Normalizované školní písmo

Vzpomínám si dobře, jak jsem v první třídě dostal laciné plnicí pero s modrým inkoustem, savý papír a později také nezbytný zmizík, a učil se psát, s jazykem vyplazeným, první písmenka; trochu kostrbatá, se špatným sklonem, ale nadšený z toho, co mi vzniká pod rukama, že už jsem taky velký, protože se umím dorozumívat i jinak než posunky a slovy.

Opiš stejně krásně!

A třebaže ještě trvalo pár let, než jsem dokázal psát tak rychle jako maminka, ovšem bez oné úhledné formy, která jí byla vlastní, bylo už možná tehdy zaděláno na lásku k písmu, která naplno propukla o mnoho později. Dnes už mám sice profesionální kaligrafická pera, ale intenzivní zážitek z dětství stejně nepřehluší. Kolik z vás ještě umí napsat správně L anebo záludné Q? Měl jsem před časem problém vzpomenout si na některá písmenka, a tak jsem zašel do prodejny pedagogické literatury a koupil si všechny Písanky, co měli zrovna na skladě.

Hezky česky ™

Normalizovaná latinka z dob normalizace

Nepodařilo se mi sice zjistit, do kterého roku je datován vznik onoho normalizovaného písma, které jsem se před skoro dvaceti lety učil (pořád je stejné), ale teď už zase umím celou abecedu a jsem na to patřičně hrdý. Ale norma nebyla stejná vždy. Od počátku století se několikrát měnila, postupně se písmo zjednodušovalo a vzdalovalo od okrasnosti, která pro ně byla charakteristická v dobách mého praděda. V knize Písmo ve výtvarné výchově (1989) se k současné podobě píše:

Normalizovaná latinka, která je vzorem pro dnešní školní výuku psaní v České socialistické republice. Zmizelo střídání silných a slabých, písmo je zbaveno valné části zdobných prvků, aby jeho jednoduchost mohla být východiskem snadného, rychlého a osobitě odstíněného psaní.

Mám-li zapojit trochu analytického myšlení, negativně hodnotím především přehnaně stísněná písmena malé abecedy a zbytečně velké vzdálenosti mezi nimi, což rychlému psaní spíše odporuje. Horní obloučky u B, E, P, R, stejně jako optický střed ostatních verzálek, jsou posazeny příliš vysoko. Také to okrasné, „šnekovité“ zatočení tahu v horní části C, E, D, F, G aj. se mi jeví býti zhola nadbytečné.

Deutsche Schulschrift ™

Pátral jsem ve své knihovně a našel několik ukázek z normy německé. Byť je malá abeceda v kresbě takřka shodná (rozdíly lze najít ve zjednodušeném x a zkrácených přetazích) liší se zásadně v pojetí versálek, jež jsou oproti českému krasopisnému základu odvozené z písma „tiskacího“, a tak vedle nich působí i zjednodušená česká verze náramně komplikovaně.


Normalizovaná latinka NDR z roku 1968 od Renate Tost a Elisabeth Kästner. V praxi pak vypadá takto.

Normalizovaná latinka nemá zcela univerzální tvary, a tak najdeme poněkud odlišnou formu už na slovenských školách — a samozřejmě i v sousedních státech. Jako přiklad pro srovnání slouží normalizovaná latinka užívaná ve školách NDR a zajímavý pokus Renáty Tostové o její převedení v kurzívu, bližší tiskovému písmu a vhodnou i pro písařské úkoly, kde by přílišná osobitost byla na závadu.

Ovšemže také německá latinka určená do školních škamen prošla svým vývojem, a tak tedy přikládám dvě starší varianty německého skriptu, na nichž je ještě patrné staromódní krasopisné pojetí versálek.


Vlevo německý standard z dvacátých let, vpravo verze z roku 1941

Užitečné odkazy

Komentáře (36)

  • Je poněkud trochu zarážející, že se vývoj učebnicového psaní zastavil v dobách komunismu. Úpravě některých prvků písma by se s ohledem na dnešní dobu mělo počítat. Nebyly by ještě starší ukázky?

  • Pokud si matně vzpomínám, tak jsem písanky moc v lásce nikdy neměl. Teď škrabu jak kocour, a dokonce jsem měl ze začítku i problém s čitelností zdejšího krasopisu. :D

  • Pochybuju, že v intervalu několika generací změní „písankové“ písmo. Stojí taky za zmínku, že „moderní maminky“ hlásají názor, že učit se psací písmo je pro děti zbytečné – použijí ho prakticky jen ve škole a pro děti je prý matoucí, že psaná písmena často vypadají a píší se jinak, než tiskací. Třeba to skončí tak, že se děti budou rovnou učit psát tiskacím písmem. I já jsem začal psát tiskacím (myslím že v sedmé třídě), protože mi všichni nadávali, že můj škrabopis není k přečtení. Dopadlo to tak, že můj rukopis dokonvergoval do tvaru (mix psacího a tiskacího), který jsem schopný přečíst snad jenom já (ale bez nejmenších problémů), ale kterým dokážu psát hodně rychle.

  • Já si odseděl písankovou část školní docházky v americké lavici, kde se učí od mala(školka) tiskací písmo, a až někdy koncem prvního stupňě základní školy se projede psací písmo, které ale ani poté není používané, je to jen rozšíření znalostí o další druh písma. Všechny písemné výstupy jsme pak psali celou školu v tiskacím. Pořád si pamatuju jak na mě česká češtinářka koukala, když jsem se ji ptal na to co je to za písmena.

  • Pamatuju si, že v první třídě jsem psal strašně úzkým, ale vysokým písmem (a úspěšně tím vytáčel učitelku). Nicméně teď píšu mixem (věšinou velká písmena tiskacím a zbytek psacím, i když já ani nevím, jaké to pravidlo mám…). :-)

  • Možná by bylo zajímavé pro tvorbu písma použít i rukopisy lidí, kteří mají rukou hodně odepsáno a tím svůj rukopis nezřídka optimalizovaný pro snadné a rychlé psaní. Určitě by se dalo vypozorvat společné znaky, které jsou dané přirozenou optimalizací.
    Uváděný příklad nemeckého písma mi přijde orientovaný na jednoduchý vzhled než na snadnost a plynulost psaní. Možná to ale s ohledem na to, že většina lidí stejně časem přejde na tiskací písmo, je přístup správný.
    Napadá mne teď že as může dojít i ke sporu nakolik by rukou psané písmo mělo být bráno jako „užitkové“ a nakolik by se měly zohledňovat estetické nároky (typomilců :)
    btw: já sám jsem zabitý případ – díky neustálému užívaní pda se vstupem pomocí rozpoznávaní písma mám docela pošramocený rukopis. Byť na tiskací písmo to nemá výrazný vliv.

  • Jo, tak díky tomu, že jsem se musel učit ve škole tímhle písmem i když už jsem měl vlastní rukopis, píšu rozsypaným čajem.

  • → Tomazi: já jsem na takovou nějakou srovnávací studii původně taky myslel, ale to bychom museli vzít písmo od lidí, kteří nejsou už za hranicí škrabopisu… nebo by se museli snažit psát čitelně.

    Každopádně v rukopisu libovolného jedince se projevuje v maximální možné míře jeho individualita, takže společných prvků je minimum. Hlavním společným bodem je zjednodušování, které přechází až v jakýsi minimalismus tahů, což čitelnosti naprosto odporuje, protože se stírají rozdíly mezi písmeny. Že dokážeme přečíst nějaký naškrábaný text sami po sobě, to je věc zvyku. A že dokážeme přečíst rukopis někoho jiného, to už je schopnost odvodit si podle kontextu ta správná písmenka.

    Já tiskací písmo používám většinou taky, ale je to opatření z nouze, aby to po mně šlo přečíst. Nějakým větším nárokům takový rukopis nevyhoví, a zvláště dopis bych tiskacím nikdy nenapsal, tam se holt musím snažit. Ale zmizík už nepoužívám. :)

  • Já jsem musel psát první dvě třídy touto normalizovanou češtinou. Od třetí mě začli ovlivňovat učitelé, kteří psali na tabuli už vlastním písmem a od některých jsem to okoukal a píšu částečně stejně. Samozřejmě, že jsem některá písmenka upravil podle svého.
    Kdyby mi teď někdo řekl, ať píšu tímhle písmem, tak bych to asi nezzvládal – a to jsem s ním psal dva roky.

  • Moc se mi ten školní krasopis nelíbí, je to takové neladné, ale to jsi koneckonců už popsal v článku.
    Ruční psaní tiskacích písem, to někomu připadá výhodné? Nemůžu se zbavit pocitu, že každé zdvihnutí tužky zdržuje a u tiskacího písma je oddělený každý znak.

  • → Martine: použití těch rukopisů nebylo zamýšleno jako výběr toho nejlepšího a ten použít. Pouze zkusit vysledovat některé prvky, první co mne napadne ja nepojení velkých písmen na další text, atd.
    Pokud by se snažili psát čitelně, tak by to pravděpodoně pozbylo smyslu. To že se do písma projeví individualita je jasná věc, netřeba připomínat grafologii. Při hledání vhodného písma by bylo možná dobré se zaměřit na takovou podobu, která umožňuje dále rozvíjet individuální sklony k přizpůsobení si písma k obrazu svému, tedy své povaze. Vyučující by od určité chvíli měl spíše jen korigovat a ne bazírovat na standardní podobě písma. Když si ale představím nakolik by to zvýšilo nároky na erudovanost vyučujících tak už těď vím že je to nesmysl :)

  • Za chvíli se budem na takovéto psaní dívat s úsměvem… (a my počítačníci se na něj tak už díváme ;) )

  • →Wu: To se ti opravdu jenom zdá. Také jsem začal s tiskacím písmem již na začátku druhého stupně. Pokud můžu srovnat rychlost psaní (Sakra, už ani nevím kdy jsem vlastně naposled něco rukou psal.) s několika spolužáky, kteří píší psacím písmem, většinou jsem o pár vět před nimi.

    Dle mého jde jen o to, jak co komu vyhovuje a na co je zvyklý.

    Samozřejmě, že čitelnost mého tiskacího písma je vysoce závislá na rychlosti psaní. Při velkých rychlostech sázení slov na papír, lze při prvním pohledu mylně usoudit, že jde o rozsypaný čaj a né o češtinu. :-)

  • S obrovskou chutí jsem si přečetl tento článek, a to především protože jsem gymnázium vychodil v Sasku, tedy bývalé NDR. Nikdy jsem si nezvykl na německé psací „r“, neboť mě mátla podoba s písmenem „v“. Na druhou stranu ale musím uznat, že německé verzálky mi připadají mnohem lepší, protože jsou opravdu snadno rozlišitelné. Ještě teď si pamatuju, jak mi v testech podtrhávali A, M, N nebo S, protože je buďto považovali za malá písmena nebo netušili (např. S), co to které písmeno znamená. Po svých zkušenostech bych tedy uvítal změnu písanek (Jen bych opravdu nezaváděl tiskací styl psaní).

  • → Pjötre, osobně se mi zdá německé písmo, aspoň co se minusek týká, vydařenější. Je dobře čitelné, kultivované, takové dospělejší. Versálky jsou pro nás u skriptu prostě trochu nezvyklé (a je pravda, že rukopisný charakter moc nerespektují), ale v textu koneckonců vypadají OK. Malé „r“ mi taky připadá trochu problematické, zapomněl jsem je zmínit.

  • Zajímavým příkladem je i Kanada. Pro velkou vzdálenost a malé osídlení některých částí, tuhé zimy a po ní nadcházejícímu období „hladové divé zvěře“ je povolena výuka doma a to, až na výjimky v podobě přezkoušení učitelem, po celou dobu základního vzdělání. Děti se pak nastálo setkají až na středních školách, což se ukáže jako docela zásadní test kompatibility psaných znaků. To jen tak úvodem :-)

    Osobně bych psané písmo odsunul do oblasti zájmových činností. Někam mezi kaligrafii a sbírání poštovních známek. A proč tak příkré zařazení? Inu, věřím ve světlé zítřky a na postupné mizení papíru coby podkladu pro poznámky, nákupy, školní testy …
    Jistě, lze namítnout, že bez energie má světlá budoucnost nebude až tak lákavá, nicméně namítal lze kdykoliv cokoliv.

    Nerad bych, aby to vyznělo jako odsouzení písma jako takového. Nemám rád jen tu formu zápisu. Ostatně, nejkrásnější znaky začaly vznikat až ve chvíli, kdy se rukou psát přestalo (1450).

    Myšlenka nakonec – než věnovat pozornost zdokonalení, zrychlení či lepší čitelnosti rukou psaného textu, raději bych řešil jak tu kratochvíli úplně obejít.

  • → Emile Pastelko: ač tvá polemika zní logicky, nemohu a nechci s ní souhlasit. První kniha, kterou Gutenberg vytiskl, se všemožně snažila lidský rukopis napodobit. Tiskař nechal odlít spoustu různých slitků, aby dojem rozmanitosti textu byl co nejvěrnější, a nedokonalá tisková technika tomuto dojmu jen napomáhala. Že se od tohoto způsobu později upustilo, je věc jiná, ale principielně měl tehdy tisk působit jako dílo rukopisné; s tím rozdílem, že jeho rozmnožování bylo znamenitým způsobem usnadněno.

    Je docela dobře možné, že rukopis se stane postupem času věcí navýsost vzácnou, ale radost z toho ani v nejmenším nemám.

    Z e-mailu nebo esemesky se dnes dozvím jen to, zda daný člověk ovládá svůj jazyk a pravidla pravopisu, nicméně o jeho charakteru takový text vypoví zoufale málo. Oč užitečnější je mi stránka napsaná perem — uzavřena v obálce, již zdobí pečeť autorova!

    Tomu se žádný rozpixelovaný strojopis nevyrovná…

  • →Typomiloši(Martine): text napsaný například na počítači vypovídá o charakteru pisatele zoufale málo? A nebo právě naopak – doprovodné znaky, jako například rukopis, nemají možnost klamat čitatele a odvádět jej o podstaty, tedy obsahu. Nebo snad nebylo nikdy těch, co vypracovaným rukopisem a vytříbenou mluvou odváděli pozornost od obsahu svého sdělení? ;)
    K napodobování rukopisu prvním knihtiskem – stejně jako dnes probíhají snahy o zavedení elektronických knih v podobě hloupě napodobující knihy tradiční. A stejně je to téměř u každé podobné změny.

  • → Tomazi, ty to dramatizuješ, jen co je pravda:

    > Nebo snad nebylo nikdy těch, co vypracovaným rukopisem a vytříbenou mluvou odváděli pozornost od obsahu svého sdělení?

    :)))

    Dospělý rukopis okamžitě vypovídá o charakterových vlastnostech autora. Stačí mít pár základních znalostí z grafologie anebo schopnosti pozorovatelské, aby se nám otevřel nový rozměr. Nebavím se teď o krasopisu, ale přirozeném psaní. Kostrbaté anebo plynulé, malá či velká písmena, způsob ukončování tahů, rozestupy mezi řádky, celková vnější úprava, to jsou všechno elementy typicky lidské, a hlavně individuální.

    Tomu se Times New Roman 12/14 nevyrovná… :)

  • →Typomilouši(to se mi líbí!) Dozvěděl jsem se, že Němci už zase používají něco jiného, že se jim tato verze zdála příliš statická a tak mají něco mezi původním a uvedený Schulschriftem.

    Finové za poslední desítky let vystřídali množství různých verzí, takže například lidé cca tři roky od sebe píší jiným rukopisem.

    Grafologie je pavěda! Asi tak jako astrologie či chiromantie.

  • → Davide: Chiromantie? Za prvé nevím, co to je, a za druhé mě to uráží. :P

    Snad nechceš srovnávat astrologii nebo čtení z dlaně s tím, jak se člověk píše, to je přece diametrální rozdíl!

  • upřesnění myslel jsem článek ne sex … mimochodem se psaní českým normalšriftem jsem se rozloučil taky, mám za to že toto písmo slouží hlavně k tomu aby frustrovalo disgrafiky …..dnes píšů podivnou ale poměrně čitelnou polokurzivou s občasnými prvky německého novogotického písma , profesní deformace ,

  • Dovolím si na tomto místě připomenout font Dr. Petra Olšáka (českého TeXovského guru), který byl odvozen právě od slabikářového písma. Sám autor jej vytvořil spíše než prakticky použitelné písmo jako demonstraci možností TeXu.

    Osobně se mi pro praktické použití líbí více v mnoha ohledch německé školní písmo z ukázky nahoře.

    Myslím, že doba pokročila k tomu, abychom se zabývali vytvořením/revizí psacího písma, které by bylo dostatečně praktické (snadné a jednoduché, tedy rychlé pro psaní, čitelné, přehledné) a zároveň hezké.

    Pohoda, hezký den

    Josef

  • Super, konečně jsem našel, jak se správně píší velká písmena.
    Nikde jsem ale nenašel, jak se píší číslice.
    Umíte mi poradit.
    Díky.
    Pěkný den.

  • Nové písankové písmo už navržené je a jsou s ním údajně i velmi dobré výsledky, viz zde http://www.lencova.eu/cs/uvod/comenia_script/comenia_script_projekt . Důvod, proč se vytváří, je především ten, že pro velkou část prvňáků je současné písmo příliš náročné, ty různé kličky prostě nezvládají. Bohužel do písanek se asi stejně jen tak nedostane, protože není vůle a jediné možné je tedy co klasické psací.

  • Zdravím, škoda, že tu není font s normalizovaným písmem ke stažení, poradí někdo, kde bych jej našel?

  • NENI TU TO CO JSEM CHTĚLA:PORADTEMI KDE NAJÍT POŘÁDNOU ABECEDU

  • Moj kamarát píše písaným písmom a je vždy pár viet predomnou.Ja píšem väčšinou tiež písaním ale teraz som sa naučil Šikmé písmo paličkové ktoré treba dlhšie písať.Ale určite nesúhlasím s tím že by sa malo písané písmo prestať učiť.Naša Slovenčinárka ktorú som mal len v piatej triede mala ukážkové písmo,velmi pekne písala ale išla na dôchodok.A ja chcem byť učiteľom na súkromnej škole a určite zavediem aj predmety ako Krasopis,Chov hospodárskych zvierat,Zverolekárstvo,náuka u domácom hospodárstve atd.

  • Vzpomínám si na začátky ve škole. Psaní mne velmi bavilo. Paní učitelka vyžadovala natahování písmen. Nebylo to praktické, ale pěkné. Rozhodně užitečnější, než když někdo písmo lepí písmeno na písmeno. Můj obdiv mají zapisovatelé starých kronik, to krásné staré písmo se slabšími a silnějšími tahy, jak autor článku uvádí. Jak jsou krásně psány možná brkem, ale spíše inkoustem řádek za řádkem, jeden jako druhý. Taková stránka je umělecké dílo. Stejně krásně jsou psány některé staré arabské rukopisy.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky