Typo čtení a typo vobrázky

Každou chvíli se v médiích propírají současné nakupovací trendy, na nichž se má dokázat, jak naše společnost degeneruje, když propadá mámení supermarketů, ve kterých tráví větší než malé množství času. Průměrná česká rodinka už se dnes zpodobňuje buď jako vymydlená, ikonická plážová reklama na zubní pastu, nebo jako beránčí stádo, které namísto bobků trousí za sebou poctivě vydělané drobáky, jakmile se ozve pípnutí čidla čárového kódu.

Takové malé počteníčko

Já zatím zůstávám konzervativní, chodím nakupovat do takového pitomě stísněného minimarketu (kde místo pěti pokladen fungují v pátek večer zásadně jen dvě), ale utrácím ještě pořád nejvíce peněz za knihy. Musel jsem si nedávno přikoupit novou knihovničku, protože se mi nové i staré svazky povalovaly všemožně po bytě a tento neuspokojivý stav bylo třeba adekvátně řešit. A když už nedostatkem materiálu ke čtení netrpím, učiním si nyní malou rekapitulaci novějších přírůstků, přičemž se omezím pouze na typografickou tematiku, abych svého milého čtenáře nenudil příliš dlouho.

Jost Hochuli, Robin Kinross: Designing Books — Practice and Theory

Designing Books jsem koupil vlastně úplně naslepo, když jsem si objednával pár knížek z Amazonu. Napsal jsem nazdařbůh tohle slovní spojení do vyhledávače, a protože kniha nebyla moc drahá (22 dolary), připsal jsem ji na seznam. Jost Hochuli je (prý) známý švýcarský typograf, starší pán, který se specializuje na knižní úpravu a má s ní bezpochyby spoustu zkušeností. Koncepce jeho příručky se mi v zásadě moc líbí: píše o terminologii, principech symetrie a asymetrie, formátu knihy pro konkrétní účel, výběru písma, typech knih (romány a novely, poezie, divadelní hry, bible, ilustrované knihy, knihy s uměním, informační brožury, věděcké a školní knihy apod.), v druhé polovině publikace potom představuje jednotlivé části knižního svazku a v neposlední řadě také pěkné příklady z vlastní knižní typografie. Krásná témata, avšak jak zoufale nevyužitá! Většině z vyjmenovaných kapitol věnuje autor text v rozsahu několika řádků, maximálně stránek. Sazba poezie je tak odbyta čtrnácti řádky textu a třemi reprodukcemi, výběr písma je smeten ze stolu jednou diskutabilní poučkou a řečnickými otázkami přes půl stránky. A tak nakonec ani těch několik vydařených knižních úprav ze závěrečné části neudolá rozporuplný pocit z promarněného zbytku. Za amatérismus velmi hrubého zrna pak považuji nedokonalosti v sazbě: x namísto × v rozměrech, naprosto zbytečné dělení rozměrů stránek do dvou řádků i na místech, kde by se tomu dalo velice jednoduše vyhnout.

Robert Bringhurst: The Elements of Typographic Style

Designing Books + The Elements of Typographic Style

The Elements of Typographic Style — rukověť typografa

Opravdickou typografickou bibli mám už hrozně dlouho, ale ještě jsem ji nestihl celou přečíst. Najdu si čas jedině při cestování autobusem, což bývá zřídkakdy, ale na druhou stranu se na pokračování vždycky ohromně těším, protože co scházelo Hochuliho knize, vynahrazuje mi Bringhurst plnou měrou. Mám sice jenom „pejprbekové“ vydání, ale přesto je na Elementy radost pohledět, natož je teprve číst. Krásná, čtivá angličtina plná autorova básnického ducha, a doslova stovky praktických a užitečných rad činí z této publikace jednu z nejlepších knih o typografii, které jsem měl v ruce. Autor probírá s plným zaujetím snad všechny myslitelné problémy, které typograf musí řešit, ať už je to hladká či smíšená sazba, vyznačování, úprava odstavců, slitky, kombinace latinkových a nelatinkových písem, sazební obrazce… Bringhurst hovoří o rytmu a proporci, harmonii a důrazu, melodii textu a jeho plynutí na stránce… to vše čtivě, trpělivě a pochopitelně. Oproti ostatním knihám podobného ražení má jednu podstatnou výhodu — autor vás učí o písmu přemýšlet, volit opodstatněná řešení, za kterými si budete stát. Stranou nezůstává ani diakritika, které je věnována zvláštní péče, našince potěší i pár českých jmen, na která v textu narazí. Druhá část knihy představuje širokou paletu současných písem a komentovaný přehled světoznámých písmařů a písmolijen. Příručka je pravidelně aktualizována, doporučuji opravdu všem.

Albert Kapr: Deutsche Schriftkunst

Deutsche Schriftkunst

Kdo by čekal jen přehlídku německé strohosti, bude možná přepraven

Kaprovo Německé písmařství z roku 1955 jsem objevil v jednom internetovém antikvariátu a záhy se zařadilo mezi nejváženější svazky, které vlastním. Krásná 280stránková publikace velkého formátu upravená v přísném německém stylu se vyznačuje velkorysým pojetím stránky, stovkami bezvadně otištěných ofsetových a hlubotiskových reprodukcí, jež představují výtečný studijní doplněk například k Muzikovu Krásnému písmu. Kapr píše o historii latinky, ale jeho hlavní zájem je (přirozeně) směřován k německým písmům. Za tři sta padesát korun to byl zatím nejlepší kup sezóny. Škoda, še ja neumět pošatně nemesky, s chuti bich si pošetl. Alles Gutte!

David Jury: Letterpress — New Applications for Traditional Skills

Do Letterpressu jsem se začetl minulý víkend v knihkupectví Academia, když jsem si tam zašel do kavárny (na víno). Brouzdal jsem očima v regálu s takovou tou nekoncepční směskou cizojazyčné uměnovědné literatury a říkal si, že knihtisk by mohl být tím pravým tématem na krátké zahloubání se (u vína). Jak jsem se jen zmýlil! Kniha je snůškou nezáživného tlachání nad souborem z kontextu vytržených obrázků, které jsou — nechtělo se mi tomu ve 21. století věřit — reprodukovány v doslova příšerné kvalitě na vyběleném čtyřvrstvém hajzlpapíru … což by samo o sobě nevadilo, kdyby motivací k tomuto kroku nebyla pouze snaha zakrýt rozpixelované obrázky uložené jako JPEG kvality 4. Fuj.

Oldřich Hlavsa: Typographia 3, Typografická písma latinková

Typographia

Hlavsovy Typographie už patří do zlatého typografického fondu

Poslední díl Hlavsovy trilogie netřeba představovat. Klasika česky psané literatury se ale shání dost těžko, takže mi dlouho unikala. Trpělivost sice obvykle přináší růže, někdy však také zasvěcený text o písmech a ukázky prvotřídní typografie vyznačující se zkušeností, hravostí a nezměrnou fantazií. Druhé vydání Typografických písem latinkových je už pak jen pomyslnou třešničkou na dortu. Širokou paletu tiskových písem z produkce písmolijen dvacátého století doplňuje v mnohém stále platný „tutoriál“ věnovaný základním principům úpravy tištěného textu.

Písmové vzorníky

Vzorníky písem

Vytištěné písmo je holt vytištěné písmo

Některé písmolijny nabízejí zdarma tištěné vzorníky svých písem. Před několika měsíci jsem si objednal u Typotheque Petera a Johanny Biľakových vzorník vydaný k megarodině písem Fedra, ale ten stále nepřicházel, až jsem nakonec celou věc pustil z hlavy. Dočkal jsem se zčistajasna až před pár dny, kdy mi z Haagu fofrpoštou dorazila aktualizovaná verze. Biľakova Fedra je písmový supersystém sestávající z velkého množství řezů o mnoha šířkách a duktech v serifové i bezserifové variantě, a to včetně azbuky. Titulkové řezy obsahují desítky netradičních ligatur, textové řezy na oplátku zlomky, matematické symboly a rozličné ozdoby, zkrátka rodina písem Fedra je ultimátní typografický kulomet, který by si plným právem zasloužil uznání, kterého se mu ve světě dostalo, nebýt zoufale nehezkých serifových kursiv.

Zdarma nabízí své katalogy písmolijna FontFont. Mám doma jeden z roku 2004/2005, letošní vydání si můžete objednat na adrese catalogs@fontfont.com.

Štormova písmolijna má katalog luxusní. K zakoupeným písmům je dodáván zdarma, ostatní si jej mohou objednat za přiměřený obnos. (A vysvětlí mi někdo, proč nejsou v katalogu žádné texty s diakritikou, když Střešovická písmolijna jako jedna z mála u všech písem kompletní diakritiku nabízí?)

Kdo nechce troškařit, nechť se zaměří na velký vázaný katalog od Linotype. Complete Typeface Catalog A–Z stojí kolem 20 € a jestli mi chcete udělat radost, pošlete mi jeden na adresu, kterou vám sdělím na vyžádání e-mailem. :-)

Komentáře (20)

  • Bringhurstovu bibli mohu také s klidným svědomím doporučit. Je sqělá :-) a naštěstí jsem v době kupu jezdil na dlouhé a typografií prozářené cesty vlakem..

  • Typografii mám rád, ale navíc jak na Aktualizovany typografický manuál od Berana jsem se nezmohl.

  • Priznávam, blednem závisťou… Martin, rozhodne mi do e-mailu napíš tvoju adresu. Prosím pridaj informáciu o tom, kedy sa doma nezdržiavaš a či je možné niekde v okolí parkovať menšou dodávkou. :)

  • → Pokalindas, to jako že bys mi přivezla nějaké knihy coby dárek? Tady budu průběžně aktualizovat seznam, usnadní ti to rozhodování. :)

  • O tom Bringhurstovi snad nikdy nenapíšu. Teď už to tuplem nemá smysl. No nic, stejně je to čtení pro undergrady. ;-)

  • → Davide, co člověk, to názor! Jen o něm něco napiš, můj příspěvek je příliš povrchní na to, aby předem potíral případnou konkurenci, undergroundy nevyjímaje. :)

  • Jelikoz jsem mozna jeste uchylnejsi sberatel knih o typografii nez Martin, mel bych tu dve tri doporuceni na knihy, ktere necim prevysuji obvyklou produkci na tohle tema: Ari Rafaeli – Book Typography – dosti subjektivni a rypavy rozbor urovne knih, ktere by za normalnich okolnosti bylo mozno povazovat za zdarile, Fred Smeijers – Counterpunch – pro milovniky knihtisku ozrejmi vic nez by se zdalo z nazvu; neni to jen o matricich, Geoffrey Dowding – Finer points in the spacing & arrangement of type – v anglosaskych zemich povazovano za nutny doplnek Bringhursta – verim ze i profikum dokaze posunout latku pojmu kvalitni sazba, Jan Tschichold – The form of the book (Essays on the morality of good design) – neni to zrovna ucelene, natukava ruzna samostatna temata, ale zato neobycejne pruzracne. I z tech eseju (neprvoplanove) cisi, ze to byl mistr. (Nicmene o par drobnostech bych si drze troufnul s nim prit, jako treba o nazoru ze prebal se ma po koupi knihy vyhodit). Pri cteni vyse uvedenych knih jsem chrochtal blahem. Dalsi doporuceni si necham na jindy.

    Jeste si dovolim tuhle poznamku. Nemam formalni typo vzdelani a jakozto mene nez undergraduate mi nic nebrani vyzvednout Bringhursta na Olymp a branit ho tam. Mam k tomu vic duvodu. Nejen ze si myslim, ze neexistuje jina typo kniha, ktera by sama o sobe pokryla tak elegantne a ucelne svou cast tematu. Navic si to mysli zrejme i  vetsi cast anglicky mluvici typo obce (OK, nevim jak je to mezi jejich uber-ober-graduates). To je pro me dulezitejsi informace, nez co si mysli permanentne mirne najezena komunitka v Cesku.

    Od Bringhursta doporucuji precist si jeho autorske nebo treba i sebrane basne a eseje. Venuje dost casu sbirani inuitske slovesnosti a v literarnich soutezich uz posbiral slusnou radu nikoli bezvyznamnych cen. Je basnik a to se ukazalo pro psani knihy o typografii jako skvela vec. Kdo mate radi anglictinu, meli byste zachrochtat blahem dvojnasob.
    Mimochodem pro odborny spor s Bringhurstem muzete sahnout treba zrovna do vyse uvedeneho Rafaeliho.

  • → Pet_re, děkuju za doplnění.

    Counterpunch od Smeijerse jsem zatím viděl jenom zběžně, ale celkově mě kniha moc neoslovila. Svůj díl viny na tom nese druhá část podtitulu (Designing Typefaces Now), která — s ohledem na vydání v roce 1997 — se mi jeví poněkud zavádějící. Ale celek hodnotit nechci, protože jsem ji opravdu ještě nečetl; reference mimočeských čtenářů jsou vesměs velmi pozitivní. Snad v budoucnu.

    S tím, že přebal se má po koupi knihy vyhodit, jsi mi docela nahrál, protože víc než souhlasím. Nic mě na knize nedokáže tak štvát, jako pestrobarevný cár papíru, který se i při tom nejšetrnějším používání okamžitě poničí. Je to ještě pozůstatek doby, kdy vládla knižní produkci vazba celoplátěná, jež neumožňovala zdobit nějak výrazně samotnou vazbu, a tak se typografové mohli vyřádit na přebalu (bohužel). Na to, že má knihu chránit, je to tedy hodně nedokonalé řešení. :)

  • Ha, ohledne vyhozeni prebalu jsem se nevyjadril presne – Tschichold oroduje za vyhozeni, ja proti :-). Souhlasim, ze se prebal neda udrzet v dobrem stavu, zrovna tak souhlasim, ze je to „jen“ zbytnela ochrana knihy proti poskozeni pri doprave kupujicimu, a ze byva prilis casto pestrobarevnym carem papiru. Taky kvuli pritomnosti prebalu casto/obvykle tvurci podcenuji provedeni vlastni vazby knihy.
    Jenze ja mam v knihovne i par kusu kde je jak vlastni kniha tak prebal v souladu, ve vyjmecnych pripadech je prebal i mimoradne kvalitni. Proste a naivne je mi lito vyhodit neco, s cim si nekdo dal praci a me to nijak neskodi – nebo jinak: je mi blbe vyhodit jednu ze dvou jakkoliv volne souvisejicich veci, kdyz k tomu nejsem nucen. Navic, pro nepravdepodobny pripad prodeje knihy nekam dal neni vyloucene, ze bude kupujici uprednostnovat knihu s prebalem (OK, tohle je hodne slaby argument).
    A i u te odflaknute vetsiny prebalu je mi milejsi, kdyz mi ubryndnute kafe prenasene nad horou knih na podlaze nevsakne do klasickych desek ale stihnu ho setrit z laminovaneho papiru prebalu. (Hm, tohle se zase mozna tyka jen te mensiny populace, ktera uz vycerapala kapacitu knihovny a nezbyva ji nez knihy rozmistovat kde to jen jde.) Kazdopadne setrit prach lze lepe z lezici knihy v prebalu nez z platenych desek.
    Mam-li v nizsich patrech hromadek knih najit nejaky zastrceny titul, muze to byt pro mne snazsi dle i drobne vycnivajiciho prebalu, ktery se treba u jinak jednotne vyhlizejicich edic lisi mnohem vice nez uniformni platno desek – navic za predpokladu ze v hromade neni vse usporadano tak abych bez problemu videl na vsechny hrbety (viz napr. jednotne provedene rady tematickych knih National Geographic z 60. a 70. let).
    Prebal taky vzhledem k me lenosti obvykle supluje zalozku, neni-li nic lepsiho bez namahy po ruce. :)

  • Vcelku dobrou zábavou může být přebaly nevyhazovat, ale ukladat mimo jako sbírku grafických prací. A jednou za častřeba hádat co k čemu patří.

  • → Pet_re, já proti přebalu coby jakémsi vizuálním doprovodu knihy nemám ani to nejmenší. Dá se udělat hezky, může být v souladu s vazbou i vnitřní úpravou a doplňovat se s nimi, jak správně podotýkáš, ale je to nakonec přece jen tak velmi nedomyšlené a zoufale nepraktické řešení, že mi takzvaně „pije krev“. Zvlášť u knih starších, například z antikvariátu, ten problém vyvstává ve vší obludnosti. Ačkoliv bývá u knih z druhé ruky mnohdy samotný blok úplně v pořádku, přebal je vždy minimálně na hřbetu potrhaný. (Což mi připomíná, že tady mám jednu plonkovní Menhartovu Nauku o písmu, kdyby měl někdo zájem, až na přebal slušný stav!) :))

    Poslyš, knihy neválej po podlaze, to je zvěrstvo! (já je mám v hromádkách na posteli — je to velká postel).

    → Pavle, nechci být ani náhodou neuctivý, ale četl jsi někdy nějakou knihu? Až na malé výjimky tam totiž bývá titul natištěný, takže pokud umíš číst, máš to hádání vlastně úplně pokažené. :-D

  • → Pet_re, v Counterpunchi jsem se o knihtisku moc nedozvěděl. To ovšem neznamená, že by tam o něm nic nebylo. Každý jsme ho četli z vlastního pohledu a odnesli si něco jiného. Je to vynikající kniha (rozhodně nevadí že z roku 1997) a Pecina by si ji určitě měl přečíst (už jsem mu ji tuším jednou doporučoval).

    Co se týče poznámek k Bringhurstovi. Nejedná se o žádné nafoukané gesto, jak jste si vyvodil (příjde mi, že je to ryze česká vlastnost, reagovat na opoziční názor navážením se do charakteru oponenta). Jedná se jen a pouze o bojový pokřik, který by měl udržovat naše kritické myšlení ve střehu. Bringhurst tam má pár věcí, které není třeba až tak ostře dodržovat (netvrdím že by byl dogmatik). Proto si ho postavím hned vedle Olympu. Především pro to, že tou knihou udělal pro typografii to, co nikdo jiný. Kde jiní žehrali B. konal. Dávám mu 97 % ze sta (nikomu jinému jsem nedal víc). Kdybych ji považoval za špatnou, nechtěl bych o ní psát a neobjednával bych ji pro svoje známé, kteří o ní (už dva) napsali na svojich blozích.

  • Mimochodem, taky nemám žádné formální typo vzdělání. :-) Ovšem pokud si někdo přečte Bringhursta a pochopí proč a jak by měl co dělat. A pokud si k tomu přečte Counterpunch, Stop stealing sheep a jakoukoliv podobnou literaturu, má velice slušný teoretický základ.

  • → Davide, Pecina prostě nestíhá číst všechno, co mu lidi doporučí. Ale vzkazuje, že se polepší.

    Mimochodem, taky nemám žádné „formální typo vzdělání“, a to jsem prosím studoval grafický design na dvou výtvarných školách (ale v tomhle ohledu to byla fakticky bída).

  • František Štorm byl svého času vynikající metalový zpěvák ve skupině Masters Hammer.

  • Zdravim vsechny o pulnoci. Nic duleziteho ze mne ted nevypadne, jen v ramci zachrany sve virtualni cti: knihy nikdy nedam primo na podlahu, ale na nejakou podlozku. Rada s posteli ma dve nevyhody – jednak uz mam postel v garsonce beznadejne zaknihovanou a jinam nez do volneho prostoru uz expandovat neslo a druhak predstavte si ten des, ze si clovek privede damskou navstevu. Rozhrnuti knih z postele narychlo je horsi, nez je do kupicek po mistnosti rovnat predem. Na druhou stranu damska navsteva stejne obvykle zdrhne prilis rychle, priblizne v momentu kdy si uvedomi pomer objemu knih vuci objemu garsonky. Tezky to zivot typofila. Hmm. K Davidovi B. – oba jsme si navzajem poslali stulec, z nichz ani jeden neni myslen jako osobni utok (vzdyt se ani nezname). To by bylo na jinou debatu. Ja obvykle popichuju, kdyz (treba i mylne) zavetrim neco, co vypada napr. jako priznak prehnane ceske uzavrenosti ci predsudku (mam zkusenost s praci v Anglii, kde spolecenske vztahy funguji na ruzne zpusoby jinak a v necem lepe nez v Cesku). V tomto pripade beru zpet. K Davidove nasledne poznamce o Bringhurstovi mohu jen souhlasne poznamenat, ze ani ja to nemyslel tak, ze by Bringhurst mel byt 100% zavazny kanon pro vsechny a ve vsech detailech. … A vystupuje nekdy nekde Frantisek Storm s MH nazivo ?

  • → Martin: Není to tak jednoduché jak se zdá. Uhodneš podle přebalu jak ta kniha vypadala, aniž bys to kontroloval s knihovnou? Je to zábava, když jsem byl malý, bavil jsem se tím. A taky podobnýma blbostma. ;-)

  • → Pet_re, pokouším se představit si, že si domů přivedu ženskou návštěvu, ale je to pro mne představa natolik abstraktní, že nejsem schopen z toho cokoliv dalšího odvodit. Aha, už si vzpomínám… naposledy jsem z postele knihy narychlo odhrnoval na narozeninové party, když přišla blonďatá striptérka, protože všichni hosté jakoby mávnutím kouzelného proutku ztratili zájem o problematiku současné typografie a kvalitu kursivních řezů, a navíc se ta osoba povalovala opravdu všude, pánské klíny, stůl s jednohubkami a rozestlanou postel nevyjímaje…

    Master’s Hammer naživo nevystupují, soudě podle vyjádření FŠ se na to cítí moc staří. Ale možná bude DVD. :)

    → Pavle, přiznám se, že v dětství jsem se zajímal ponejvíce o obsah a výzdobu knihy samotné, vnější části knihy jsem neprožíval tak dramaticky jako ty. Dnes už je pro mě určujícím faktorem při výběru knihy její hřbet, poněvadž většinu svého života stejně stráví zastrčená v knihovně. :)

  • Hempy olejový extrakt. Tato složka je známá tím, že vytváří lákavou vůni, který přitahuje rybu na háček. Kafrické vápno. Složka stimuluje proces, ryby se cítí hladové a pak hledají kořist. Svalový protein. Tato přísada má silnou vůni, která ovlivňuje čich i těch nejtěžších ryb na ulovení. rybydynamit.com/ Vše umocňoval Sváťův černý den, kdy z osmi zaseknutých ryb šest vyháknul a jednu ztratil ve vázce. Právě ta nás mrzela nejvíc. Záběr přišel ve chvíli, kdy jsem se na minutku vzdálil a Sváťa na můj prut zdolával kapra, u kterého bylo hned jasné, že má o mnoho kg víc než ti „pětapadesátníci“.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky