Z četby: knihy o knihách a jejich navrhování

Ve zběžné rekapitulaci aktuální četby se přeneseme nejprve mezi knihtiskaře patnáctého až devatenáctého století, následně se usadíme v Německu (potažmo střední Evropě) šedesátých let století právě minulého a rozpravu zakončíme ve Spojených státech na konci druhého tisíciletí.

Petr Voit: Encyklopedie knihy — Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století

Encyklopedie knihy

Encyklopedie knihy

Když napíši, že Encyklopedie knihy je počin obdivuhodný, nevystihnu tím slovem pravou podstatu takřka nezměrných kvalit a užitečnosti Voitova gigantického díla vydaného nakladatelstvím Libri na sklonku minulého roku. Co vede člověka k tomu, že sestaví spis o 1352 stranách, doprovozený 635 ilustracemi, sám a na vlastní popud? Vděčný čtenář tu obdivuhodnou píli a pracovitost docení už když z lepenkové krabice vytáhne mohutný, více než pět kilogramů vážící svazek, který probírá prakticky všechny myslitelné obory související s vývojem knihy od vynálezu knihtisku.

Na ploše stránek nadstandardního formátu 245×295 mm každý zájemce o tisk, knižní úpravu a výzdobu, ilustraci, vazbu a související obory získá takřka vyčerpávající přehled dat, jmen, míst, technologií i postupů. Text hesla odkazuje na další části v knize a pokud snad čtenář není spokojen s rozsahem informací u jednotlivého hesla, ocení seznam literatury u každého z nich uvedený. Obsah je sice zaměřený na celou Evropu, ale hlavní těžiště je mírně posunuto do českých zemí, které mají osobitou a bohatou tradici. Kniha byla letos nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Nakladatelský čin a třebaže nakonec nevyhrála, představuje krásný dárek pro každého knihaře, zvídavého knihkupce i bibliofila, skvělý studijní materiál pro nevlídné podvečery, luxusní kočár do minulosti, provoněné tiskařskou černí, knihařskými klihy a poctivě vydělanou kůží. Děkujeme.

Albert Kapr: Buchgestaltung

Buchgestaltung

Buchgestaltung

Čím byl pro českou typografii druhé poloviny dvacátého století takový Oldřich Menhart, tím byl pro Německo Albert Kapr, věnující se pedagogické činnosti, navrhování písem, knižní úpravě a psaní řady odborných knih. Z těch nejdůležitějších zmiňme alespoň Deutsche Schriftkunst: Ein Fachbuch für Schriftschaffende (1955), Schriftkunst: Geschichte, Anatomie und Schönheit der lateinischen Buchstaben (1971) či  Buchgestaltung (1963). Poslední jmenované se nyní budu věnovat — jedná se totiž o jednu z nejkomplexnějších a nejzajímavějších publikací o knižní úpravě, která se mi dostala do ruky.

Kniha formátu 240×340 mm se skládá z logicky na sebe navazujících celků, které zájemce o knihu provedou většinou úskalí problematiky knižní tvorby. Po teoretickém úvodu, věnovaném historii evropské knihy, navazuje kapitolami o papíru, o písmu v knize, formátu a úpravě jednotlivých textových prvků, úpravě titulní stránky a vstupu do jednotlivých kapitol, ilustracím, tisku i vazbě.

Neméně důležitý je však u toho typu publikací ilustrační doprovod — a ten Kapr vybral skvěle. Kniha obsahuje stovky převážně černobílých reprodukcí výtečné úpravy od celé řady autorů, nejen německých. Koneckonců poslední kapitola poskytuje slušný přehled o „národní“ typografii — vlastní oddíl mají Číňané, Němci, Britové, Francouzi, Holanďané, Italové, Sověti, Maďaři, Češi (Muzika, Hlavsa, Menhart, Hanák…) a další. Reprodukce se snaží pokrýt co nejširší záběr od pohádek a poezie až po technickou literaturu, škoda jen, že náročné „vědecké“ úpravě není věnováno více prostoru. Kniha je v němčině.

Richard Hendel: On Book Design

On Book Design

On Book Design

Hendelův spis se datuje do roku 1998, měl by tedy být stále aktuální. No, aktuální… knižní úprava se během posledního století proměnila vlastně jen docela málo, takže poznatky Kaprovy, stejně jako Hendelovy, mají určitý nadčasový význam. Naštěstí totiž praví umělci, nýmandi stvoření z hvězdného prachu a hypertrofovaného ega, o úpravu knih příliš zájem nejeví, a tak zůstává většinou víceméně prostá větších módních výstřelků. Invence autorů se soustředí především na papírové přebaly, výkladní skříně výtvarného nevkusu, které stejně každý rozumnější čtenář co nejdříve vyhodí, úprava vnitřních stran zatím typografické destrukci aspoň částečně uniká. Ale zpátky k tématu…

Kniha Richarda Hendela se ostatním tematicky podobně zaměřeným příručkám poměrně obratně vyhýbá. Jak sám autor říká, nepíše knihu o tom, jak knihy navrhovat, ale spíše o tom, jak jsou navrhovány. Nevynáší žádné soudy ani nezpochybnitelné pravdy, ve svém věku už chápe, že nic jako objektivní pravda nebo jediné zaručené postupy neexistuje. Je trpělivý, naslouchá ostatním a zprostředkovává vlastní zkušenosti z tvorby. Zhruba dvě třetiny rozsahu jsou věnovány osmi designérům, kteří buď ve vlastním textu, nebo formou rozhovoru s Hendelem mluví o tom, jak pracují a o úpravě přemýšlejí, jaké mají postupy, co představuje největší úskalí a jak se s nimi vypořádat. Z hovoru tak mimoděk vyvstávají hlavní problémy, s nimiž se typograf většinou potýká: nemožnost ovlivnit formát publikace, vazbu, rozsah a materiály apod., tedy faktory stanovené většinou nakladatelem bez předchozí konzultace s úpravcem, který tak má hned zpočátku dosti omezený manipulační prostor.

Už od dob Guttenbergových byla většina knih tištěna ve formátu na výšku orientovaného obdélníku, který se blížil poměru zlatého řezu (1 : 1,618), renesančnímu konceptu ideální proporce, pokud se s ním přímo neshodoval. Typograf Jan Tschichold prohlašoval, že „řada knih vydaných mezi léty 1550 a 1770 byla v poměru zlatého řezu s přesností na polovinu milimetru“. Tschichold, Jost Hochuli, Robert Bringhurst a další zveřejnili nespočet konstrukcí knižních formátů založených na ideální proporci, ale dnešní designéři už většinou nemají tu svobodu zvolit nestandardní formát. Mnohem častěji je totiž daný mnohem dříve než typograf vůbec započne svoji práci. (Hendel, str. 34)

Čtu si v knize trochu na přeskáčku, zatrhávám si části, které mě zaujaly a vracím se k nim v pravidelných cyklech. Některé myšlenky moc objevné nejsou, ale čas od času člověk narazí na něco k zamyšlení.

Vzpomínám, že jsem slyšel o jednom designérovi, který tvrdil, že jako první navrhuje stránku s obsahem; to dává určitý smysl. Vím, že v některých případech, v okamžiku, kdy jsem se k obsahu dostal, jsem nabyl pocit, že bych měl přepracovat celou řadu již hotových prvků. (David Bullen, str. 98)

On Book Design je nakonec spíše odpočinkové čtení než silně odborná publikace. Slabiny má zvláště v doprovodných ilustracích, kterých je málo a zároveň nejsou bůhvíjak oslnivé. Ale čte se to rychle a dobře, poznat pracovní návyky kolegů z oboru je vždycky užitečné. Hlavní neduh podobných knih se však nevyhnul ani této. O technické literatuře, která je na design nejnáročnější, nepadne prakticky ani slovo.

Jsem všemi deseti pro minimalismus, jen malou změnu, které si čtenář všimne. Je totiž zásadní rozdíl mezi tím dívat se na stránku s textem a číst stránku textu. Když čtete, tak i tu sebenepatrnější změnu zaregistrujete. (Ron Costley, str. 119)

Kniha je v angličtině, můj neumětelský překlad snad omluvíte.

12 komentářů

  • Milé typo, trochu mě mrzí, že se autor encyklopedie pravděpodobně drží evropského formátu a dálný východ je opět místo, kde kniha neexistovala? Mám zato, že zdrojů k průběhu vývoje knihy v našich končinách je celkem dostatek.

    P.S. Zvířátko v kleci jsem naučil říct básničku za zrníčko, buď tak laskav a zkus to, děkuji.

  • → Milý Powermacu, jak asi víš, východní kniha se vyvíjela odděleně a do jisté míry i odlišně od té evropské, takže jen těžko lze v jednom svazku tohoto typu pojmout mimoevropské knižní dědictví se všemi jeho specifiky. Autor encyklopedie si dal hned zpočátku konkrétní úkol — zpracovat v dostatečné šíři a encyklopedickou formou čtyři staletí evropského knihtisku a knižní kultury, nikoliv vytvořit celosvětovou studii. Ostatně k té by u nás hledal studijní materiály jen stěží, to je úkol pro jiné národy.

    > Mám zato, že zdrojů k průběhu vývoje knihy v našich končinách je celkem dostatek.

    Mýlíš se, podobná kniha tu dosud nebyla.

    P.S.: Zvířátko v kleci mi zarecitovalo Poštovní schránku a dostalo dvě zrníčka.

  • Milý Typomile,

    kniha má v názvu encyklopedie, tudíž z tvých uryvků běžný čtenář usoudí, že se jedná spíše o informace a tematicky rozdělené, než vlastní autorovo pojednání o vývoji knihy. Každopádně to nic nemění dojmu z takového počinu.

    Kniha jak víme měla několik vývojových větví, o to více mě mrzí, že si neméně zajímavé reprodukční technologie a postupy nezaslouží nikde prostor.

    p.

  • powermac: To, že encyklopedii dnes vnímáte jen jako stručné info, není vina autora, ale degradace žánru. Viděl jste někdy Ottovu encyklopedii? Dnešními slovy je to spíš soubor esejů. Klobouk dolů před autorem, že místo heslovité rychlokvašky napsal něco takového. Subjektivnost je v tomto případě spíš přednost.
    martin: Ke Kaprovi můžu odkázat na drobnou knížku Sto a jedna věta ke knižní úpravě, která je v češtině zdarma tady – http://sazba.cz/typoglosy/typo101.pdf

  • → Jakube, 101 větu znám, mám ji už dlouho staženou; stále užitečné čtení. Bude se jistě hodit i ostatním čtenářům, díky za odkaz.

  • Jakub Krč: Trochu ses minul odpovědí, ale nahrál sis sám Ottovým slovníkem, ten je ve všech směrech opravdu naučný. Mě mrzelo, že při vší úctě autor nezakopl o jiné větve vývoje knihy — tudíž se věnuje encyklopedicky větvi „evropké“ knihy.

  • Pokud se jedná o priority navrhování prvků, tak musím přiznat že jiný postup než: 1. návrh stránek s nejkomplikovanějšími prvky (nejdelší nadpis, nejdelší textový blok …), 2. ladění ostatních, ne tak naplněných, stránek, 3. návrh obálky, který pak ve výsledku odráží některé prvky z obsahu publikace, si ani neumím představit.

    post scriptum: chlapi, už tu holku pusťte – jak dlouho si myslíte, že si s tím zrním vystačí!

  • → Pastelko, postup je to rozumný a chvályhodný, ale obávám se, že pro navržení funkční a hezké knihy to asi nestačí. :) Řeč byla spíš o celkové typografické úpravě knihy. Vezmeme-li například zmíněnou stránku s obsahem, tak pokud se třebas jedná o složitěji strukturované kapitoly, právě tato stránka může určitým způsobem předjímat další stylotvorné prvky v knize: použití kapitálek, systém vyznačování, styl číslic atd. Ta myšlenka mě zaujala, pokud tedy narážíš právě na toto.

    P.S.: Nevíme, zatím je to rok.

  • powermac: Tohle vážně nechápu. Někdo napíše knihu o psech a druhý mu vyčítá, že psát o psech je sice zajímavé, ale mělo by se psát i o vlkách. Vždycky z takové „kritiky“ rostu…

  • Jakub Krč: Mě to přijde jako napsat encyklopedii počítačů a jít jen po větvi vývoje Apple Macintosh :-)

  • Když si dá někdo do podtitulu knihy Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, dává tím všem jasně na srozuměnou, že si pro své bádání vybral poměrně přesně časově i místně ohraničený úsek dějin. Kdo tomu rozumět, chce, ten tomu rozumí, kdo nechce, má smůlu.

    Tímto bych rád ukončil tuto předem zbytečnou diskusi na téma vhodnosti koncepce Voitovy knihy a věnoval se diskusi věcné.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archiv

Rubriky