Patnáct písem, která mám rád aneb O typografii tentokrát lidově

Čas od času se na internetu objeví tabulka dvacítky nebo rovnou stovky nejoblíbenějších písem. Tu je výběr ryze subjektivní, tu používá náročnější metodiku nebo větší počet respondentů, obvykle je však výběr vcelku předvídatelný, bez překvapení. V záplavě helvetik a baskervilů aby člověk nějakého divokého koně pohledal…

O volbě písma někdy dlouze přemýšlím. Účel zakázky, charakter textu a jeho velikost, četnost vyznačování, kombinace jazyků, to jsou jen některé aspekty, které můj výběr ovlivňují, a je jen málo písem, která dokáží mé nároky uspokojit. Povšiml jsem si ale jedné věci — největší zálibu mám v typech, která mají svůj osobitý, ale nevtíravý charakter, v písmech odvozených z kaligrafie, majících lidský rozměr. K písmům geometrickým a přehnaně technicistním chovám odpor a negativní zaujetí.

Ve svém skromném výběru uvádím písma, která rád (a často) používám, ale i ta, jejichž licenci sice nevlastním, ale učarovala mi svou kresbou — tím, co soukromě nazývám esence designu. Může se proto stát, že bych některá z nich ani nepoužil, protože například mají nepodařenou diakritiku, která je pro sazbu češtiny zásadní.

Absara (Xavier Dupré, 2004)

Absara
O tomto mladíkovi ještě určitě uslyšíme. Absara je jeho textový majstrštych, v kombinaci s bezserifovou Absarou Sans najde široké uplatnění všude tam, kde lehká rozvernost ve výrazu není na obtíž. Absara.

Archer (Tobias Frere-Jones, Jonathan Hoefler, Jesse Ragan, 2001)

Archer
H&FJ produkují jedna z nejlepších písem ve Spojených státech. Nedělají sice nic převratného, nepouštějí se na tenký led experimentů, jen dotahují k dokonalosti to, co už jiní vymysleli před nimi. Až jednou přehodnotí svůj arogantní přístup k diakritickým znaménkům, zabodují i na evropském trhu. Archer je v základě vcelku klasická tučná egyptienka, ovšem rozvedení do celkem čtyřiceti řezů z ní dělá překvapivě milé a překvapivě funkční písmo. Archer.

Arno (Robert Slimbach, 2007)

Arno
Pro Slimbacha mám slabost. Jeho revivaly klasických tiskových písem jsou jedny z nejlepších. Na základě zkušeností s Garamondem a Jensonem vystavěl své Arno, raně renesanční antikvu nejvyšších kvalit. Nebýt světlých akcentů v titulkových řezech a nesmyslné nekonzistence mezi horními a dolními uvozovkami, která zvlášť v knižní sazbě obtěžuje, miloval bych jeho poslední písmo téměř bezvýhradně. Arno Pro.

Baskerville Ten (František Štorm, 2003)

Baskerville
Z nedozírného zástupu pokusů o digitalizaci Baskervillova skvostu je Štormova verze jednoznačně nejlepší, protože tupě nekopíruje šestnáci a vícebodové vzory, nýbrž převádí kresebné principy originálu do textového písma s uměřeným (zeslabeným) kontrasem a dostatečně výraznými serify, a tak John sedne na řádku jako prdel na hrnec. Universální, všestranné textové písmo prověřené staletími. Baskerville Ten.

Beorcana (Carl Crossgroove, 2007)

Beorcana
Beorcana nejlépe reprezentuje současné snahy o polidštění grotesků. Rozšíření koncových tahů známe již ze Zapfovy Optimy, ale jinak je Beorcana písmo odvozené z psaní seříznutým perem a obsahuje širokou paletu řezů pro téměř neomezené užití ve všech oblastech grafického designu. Beorcana.

Bickham Script (Richard Lipton, 1997)

Bickham Script
Lipton klasicky kaligrafovaná písma umí. Bickham Script ve verzi Pro, která obsahuje desítky alternativních znaků a ligatur, je ultimátní nástroj pro úpravu luxusních vinět a tvorbu opulentních vizuálních stylů. Bickham Script Pro.

Brioso (Robert Slimbach, 2002)

Brioso
Zatímco Arno je součástí instalace InDesignu CS3, a tak o své rozšíření nemusí mít obavy, Brioso je písmo určené typografickým fajnšmekrům. Prudce kaligrafická renesanční antikva je k zamilování. Vyhoví asi nejlépe sazbě japonské poezie, obalům CD s klasickou hudbou a dojemně historizujícím plakátům. Brioso Pro.

Dederon Sans + Serif (Tomáš Brousil, 2005)

Dederon sans + serif
Tomáš má výborné analytické schopnosti a produkuje písma proporčně bezchybná, na můj vkus občas krapet chladná. Dvojrodina Dederon je jiná: má měkkou, otevřenou kresbu téměř až štětcového charakteru, v sazbě působí přátelským a velmi příjemným dojmem. Deron Sans + Dederon Serif.

Fakir (Bas Jacobs, Akiem Helmling, Sami Kortemäki, 2006)

Fakir
Fakir je módní písmo, které reaguje na aktuální oblibu lomených typů, podmíněnou nenápadnou komercionalizací street artu a graffitti. Protože ale v Underware nejsou hlupáci, překročili mílovými kroky zadání (poptávku) a vytvořili moderní, do detailů propracovanou rodinu 11 řezů, která více než designu à la street art sluší uměnovědným katalogům. Fakir.

Marat (Ludwig Übele, 2008)

Marat
Marat spadá přesně do kategorie písem, která mě uhranula svým designem. Originální, citlivě zpracovaná textová antikva předurčená pro sazbu krásných knih. Marat.

Mello Sans (Fernando de Mello Vargas, ?)

Mello
Mello ještě pořád není hotové, ale už teď je nejkrásnější z nenápadných humanistických grotesků, jejichž otcem je sám božský Frutiger. To se musí vidět. Fernando, dodělej to! Mello Sans + starý PDF vzorník.

Preissig Antikva (Vojtěch Preissig, František Štorm, 1998)

Preissig Antikva
Češi znají Vojtěcha Preissiga jako umělce, za hranicemi je však Preissig Antikva možná nejznámější české písmo. Ne že by snad byla tolik užívaná, ale všichni o ní mluví. Verze Františka Štorma je lepší než ta vydaná v roce 1997 u P22. Preissig.

Trinité (Bram de Does, 1982)

Trinité
Tuto krasavici jsem objevil v jedné z Hlavsových Typographií. Zaujal mě tehdy koncept písma ve třech variantách s různými délkami dotahů. I bez tohoto signifikantního prvku se jedná o velmi zajímavé písmo s neobvyklými, téměř stojatými kursivami. Vydala nizozemská písmolijna Enschedé. Trinité.

Týfa (Josef Týfa 1959, František Štorm 1998)

Týfova antikva
Týfova antikva patří mezi nejoriginálnější česká písma. Originalita u něj však není na úkor použitelnosti. Verze ze Střešovické písmolijny dává této klasice o něco současnější vzhled — zeslabuje kontrast tahů a přidává robustnější serify, což zlepšuje vzhled i čitelnost v malých stupních. Týfa.

Autoři písem snad prominou, že jsem v touze po ilustracích vykradl jejich vzorníky a weby.

A která písma máte rádi vy? Přiznejte se v komentářích…

26 komentářů

  • Zajímavý výběr, Typomile! Absara, Marat a Mello sans se mi opravdu líbí, taková Beorcana je mi naopak úplně proti srsti. Preissigovou antikvou je v čajovně v Prachaticích vysázen čajový lístek – a vypadá to moc pěkně.

    Já sám mám každou chvilku nějaký oblíbený font, který bych cpal všude, a pak na něj zanevřu. Začlo to Futurou, pak to byl Myriad, Franklin Gothic, Calibri, DIN a teď je to Unit Rounded. Sazbou textů se ale nezabývám, většinou řeším jen titulky.

  • MelloSans vypadá opravdu kouzelně. Poněkud formálnější ale neméně vytříbenou alternativou by mohlo být Caspari od DTL (http://www.dutchtypelibrary.nl/CaspariRegular.html), které jsem tuhle někde slyšel označit za Gillova nástupce (hmm), ale to by bludný holanďani museli zapracovat na diakritice a na ceníku. Jinak ohledně vypiplaných charakterních grotesků stojí za podívání Deva na střešovických stránkách (http://www.stormtype.com/typefaces-fonts-shop/families-87-deva-ideal).

  • Jakube, doufám, že při sazbě Diavlem nepoužíváš písmena ťď, protože se autorovi moc nepovedl svislý háček. Nimbus je eufemismus pro Hellvetiku!

  • Moji favoriti v poslední době: Scala (grotesk i antikva) – Martin Majoor http://www.myfonts.com/fonts/fontfont/ff-scala/, Gloriola – Tomáš Brousil http://www.myfonts.com/fonts/suitcase/gloriola/, Garamond Premier Pro – Robert Slimbach http://www.myfonts.com/fonts/adobe/garamond-premier/, United – Tal Leming http://www.houseind.com/index.php?page=showfont&id=531, Auto – Underware http://www.underware.nl/site2/index.php?id1=auto&id2=overview, Purista – Tomáš Brousil http://www.myfonts.com/fonts/suitcase/purista/Ronnia – Veronika Burian http://www.myfonts.com/fonts/type-together/ronnia/.

    A pochopitelně taky dvě moje modulární písma, který jsem udělal ve Fontstruct podle systémovýho fontu 8bitovýho počítače Commodore 64. http://fontstruct.fontshop.com/gallery/top_picks/rating/descending/1/any_category/any_license/with_options/kukurin. Stahujte, jsou zdarma a česky :-)

  • Kluci, připojuji se ke Garamondu Premiere a Lapture — moc dobré kousky, které se do výběru nevešly. Scala mi konvenuje pouze v sans verzi.

  • Cheche, já jsem si ty odkazy samozřejmě nepřál pro sebe.

    Žádný seznam o který bych se podělil bohužel nemám. Natož, abych si ho řadil podle abecedy! [abecední seznam abeced]

  • Jakube, prosím vysvětli mi, z čeho usuzuješ na mou zamilovanost do mýtů. Je něco mýtického na tom, že Helvetica i Nimbus Sans mají de facto shodný design? Ty je od sebe vzájemně rozeznáš? Ukázka 1, ukázka 2.

    Nebo máš na mysli větičku na Wikipedii, ze které má vyplývat, že Nimbus Sans je starší než Helvetica?:

    Nimbus Sans, another similar font family that incorporates fonts designed in 1940 (Nimbus Sans bold condensed, Nimbus Sans bold condensed (D)) and 1946 (Nimbus Sans Black Condensed, Nimbus Sans Black Condensed (D)), is produced by URW.

    I pokud tomu tak je, neshledávám na svém tvrzení nic závadného. Vážně tomu moc nerozumím. :)

  • Helvetica i Nimbus jsou interpretace téhož základu, pravda prakticky identické, ale odlišné např. v řezech zúžených nebo extratučných. Slovo eufemismus (postup, při kterém nahrazujeme výraz označující nepříjemnou skutečnost nebo představu výrazem jemnějším, mírnějším) je buď chybně užit, nebo znevažuje Nimbus jako autonomní font – a od toho se odvíjí můj povzdech. Myslím, že „jedinečnost“ fontů (tj. vždy jen jeden je pravý a ostatní opisují) je mýtus, poněkud ahistorický.

  • Já osobně při se srovnávání písem ohlížím vždy na základní řez — v tomto případě regular. Ty jsou shodné. Ostatní řezy jsou vyznačovací, čili doplňkové (a pro srovnání méně podstatné).

    A co se týká onoho zatroleného „eufemismu“, snad jen uvedu na pravou míru, že coby fanatický odpůrce Helvetiky (cosi jako protipól „bigotních“ milovníků toho studeného písma) mám v osobním programu všechny podobné realizace šmahem odsuzovat. Na blogu obzvláště. ;)

    A copak Swiss, Switzerland a jim podobní? Také jsou to „autonomní písma“?

  • Písmo, které je tak zásadně podobné jinému, není možné považovat za autonomní.

    Požadavek jedinečnosti vyplývá především z designerské kultury, kde je originalita považována za podstatnou kvalitu produktu. Takový přístup pomáhá udržovat dosavadní systém založený na intelektuálním vlastnictví. Nevidím na tom nic ahistorického.

  • David, Martin: Teoreticky je to jasné, ale prakticky? U řady písem narazíte: který Times je například ten pravý? Ten od Monotype, ten od Linotype? Times (dnes např. Adobe) a Times NR (dnes např. Microsoft) jsou přepisy původního TNR pro horkou sazbu z 30. let…

  • Jakube: Když se nebudeme bavit o správnosti/vhodnosti, jejíž míra je (pokud je Helvetica s Nimbusem totožná) asi velice podobná, ale o původnosti, pak je odpověď složitější a záleží na vývojové linii, vzájemném licencování a úpravách pro jednotlivé sázecí technologie.

    U Timesů je to asi jednodušší, původcem je Monotype a všichni ostatní zmínění od něj základní design licencovali (koupili). Jak je to s Helveticou a Nimbusem jsem nevěděl, ale hledal jsem a zjistil, že URW++ zcela otevřeně na MyFonts a částečně i na svých stránkách (autor designu Max Miedinger, 1958) přiznává, že se jedná o design založený na Helvetice. Teď jde jen o to, jaké změny v designu písma jsou natolik signifikatní, že z něho udělají písmo jiné (nebo obráceně, kdy je možné považovat dvě písma za stejná). A to už je daleko zajímavější a obtížnější otázka na zodpovězení. … pokud tedy ponecháme stranou právnický přístup.

  • David — Ad Times: To právě tak vůbec není! Monotype sice měl licenci na nové písmo pro deník Times, ale zároveň ji spoluvlastnila Linotype, jelikož na jejích strojích se písmo prověřovalo. Takže se šábli a jak M., tak L. dál Times jemně upravovali a dál licencovali, až to skončilo spory odbornými i soudními právě o tu vaši „pravost“. Nedávné sloučení M. a L. letité spory ukončilo, nicméně je to jen jedna ukázka toho, jak se pravidlo „první bere, ostatní kopírují“ nedá aplikovat bezhlavě a mechanicky.

  • Jakube: to jsem nevěděl, zajimavost! Ale každopadně šlo o stejný návrh od stejného „týmu“, akorát pro dva různé stroje. Nicméně námitku chápu.

    Myslím, ale že Martin ani nechtěl říct že Nimbus je okopírovaná (ať už to je špatné nebo ne) Helvetica, ale že je prostě stejný. Čili je to prostě jenom způsob jak neříct, že používáš Helveticu. Což je tvrzení v některých kruzích nepřípustné.

  • … celkem bych čekal, že v diskusním fóru na „Typomil“ se budou ctít typografické zásady. Pánové vaše americké uvozovky mě mlátí přes hubu… :))

  • Tak to raději nečtěte, abyste nepřišel k újmě. Amerikánské uvozovky si doplňuje redakční systém sám, když třeba pisatel přispívá z telefonu a nemá možnost (nebo čas) vložit správné češtinské uvozovky (v roce 2008/2009 celkem obvyklý jev).

  • :D … že by špatně napsaný redakční systém? ;)

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archiv

Rubriky