Malá hřbitovní fotoreportáž

Rád chodívám za rezavé brány nenápadných hřbitovů. Necítil jsem sice nikdy potřebu vkrádat se o půlnoci za hřbitovní zdi — oděn ve splývavé černé roucho — a vykonávat morbidní rituály nebo, vyzbrojen armádní lopatkou, vykopávat lidské ostatky. Ale i tak většinou mé první kroky v neznámém městě či vesnici míří právě na místní hřbitov.

Klobouky u Brna, hřbitovní reportáž - foto 1
Tiché chrámy uprostřed měst, zákoutí s ostatky lidí přiklopenými těžkými kamennými deskami, místa jako stvořená k osamocenému rozjímání o vlastním bytí pod příkrovem rozespalého, milosrdného listoví, a konečně i zdroj historického poznání — katalog písem vytesaný do kamenných kvádrů.

Klobouky u Brna, hřbitovní reportáž - foto 2
Rozdrobené žulové desky v nepravidelných řadách, vyvrácené hroby, odloupané portréty zemřelých, nemocných, tragicky zesnuvších nebo sešlých věkem, zpola nečitelná jména dokazující toliko lidské zapomnění.

Klobouky u Brna, hřbitovní reportáž - foto 3
Kontrasty, proměny vkusu. Uměřeně zdobené hrobky versus opodál stojící kýčovité pagody cikánských baronů. Zlacené písmo, skomírající svíčky, mohutné věnce a pugéty zakrývající právě zesnulé. Nebo andělé, bělostné holubice, Král židovský nastokrát přibitý ke kříži, portréty vyleptané do černého kamene.

Klobouky u Brna, hřbitovní reportáž - foto 4
České hřbitovy s dávkou rozmanitosti. I když jim základní uniformita není cizí, vždy se najde několik originálních památníčků, sladce jímavá dětská podobenka nebo netradiční kamenická práce.

Klobouky u Brna, hřbitovní reportáž - foto 5
Nakonec ale stejně zaujmou hlavně hrobky nejstarší, léta neudržované, často zarostlé plevelem, zanesené hlínou. Takové, u nichž se zastaví jen náhodný návštěvník nebo fotograf, aby si zrobil památku na lidi, které nikdy nepoznal.

Klobouky u Brna, hřbitovní reportáž - foto 6

4 komentáře

  • Ač si člověk neuvědomuje, smrt a posmrtný život hrál ve většině civilizací obrovský význam (nejen politický a společenský, ale především kulturní). Vůbec všeobecný úpadek kultu smrti opět zajímavým způsobem reflektuje moderní způsob života. Dovolím si tento krátký odstavec ukončit slovy: „Memento mori.“.

  • Když jsem nedávno jel z rakouských hor, všimnul jsem si, že v některých vesnicích jsou hřbitovy tvořeny pouze jedním typem náhrobku – a to černými kovovými kříži. O pár desítek kilometrů dál byly zase téměř výhradně klasické žulové náhrobky. A to mi přijde zajímavé.

    Musím říct že součastné klasické československé hřbitovy se mi nelíbí. Moře vyleštěných šutrů, mezi hroby úzké uličky, hromady věnců, umělé kytky. Až je mi z toho zle. Jo, být zpopelněn a rozprášen.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archiv

Rubriky