostnatělých postojů. Teprve mohutná exploze tvůrčího ducha jest univerzálním zaklínadlem všelidové, všeprostupující tvořivosti!

Vyšlo v literárním měsíčníku Host 8/2008. Publikováno s laskavým souhlasem redakce.

Okomentovat

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archiv

Rubriky